Don't let small minds convice you that your dreams are too big...

Představte si sebe, jak dosáhnete v život nějakého vysněného cíle - dostanete se na vytoužený obor na škole, začnete dělat oblíbenou činnost, dostanete skvělou práci...

Jestli se vám někdy něco takového splnilo a podařilo, tak vám gratuluji. A teď se zamyslete. Byl v tu chvíli někdo, kdo vám tu chvíli totálně kazil? Jestli ne, tak to vám závidím.

Pravda je, že já o takové škůdce zakopávám na každém rohu.

Když jsem se dostala na kynologii do Prahy, tak jsem se dozvěděla, že jsem pomlouvána, že jdu na šupácký obor, který nemá absolutně žádnou perspektivu. Během studia, když jsem získávala znalosti a zkušenosti, byly (a někdy stále jsou) mi tyto poznatky k ničemu, protože mi lidi předhazují, že se povyšuju, že mám vysokou nebo že to jsou bláboly které si lidi vymýšlejí a studenti jim slepě věří. Množitelé vás budou "zkoušet" umlátit dotazy, kde končí psi z PP chovek, jak si můžou být lidé tak jistí, že se všechna štěňata dostanou do dobrých rukou (nedostanou - dokud existují množitelští šmejdi, nebudou zvířata nikdy v bezpečí).

Po úspěšném dostudování jsem se přihlásila na výběrové řízení a dostala jsem místo ošetřovatelky v útulku. Víte, co se děje? Lidi se mě nejvíc ptají, jak je ta práce ohodnocená a už několikrát jsem dostala otázku, proč dělám práci, co je pod moji úroveň. A taky už padlo několik poznámek typu: však si najdeš něco jiného. Doma už jsem zažila i politování, když jsem popisovala, jaké nadělení mě po ránu čekalo v jednom kotci.

Otázku, jestli mě ta práce baví, jsem slyšela snad jen dvakrát.

Téměř nikoho nezajímá, že jsem si tou prací splnila sen. Že pracuji v útulku, že je to práce, po které jsem toužila od doby co mám Tobiho. Po dvou směnách, kdy jsem měla mít 2 dny volna, jsem si posteskla, že ta psiska 2 dny neuvidím. A hlavou mi probleskla myšlenka, že doufám, že ta slečna, co tam bude po mně, bude ty hafany mazlit během přestávky stejně, jako já...

Jestli se dostanete někdy do stejné situace, kdy se vás někdo bude vyptávat, proč děláte práci za celkem malé peníze, a vy přitom budete dělat něco, co vás naplňuje, obohacuje a plníte si tak sen, zeptejte se těch chytráků, jak se jim vstává a jak se ten den těší do práce. Já vám garantuji, že 3/4 těch lidí vám řeknou, že svouji práci nesnáší, ale dělají ji jen proto, že za to mají slušné peníze. Vstanou, oddřou si své, absolutně bez nadšení a bez zájmu, jdou domů a pořád tak dokolečka celý život.

Lidé dnes už nežijí, jen přežívají. Dělají to, co si myslí, že musí dělat.

Já už mám plné zuby toho, že se musím pořád omlouvat, že si plním sny, a že nežiji tak, jak si všichni myslí, že by se žít mělo. Když nevadí moje práce mně, proč by měla vadit někomu, kdo tam se mnou nedělá? protože není společensky přijatelné brodit se v psích výkalech?

Netvrdím, že z té práce nejsem unavená, přece jen dělat dvanáctky, to není žádná sranda. Ale zároveň chodím z práce pozitivně naladěná a umazlená od zvířat. Kdo by nechtěl o přestávce na oběd sedět v kotci a nechat se olizovat od malých, velkých, starých, mladých psů a ve vedlejším paviloně po sobě nechat šplhat miciny?

Mám tedy vzkaz pro všechny nešťastníky, kteří dělají práci, která je nebaví a ničí je, nemají odvahu se sebrat a jít dělat něco, co je bude naplňovat a přesto remcají do života těm, kteří do práce chodí s úsměvem. Nikdy není pozdě něco změnit, musíte jen chtít. A tím, že budete rýt do těch, kteří svoji práci/školu/koníčky milují, tím ubližujete opět zase jen a jen sobě...

night.shine

I am the one I' ve been waiting for...

Dnes ráno na procházce se mi honilo hlavou asi milion myšlenek. Poslední dobou přemýšlím o všem a píši o ničem. Většina myšlenek posledních dní, se však motá kolem našich zvířecích členů rodiny.

Mimi občas kýchne, vypadá v pořádku, ale ta rýma mě rozčiluje. Nechci s ní hned letět na veterinu, aby mi ji nadopovali ATB, ale asi nakonec nebude zbytí, jestli moje bylinková léčba nezabere.
Tobiho zase trápí průjmy. Minulý týden mi v noci připomněl, jak lehké spaní mám, když vím, že ho něco trápí. Stačí, že se zvedl z pelíšku a já jsem měla oči na stopkách. Naštěstí zabrala Smecta, ale po jejím vysazení má zase řídkou stolici. Naposledy se u něj prokázaly kokcidie a léčba byla úspěšná, i tak mě nebaví ho co půl roku ládovat nějakými léky.
A aby toho nebylo málo, tak Tobi chytil od mamčiného kocoura blechy. Na ty mrchy nezabírá vůbec nic, nepomáhá 2x denně vysávat, vystříkávat biokillem koberce a prát pravidelně pelechy. Pipety jsou absolutně k ničemu, koupel zabere asi tak na 5 vteřin. Už vážně přemýšlím o tabletách proti blechám, ale zase si říkám, co to asi udělá s jejich zdravím, když to zabije ty blechy na kožichu, jaku paseku to asi udělá tomu psovi a kocourovi v těle.

Největší novinkou, ze které jsem velmi nadšená, je to, že jsem se přihlásila na Efektivní trénink ke Katce Lerlové, ze kterého jsem nadšená. Nemám teď peníze na to, abych chodila s Tobim na cvičák a přiznám se otevřeně, že jsem člověk, který potřebuje vedení a potřebuji dostávat domácí úkoly a nápady, které by mě motivovaly. Vymýšlíme s Tobim doma různé blbůstky a hry a mám vždy ohromnou radost, když se mi povede naučit ho nový trik, zbavit ho nějakého strachu, potlačit reakci na podnět, ale často se mi stane, že něco začnu a nedokončím to. Třeba to vzdám, protože to "nefunguje" a já ztratím motivaci nebo se zaseknu v daném bodě a nevím, jak z toho ven a tak pořád dělám cvik/trik na jedné úrovni a nevím, jak zvednou kritéria, abych se posunula výš.

Proto když jsem narazila na možnost zapsat se do ET, byla jsem nadšená a  přiznám se, že svým způsobem i vyděšená. Proč vyděšená? Protože úkoly jsou o tom, že se sepisují cíle, vyplňují se tabulky, promýšlí se postupy a hlavně, posílají se tréninkové lekce nebo nahrávky s kompletním cvikem. Možná si řeknete, že na tom není nic těžkého. Pro mě to byla hrůza, když jsem měla natočit vstupní přihlašovací video. Vybrala jsem si něco, o čem jsem si říkala, že to bude v pohodě a během nahrávání jsem byla tak nervózní, že se mi málem rozskočilo srdce :-D Další stres jsem zažila, když jsem byla do skupiny ET přijata a viděla jsem ty sálodlouhé diskuze, ve kterých lidé probírají metodiky, postupy, řeší problémy, radí při  výcviku. Při prvním přihlášení jsem seděla asi 3 hodiny u PC a říkala si: "Co já tady budu dělat? Vždyť nedokážu okomentovat ani jedno video, přispět ani do jedné diskuze?!" Vážně jsem si říkala, že po prvním měsíci dostanu vyhazov a půjdu se klouzat...

První měsíc, který jsem v ET byla bylo za úkol přivolání psa. Moje první natáčení Tobiho přivolání, to byla katastrofa, fučelo, vybrala jsem si novou trasu, na které s Tobim obvykle nechodíme. Nevěděla jsem, kde mám ruce, kde nohy, v jedné ruce klikr ve druhé mobil, sahala jsem moc brzo do pamlskovníku, byla to vážně tragédie. Takové jsem měla myšlenky, když jsem přišla domů.
Ale vážně to byla takové hrůza? Právě že nebyla. Na té procházce se totiž stalo to, že Tobi hrabal u myší díry a naháněl myšku a já jsem zapískala a on přiběhl. Jediné, co mě tedy zpětně mrzí je to, že jsem ho v tu chvíli víc nepochválila, protože jsem myslela na to, jak asi bude vypadat to video a že nemám vůbec zajímavé přivolání a já nevím, co všechno mi lítalo v hlavě za bludy. Když jsem nad tím přemýšlela a přemýšlím zpětně, byl to neuvěřitelný úspěch a v tu chvíli jsem pochopila, proč to vlastně dělám.
Celý život se hrozně podceňuji. Ona kritika vlastní osoby není na škodu, ale je na škodu tehdy, když se kritizuji za něco, co není vůbec podstatné. K čemu mi bylo to, že jsem se stresovala nad tím, že fouká vítr a to video nebude parádní? K ničemu, zmeškala jsem akorát příležitost, pořádně oslavit fakt, že mi Tobi přiběhl na 1. zavolání od velké rušivky.
Od té chvíle jsem si uvědomila, že to dělám pro sebe a pro Tobiho, ne pro lidi kolem sebe. Chci se  ním někam posunout ne proto, abych vyhrávala závody a udělala všechny zkoušky světa. Chci mu obohatit život a zvýšit limity i sobě.

Pro březen jsme si stanovovali výcvikové cíle. To mě inspirovalo - když můžu stanovit cíl pro Tobiho, můžu stanovit cíl i pro sebe. Jaký cíl jsem si dala? Zbavit se stresu před kamerou a zbavit se těch zimních kilogramů, které jsem si přes zimní měsíce nastřádala. A světe div se, ono to jde. Začala jsem tím, že jsem se přihlásila na naši megasuperúžasněnejchytřejší televizi do cvičícího programu, o víkendu jsem nachodila asi 20 km, během kterých jsme pracovali s Tobim na přivolání, procvičovali jsme pozornost za pomoci Premackova principu, potrénovali dlouhodobé odložení a taky jsme ho nechali vyhledávat nás v krajině. Dnes jsme po asi 2 letech nafoukli cvičící balón. Tobi se ho bál, tak jsem z něj hned udělala cvičící pomůcku a stačily 2 krátké lekce a máme doma parádní balanční pomůcku.

Asi každý potřebuje nějakou prvotní motivaci, někoho, kdo ho popostrčí a dá mu tak možnost se více projevit. Mě inspiruje můj pes. Když jsme se rozhodovali, jakého pejska bychom chtěli, byla na předních místech border colie, ale tehdy jsme to zavrhli kvůli tomu, že je to hodně akční plemeno a měli jsme obavu, že bychom mu v centru města nemohli dopřát to, co potřebuje. A do života nám vstoupil neunavitelný a stejně hyperaktivní teriér, který má kromě elánu a nadšení pro práci ještě tvrdohlavost a nějaké ty strachy k tomu. Kdo jiný by nás asi tak naučil sebekázni, klidnému rozhodování, neústopnosti a vytrvalosti, jako právě on? Pokud ustoupím, on si to moc dobře pamatuje, pokud zatlačím, musím svou chybu napravovat docela dlouho. Ale pokud jsem důsledná a nevzdám se, je patrná spokojenost na obou frontách ;)
Obrovský kus práce jsme zvládli už jen díky tomu, že jsem objevila výcvik pozitivní motivací. Mrzí mě, že jsem v minulosti narazila na lidi, kteří mi radili hloupé postupy, jak psa "postavit do latě". Tím jsem udělala víc škody než užitku a taky se s tím peru do dnes sama v sobě. Vím, že to zanechalo pár stop na Tobim, a že to zanechalo pár stop ve mně. Ale taky vím, že z minulosti je třeba poučit se, aby člověk neopakoval ty stejné chyby i v budoucnosti. S přihlášením do ET se mi do žil vlila nová krev a navštívila mě múza, která mě probudila ze zimního spánku. Pro březen jsem si pro nás s Tobim vybrala cíle obsahující cviky, které můžu cvičit i s hračkou a nemusím řešit pamlsky a pokud na tom bude Tobi zdravotně v pohodě, tak věřím, že splním to, co jsem si předsevzala.
Život není o překonávání druhých, život je o překonávání sama sebe - svých strachů, obav, svých hranic. Já si obvykle nedávám předsevzetí do nového roku, ale svou účast v ET beru jako obrovskou motivaci a dávám si předsevzetí, že budu plnit úkoly, které tam dostáváme. Ne kvůli ostatním, ale hlavně kvůli sobě a Tobimu, kvůli obohacení našich životů  a spokojenosti, která pramení ze vzájemné spolupráce :) Protože o tom to soužití člověka se psem je, ne?

night.shine

Brzké ohlédnutí za rokem 2014

Přemýšleli jste někdy o tom, proč je tak velmi jednoduché, poslat některé lidi ze svého života pryč, zatímco u jiných si to nedokážete představit? Proč je jednoduché někomu říct, že vám na něm vadí to a tamto, zatímco u druhého člověka takové chování přejdete kolikrát bez povšimnutí?

A všímáte si, kolik lidí, kteří vám akorát přináší do života stresy, negativní pocity a rozladěnost, trpíte ve své přítomnosti?

Věřím, že každý člověk, kterého v životě potkám, má na mé cestě nějaký smysl. Během posledních let jsem se však naučila, že je dobré nechat lidi přicházet, ale i odcházet. Vím, že je dobré, když do mého života vstoupí člověk, který mi ublíží - jednak se poučím a za další mě to vnitřně zocelí.

Stejně tak si myslím, že nemá cenu držet v životě člověka, který chce sám od sebe odejít, protože i když ho vy máte moc rádi, on to stejně necítí. Je to velmi těžké, ale ještě těžší je to pro toho druhého, který vás třeba nějakou dobu trpí, dá tomu vztahu/kamarádství šanci, ale je to pro něj spíše břemeno.

Proč jsem vybrala po tak dlouhé době toto téma?

Je to zřejmě proto, že se s lidmi, ať už s těmi novými či starými známostmi setkávám dnes a denně a za poslední 2 roky, co jsem v Praze jsem toho tolik zažila, že bych mohla vydat knihu.

Naučila jsem se vypnout emoce, rozpoznat, kdo to se mnou myslí dobře, kdo se na mě chce moc vázat. Pár lidí přišlo a odešlo tak rychle, že jsem je ani pořádně nestačila zaznamenat, několik lidí mám v životě nastálo a pokud si časem nepolezeme na nervy, tak věřím, že se budeme "mít" i nadále :)
Přišli lidé do mého života, kteří mě neznají, přesto jim nebylo hloupé mi nadávat, pomlouvat mě a hanit mě, i když ani neznají můj obličej - jaký k tomu měli důvod? Řekla jsem svůj názor, nešla s davem a nelezla většině do řitního otvoru. Ano, to je důvod k tomu, abyste se během chvíle stali "odepsanci". V takové chvíli, kdy vám není dvakrát do skoku, se vás zastane člověk, kterého pořádně vlastně znáte velmi krátkou dobu. Nevím, kdy jsem naposledy byla za někoho tak vděčná, jako za mojí nynější pražskou úžasnou spolubydlící :)


Protože se možná do konce roku k dalšímu článku nedostanu - nemám na psaní moc náladu, a i když mám nápady, nemám moc odhodlání články realizovat - vezmu tento článek jako shrnutí roku 2014, který utekl tak rychle, až mě to děsí.

Tak  první řadě děkuji dnes a denně komukoliv, kdo to zařídil tak skvěle, že mi do života poslal mého chlapa, bez kterého bych neměla často důvod se smát, rozčilovat se a přemýšlet o tom, jestli jsou opravdu muži z Marsu a ženy z Venuše ;) Když kolem sebe poslouchám nářky, stěžování si ostatních párů, když slyším, jak se rozpadají dlouholeté vztahy, jak se lidi často rozchází kvůli hloupostem, jak mají problémy s nevěrou, apod. vnímám o to víc, jaké mám štěstí, že mám zrovna já takového skvělého muže. Nevím, jestli je na světě jiný chlap, který by zvládl práci, dům, moje studium, moje koníčky a mé často se měnící nálady tak, jako on...

Další, bez koho bych se neobešla jsou moje dušičky Ng a Luc... Je to prostě něco naprosto skvělého, když máte někoho ve svém životě, s kým si nemusíte psát denně, nemusíte se vídat každý den a i přesto víte, že když se něco podělá, tak se v případě nouze nejvyšší na ně můžete obrátit a ony udělají co bude v jejich silách, kolikrát i přesto, že tím naruší své pohodlí. Je fajn mít v životě bytosti, které jsou s vámi, i když s vámi, i když fyzicky s vámi nejsou ;) Kamarádky, kterým můžete říct svůj názor, a i když se to neshoduje s tím, co vyznávají ony, neurazí se nebo vás nepošlou do míst, kde slunce nesvítí, aniž by se nad tím aspoň na chvíli nezamyslely...

Rok 2014 pro mě byl skvělý tím, že mi osud přivál novou spolubydlící, moji spolužačku Míšu :) A nechci být nějak kýčovitě patetická, ale jsem jí nesmírně vděčná za to, co pro mě za tak krátkou dobu udělala, jak se mě zastala, co všechno vzala na sebe, i když věděla, jaké nepříjemné následky by to mohlo mít. Moje společnice pro dlouhé hodiny povídání o kynologii, nevychovaných pejskařích, o škole, o mužích, o všech a o všem.

Poznala jsem osobně Tommyho, skvělého kluka, který to má v hlavě srovnané tak, že by mu to mohl kdokoliv jiný závidět. Klučinu, kterému závidím jeho odhodlání pro věc, jeho plnění si svých snů, jeho touhu a zapálení pro překonávání nástrah života. Zrovna u něj tak nějak doufám, že se naše cesty nerozejdou, protože je fajn o takovém člověku mít jednou za čas nějakou zprávu, inspirovat se jeho názory, jeho sny a podporovat ho v jejich plnění :)

Jsem nesmírně ráda za to, že jsem letos po dlouhé době viděla úžasné kamarádky Danču a Martinu, která mi poskytla na 2 týdny domov v Olomouci, kde jsem byla na skvělé praxi v ZOO. Moc mě potěšilo a obohatilo setkání s Jančou Rábovou...

Na závěr napíši vyjádření, které snad ani nestojí za to psát, protože je to samozřejmost - bez mé rodiny bych kolikrát nebyla nic a nikdo...

Jsem vděčná i za to, že se tento rok v mém životě objevilo pár lidí, se kterými jsem byla v kontaktu pár chvil a už se s nimi nestýkám a  nevím o nich... Jsou to lidé, u kterých jsem se docela spálila, kteří mě v některých chvílích potopili, chovali se ke mně, jako bych byla obtížný hmyz a nebo nějaký retard. Život jde dál, já jsem se poučila, že není dobré si hned každého pouštět blízko "k tělu". Lidi umí být zákeřní a falešní.

Potkala jsem člověka, který se tak navázal, až jsem se chvíli cítila nepříjemně. Měla jsem pocit, že mě snad musí i sledovat, že mi nedá pokoj. Je to divné, že se k vám někdo snaží násilím připoutat, i když jen na kamarádské úrovni, a i když tomu člověku dáte najevo, že o to kamarádství, jak si to on představuje, nestojíte, stejně máte denně na mobilu desítky zpráv a hovorů. Když už nepomůže ani natvrdo říct, že je to moc a mělo by to skončit, potom už jen musíte doufat, že bude stačit zablokování toho člověka všude, kde je to možné, i nemožné.

Někdo mi letos řekl, že jsem až příliš tvrdá, že jsem snad emočně vyprahlá. Dostala jsem také výtku, že smažu lidi ze svého života a ani jim neřeknu proč. No, pokud lidé berou opravdu to, že když mám někoho v přátelích na facebooku, tak to z nás dělá opravdu přátele, tak to jako opravdu ne ;)

Pravdou je, že nepotřebuji mít v životě třeba stovku lidí, z nichž 60 ani vlastně pořádně nebudu znát, 20 mě bude permanentně štvát, 10 mě bude za zády pomlouvat, aby se na mě za pár sekund potom mohli usmívat. Mně stačí mít v životě těch 10 lidí, kteří se mi nebojí říct názor do očí, kterým nedělá problém mi říct pravdu, i za cenu toho, že by se mě to třeba nejprve dotklo. Nepotřebuji lidi, kteří mi budou pochlebovat nebo mi lézt do prdky, nestojím o lidi, kteří jsou falešní a neupřímní. Nelíbí se mi ani mít v životě lidi, kteří trpí svými komplexy a hází je na mně, už tak mám kolikrát problém sama se sebou, ještě řešit nepodstatné věci někoho jiného...

Proč je tedy ta snadné někomu říct, ať jde pryč a jinému to neřeknete?

Protože s lidmi, se kterými souzníte, u nich přejdete maličkosti, které vám na nich třeba vadí, protože jsou to prkotiny, jsou to maličkosti, které v tom obrovském závalu toho pozitivna, které se na vás valí od těch úžasných lidí, přejdete a mávnete nad tím rukou. Protože když je něco obohacující, tak jsou ty malé nedokonalosti jen nepodstatné prkotiny, kvůli kterým nestojí za to člověka odehnat.

Tento rok, stejně jako ty předešlé i ty budoucí, si neumím představit bez vás, protože bez vás, moje kožíškované děti, bych nebyla tím, kým jsem dnes.

A na závěr přikládám pár citátů, které charakterizují můj rok 2014 ve zkratce... Berte je jako možnou inspiraci pro rok nadcházející nebo jen jako pouhou možnost pro zamyšlení a meditací nad letoškem...

credit goes to owner

Celkově se omluvám za nečinnost na blogu. Nebaví mě moc sedět u počítače a hodinu psát článek, který následně ještě minimálně půl hodiny opravuji, předělávám a dopisuji... Snad zase přijde časem blogerská múza, která mi přinese nadšení pro psaní a filozofování.

Do té doby, pokud si budete chtít povídat nebo budete mít potřebu mi něco sdělit, tak pište - na facebook, sem do komentů nebo na mail. Můžete mi poslat pěknou fotku, a když budete mít zájem, můžete mrknout na můj Instagram, kam přidávám fotky - většinou tedy fotky Tobiho, ale tak pohled na takového fešáka nikdy neomrzí ;)

night.shine

Detox podle "3 day summer juice cleanse"

Zdravím vás z upršeného východního Slovenska :)

Dnešní článek bych chtěla věnovat detoxu, který jsem v minulých dnech absolvovala a víte o něm díky fotkám, které jsem vložila na stránky FB.

Byl to detox podle těchto stránek 3 day juice cleanse, na které jsem narazila v jedné události na Facebooku. Nemám doma odšťavňovač a ani na něj nemám peníze, takže jsem se rozhodla tento detox udělat formou namixovaného ovoce a zeleniny. Sice je na stránkách doporučováno, aby se do těla nedostala vláknina, protože trávící trakt bude pracovat a dostaví se velmi rychle pocit hladu, přiznám se, že jsem hlad neměla.


Proč jsem se pro detox rozhodla?

Kvůli stresu během zkouškového období se můj jídelníček změní v přehlídku nevkusu. Doslova. Na snídani pečivo, zapiji ho kávou, na oběd co se najde, většinu třeba jen těstoviny s rajčetem, na svačinu kafe s nějakou sladkostí a na večeři buď nic nebo kafe, černý čaj a většinou opět sladost nebo něco nezdravého, slaného. Co mají moje denní chody společného? Bílou pšeničnu mouku a kofein a to v takovém množství, až to hezké není. Kdybych to sečetla, což se ani neopovažuju, jinak by mě ranila mrtvice, tak jsem beztak vypila za zkouškové období nějakých 10 litrů kafe a snědla půl kila bílé mouky. Opravdu bych se tomu nedivila. Je to hrůza. Člověk ví, že je to špatné, ale když jde do ledničky, omlouvá si to tím, že má stresy, a že to teď nevadí. Že teď potřebuji být v psychické pohodě, taksi uklidním chutě (ano, chutě - ne hlad) a bude se mi lépe učit. Kulový! Když není dobře fyzické stránce člověka, nebude dobře ani té psychické. Byla jsem během zkouškového permanentně unavená, šálky kafe jsem zvyšovala na neúnosné množství. Před jednou zkouškou jsem dostala menstruaci a probrečela jsem v křečích a bolestech noc, že jsem myslela, že do Prahy ani nepojedu. A to díky meditacím a jistým změnám v jídelníčku se mi po vysazení HAK cyklus hezky spravil a byla jsem více jak 3/4 roku v pohodě bez nutnosti zahánět bolesti analgetiky.
Další věc byla ta, že jsem, samozřejmě, přibrala. Je to logické. Tělo je ve stresu, takže cokoliv přijmete, vytváří si zásoby, kdyby bylo ještě hůř. To je biologie, která se nedá oklamat, je to evoluce, která se jako strategie pro organismus osvědčila. Mně sedají tukové buňky nejprve na zadek a stehna. Nepomáhal ani běh, ani jízda na kole. Fyzický výdej byl pořád menší než kalorický příjem...
Co bylo ale pro mě nejhorší, byl fakt, že se mi o 100 % zhoršily ekzémy kolem očí (trpím na ekzémy ze stresu a z chlóru ve vodě, vyskakují mi hlavně kolem lícních kostí a kotnících) a do toho mi začalo vyskakovat na obličeji akné. Fakt dobře se čistí pleť, která má na kousku ekzém a půl milimetru od něj je pupínek.

Jak to tedy u mě probíhalo?

Do tohoto detoxu jsem se nevrhla po hlavě. Začala jsem jednou významnou změnou v životě - nainstalovala jsem si do telefonu aplikaci, která mi na základě tělesné hmotnosti vypočítala, kolik bych za den měla vypít vody. Vy se tomu možná smějete/divíte, ale pokud si přečtete můj jídelníček ve druhém odstavci, tak vám dojde, že jsem psala jen to, že jsem pila kafe, ale není tam nikde zmínka o tom, že bych se napila vody. A je to tak schválně napsané! Jsem člověk, který netrpí pocitem žízně. Má to tak moje mamka, moji prarodiče z její strany. Dám si kafe na chuť, ale nepiju. Vůbec. Je to šílenost, když si vezmete, že kafe odvodňuje organismus a co odteče, tak vy "doplníte" opět kávou!
Proto jsem si nainstalovala tu aplikaci, která mě upozorňuje, že mám pít a odpočítává, kolik mi ještě schází. A tak jsem se naučila "pod dozorem" vypít denně cca 2 litry vody denně. Piju vodu s citrónem, protože mi samotná voda nechutná
Co jsem neudělala a co autorka detoxikační kúry doporučuje, je klystýr. Hnusí se mi ta představa a nebyla bych toho schopná. Jo, možná to pomáhá, ale tohle fakt není nic pro mě :-D 

1. den

První den byl fajn. Večer před zahájením detoxu jsem si nakoupila ovoce a zeleninu, některé jsem musela nahradit, protože je v obchodě neměli. Zbožňuju jablka, která byla častou ingrediencí, takže mi to i moc chutnalo. Je pravda, že vlákniny tam bylo "megamoc" :-D Takže jsem kolikrát ani smoothie nemohla dopít. Prolívala jsem se po celý den vodou s citrónem, takže jsem během prvního dne do sebe dostala určitě tak 4 litry tekutin, když počítám i tekutiny obsažené v ovoci a zelenině. Dala jsem si takový klidný den, akorát jsem ušla asi 5 km s Tobim na procházce, četla jsem si, poslouchala muziku a bylo mi fajn.



2. den

Moc mi chutnalo ranní smoothie, kde jsem si sice zapomněla koupit pomeranč, ale náhrada byla možná skrze mrkev, a bylo to neskutečně namózní, takže toto smoothie se stalo mým favoritem č. 1 a budu ho zařazovat pravidelně do svého jídelníčku.
Druhý recept však obsahoval kiwi. Nic tak odporného jsem snad v životě nepila. Kiwi mi vytvářelo v puse hnusnou pachuť, chvilku mi bylo i na zvracení. Nemám na kiwi alergii, miluju ho!!!! Ale tohle jsem opravdu nezvládala. Nevím, čím to bylo, jestli kombinace těch surovin nebo co, ale byl to opravdu hnus. Tak jsem zbytek vylila do záchodu, místo toho vypila litr vody s citrónem. Asi po 2 hodinách si dala jen kiwi, které jsem vydlabala lžičkou a bylo to naprosto v pohodě! Tak nevím, protstě mi nechutnala asi ta kombinace potravin nebo se to kiwi mixováním zbláznilo?! :-D
Večer na mě začaly přicházet první příznaky absťáku. Beze srandy. Přišla na mě neuvěřitelná chuť na něco sladké nebo slané. V hlavě mi lítaly myšlenky na brambůrky, když jsem vytahovala Tobimu z mrazáku pytlík s masem na druhý den a viděla jsem v druhém šuplíku nanuky, protekl mi snad i pot po zádech :-D
Když potom Michal přišel domů s hranolkami, radši jsem se odebrala do pokoje. Přišla na mě (asi po půl roce) pekelně obrovská, hnusná, tříštivá migréna. Začalo to bolestí od pravého oka, postoupilo to ke krční páteři. Bylo mi až na zvracení. Tak jsem to rychle zaspala.


V noci z druhého na třetí den se stalo ještě něco, co mě dost vyděsilo. Budila jsem se co chvíli kvůli bolestem kloubů. Nejprve mě budila tupá bolest na levém kyčelním kloubu a k ránu už mě bolely klouby všechny. Převalovala jsem se v posteli, chvílemi dokonce i pocházela po domě. Žádnou přehnanou zátěž jsem druhý den neměla, ráno jsem byla s Tobim na kole (jezdíme asi tak 8 km trasu, aby se vyběhal) a večer jsem běžela svou 3 km trasu, takže nic extra. Sedla jsem za PC a zadala si do vyhledávače "bolest kloubů - detox." To byste se divili, kolik lidí popisuje přesně ty stejné příznaky, s jakými jsem se potýkala já. Bolesti hlavy, kloubů, někdo je unavený, malátný, dokonce i mezi detoxikační příznaky patří zvracení, průjmy, atd.

Do detoxu jsem šla s tím, že je možnost, že i když je mým hlavním cílem zbavit se nepříjemností na pleti, může nastat právě zhoršení - výskyt vyrážek, ekzemu. No, že vlastně můžu padnout úplně nemocná, to mi nedošlo.

3. den

Třetí den byl nejnáročnější. Kvůli bolestem jsem spala tak maximálně 3 hodiny, byla jsem jak tělo bez duše, unavená, zpomalená. Chystali jsme se na cestu na Slovensko a já jsem se balila asi 2 hodiny. Nemohla jsem se pohnout, co chvilku jsem si sedala, odpočívala. Klouby mě pořád pobolívaly. Do toho mě ještě začalo bolet v krku a vrátila se mi migréna. Perfektní stav, když vás čeká 7 hodin v autě.
Vypila jsem ranní smoothie, nachystala si s sebou suroviny na odpolední a večerní.
Během cesty jsme se zastavili na salaši Krajinka (který moc doporučuji, pokud pojedete na Slovensko). Je to salaš s vlastní restaurací, kde nabízí vlastní produkty od rostlinných po živočišné. Přijedete tam a kolem vás cupkají prasata, která si spokojeně ryjí v zemi, ani se nenadějete a kolem vás proběhne houf malinkých králíčků, ovečky se pasou na obrovských pastvinách, do toho kolem vás krouží kohout a pozoruje,jestli váš hafan nijak neohrožuje jeho rajón :) Toto místo mě hezky nabilo a mazlení se s oslíkem a kůzlaty mi snad pomohlo i od bolesti kloubů :-D Opravdu jsem na to na chvíli zapomněla a bylo mi moc dobře.
Moc bych si přála, aby se lidé při výběru hlavně živočišných výrobků zamysleli, odkud nakupují. Když přijdete na takový salaš, domácí farmu a vydíte, že zvířata opravdu žijí!!! je to nádherný pohled. Chovají se tak, jak je pro ně přirozené. Ano, na noc jdou do výběhů a do stájí, ale ráno je opět vypustí a je jim fajn.
Je to mnohem lepší, než velkochovy, kde jsou zvířata 24/7 zavřená ve stájích a halách. Proto bych i v tomto článku chtěla apelovat na všechny, kdo to budou číst. Víte, co jíte? Víte, odkud vaše suroviny pochází? Všichni vykřikují GMO, pesticidy, blabla... Jo, není to ve všech případech úplně v pořádku. Ale kdyby se každý člověk, který se potom láduje masem zamyslel, jestli je lepší si dát jednu GMO kukuřici nebo maso ze zvířete, které nikdy nevidělo sluneční svit.
Pokud si myslíte, že ten poslední monolog do tohoto článku nepatří, tak jste na omylu. Během detoxu vám dojde hodně věcí a budete hodně přeýšlet na věcmi, které se vám třeba do mysli nikdy nedostanou. Neberu to jen jako detox fyzický, ale i jako psychický - restar pro tělo i duši. Tak pro ty, co tento detox budou zkoušet, třeba je to fajn myšlenka pro dumání po večerech :) Nechci nikoho nutit k okamžitému vynechání živočišných produktů, jen vás nutím, abyste opět podporovali místní zemědělce, farmáře a místní produkty. Protože "narozeno ve Francii, vychováno v Polsku, poraženo na Slovensku, prodáváno v České republice", to je přeci hnus. Jak eticky vůči zvířatům tak vůči naší ekonomice a zemědělství. Přitom to je tak jednoduché!

Konec mého třídenního detoxu proběhl tak, že jsem vypila asi litr minerálky a zažehnala tak migrénu, která na mě během cestování přišla. Večer jsem si udělala poslední smoothie a šla spát.

Co po detoxu?

Dnes je to třetí den po detoxu. Klouby mě přestali bolet. Mám za sebou odpočinkové i sportovní dny. Včera jsem jela 40 km na kole k rodině. A dnes mě nebolí nic. U tchánů jsem si dala masáž na jejich přístroji, jehož jméno si snad nikdy nezapamatuju. 4. den jsem si udělala peeling obličeje, zastřihla konečky na vlasech a dala hennu :) Když už regenerace, tak celková.

Za ty dny jsem kolem bílého pečiva jen procházela, první jídlo, které jsem měla, byla nakrájená zelenina, neochucená, jen tak. Nakoupila jsem si celozrnný chléb bez obsahu pšeničné mouky, nakoupila mák a banány na snídani. Sice tu teď sedím s nafouknutým břichem, ale to proto, že jsem si k rizotu s červenou řepou a bazalkou přidala moji oblíbenou cizrnu (se kterou jsem to fakt přehnala) :-D

Co se týče pleti, tak mi úplně zmizel ekzém. První dny se mi taky hodně zredukovalo akné, to se mi 4. den vrátilo. Vyskákalo mi hlavně na čele a zase v okolí lícních kostí. Nijak se tím neznepokojuji, beru to jako čištění organismu.
Na oblečení jde poznat, že jsem zhubla. Ne, že by to byla pro mě priorita během detoxu, ale hlavně na nohách to jde poznat. Beru to jako příjemný bonus ;)

Kromě chutí na něco nezdravého během druhého dne, jsem nepociťovala hlad. Jsem stále na rostlinné stravě, jak syrové, tak povařené. Odolávám neustálým nabídkám na bílé pečivo, sladkosti, kávu, mléčné výrobky, apod. A pravda je ta, že mi to vůbec nechybí. Když mě honí mlsná, jdu si nasbírat maliny nebo rybíz nebo si dám do pusy lžičku medu a je hotovo.
Největší úspěch pro mě je ale to, že už 2. den nevím, kde mám telefon (není ztracený, jen jsem ho prostě pohodila někde v domě :-D), ale i tak piju! Mám u sebe pořád hrníček s vodou, který po vypití jdu hned dolít.

Na snídani mám buď banány s mákem nebo jablíčka, koupila jsem si taky arašídové máslo, kterým si natřu celozrnný chléb, namačkám banán a jím to společně s tím. Je to sice hodně kalorické, a ne každému může kombinace ořechů a ovoce sednout. Já s tím problémy nemám, nechodím potom za hodinu, co bych ještě pojedla, nasytí mě to a dodá mi to energii.
K obědu si dávám většinou rýži se zeleninou, červenou řepou. Rýži vařím skoro až do rozvaření na kaši, kvůli lepší stravitelnosti. Málo solím, přidávám čerstvé bylinky, kterými jídlo dochucuju. Přidávám si taky doma vyrobený olej s chilli papričkou a rozmarýnem. Koupila jsem si taky výše zmíněnou, milovanou cizrnu a červenou čočku.
Na večeři jím hlavně zeleninu, dám si ovoce, i když to hodně lidí zavrhuje. Dnes na mě čekal celozrnný chleba s rajčetem, pokapaný olivovým olejem a posypaný bazalkou ;)


Tento detox - ano či ne?

Za mě určitě ano. Není to tak finančně náročné. Dá se to i formou smoothie a je to jedna mňamka za druhou (když pominu ten hnus s kiwi). Budete se po těch 3 dnech cítit lépe, musíte jen překonat vedlejší účinky detoxu a vydržet. Mnoho infomrací je na těch stránkách, podle kterých jsem detox dělala. Je tam info o tom, co (ne)jíst před a po detoxu, co můžete pít, čemu se vyhýbat před, během a po detoxu. Detox vám celkově zabere 8 dní. 2 dny na přípravu těla před detoxem, potom 3 vlastní dny detoxu a potom 3 dny po detoxu, během kterých je také nutnost dodržovat jistá pravidla, aby byl detox opravdu účinný.

Rozhodně vám ho všem určitě doporučuji ;)

Pokud se pro něj taky rozhodnete, klidně napište, jak to probíhalo u vás, jestli jste měli také nějaké vedlejší příznaky, jak vám chutnaly kombinace ovoce/zeleniny, která byla vaše nejoblíbenější.


night.shine

50 faktů o mně

Milí čtenáři, kamarádi, přátelé :)

Berte toto album jako takovou malou zpověď mé osoby... Hodně lidí vytváří tento "tag" skrze video, já jsem zvolila fotografie (nejen) z mého života. Možná vás něco překvapí, něco pobouří. I o tom je krása života a rozmanitost existence nespočetného množství charakterů a úžasnosti lidských bytostí :)

Album jsem vytvořila na facebookové stránce:
50 faktů o mně

a tady je malá ochutnávka:

26. Ráda lenoším a občas si dopřávám pyžamkové dny :)

29. Mám trošku sarkastický a rýpavý smysl pro humor; málokdo to chápe a kolikrát se stane, že své vtipy musím vysvětlovat, aby se lidé kolem mě neustále neuráželi - vždy mě to hrozně otráví :-D

Pár novinek...

...aneb jak se mám :)

Začali jsme chodit na taneční mix - salsa, bachata, zouk, kizomba... Miluji tanec a netajím se tím :) Pro mě je to jeden z nějúžasnějších sportů na světě, kde se cítím svá. Vytvářím a udržuji si kondičku, učím se hýbat s tělem a cítím se žensky... Co se mé ženskosti týče, no. Já jsem takový trošku babochlap :-D V některých věcech jsem absolutně neženská (úklid, nákupy, koníčky, atd.), ale potom je zde má stránka, která se cítí tak dobře, když na parketu rozhýbu boky :-D Píšu to vše s nadsázkou, ale vy, kdo tancujete, asi víte, o čem píši.

Pokud nevíte, jak tance, které jsem zde popsala vypadají, tak se mrkněte na videa:



kizomba






bachata

a můj nejoblíbenější zouk :)

 

Od Ježíška jsem dostala tyč na pole dance, takže jsem trošku samá modřina, ale jsem moc ráda, že se aspoň takto můžu k pole dance vrátit. Peníze na kurzy nemám a tak cvičím doma :) Fotku nedám, na to jsem dítko stydlívé :)

Mám za sebou několik praxí ve škole... Jedna z nich byla manipulace a fixace hospodářských zvířat, kde jsem se naučila hodně zajímavého. Taky díky tomu si tak nějak začínám ujasňovat, co bych chtěla v budoucnu opravdu dělat.

Když to jde, zajezdím si na kole, s Tobiškem jdeme běhat nebo na procházku.

Minulý týden jsme si udělali krásný výlet na Pálavu, sice foukalo a spálila jsem si nos, ale bylo parádně!

Chystám se na týdenní praxi k vojákům. Heč! :-D

A jestli mi to vyjde, půjdu o prázdninách na praxi do olomoucké zoo... Vím, že by mnoho z vás s tímto asi nesouhlasilo, já naopak moc ráda nakouknu do "zákulisí" zoo a naučím se něco nového. Uvidím vše svýma očima a budu si tak moct vytvořit vlastní názor a pohled, který mi potom už nikdo nevezme.

night.shine

O životě na venkově

Život na venkově má své nekonečné kouzlo....

Nacházím zde přesně to, co jsem ve městě postrádala. Na život ve městě si nestěžuji, člověk si zvykne na vše a já se svým neustále pendlujícím způsobem života si opravdu zvyknu všude. Je tu však jedno velké "ale"...
Kamkoliv jsem v Brně šla, tam bylo milion lidí, aut, šalin, psů, atd... Prostě nebyla tam volnost, nebyla tam možnost pustit Tobiša kdekoliv volně na vyběhání, protože hrozilo, že narazíme na psa a bude mela.  Já jsem dítko stydlivé a při sportu můj obličej mění po 5 vteřinách barvu ze sněhobílé v rudě zářící :-D Proto i jakýkoliv sport (běh, koloběžka) jsem, pro klid mé duše, musela provádět nejlépe za tmy. Co je nejhlavnějíš, chyběla mi inspirace. Chyběl mi stimul, abych vyrazila sportovat ven, takže veškeré sportování jsem prováděla ve tmě nebo v místnostech.

Vše se změnilo s odstěhováním se. Přes zimu jsem jak medvěd. To se mnou nic a nikdo nehne, ještě ke všemu během takové "zimy", která nás letos poctila svou podivností. Ale s prvními slunečními hřejivými paprsky mě to začalo táhnout ven. A nejen na toulání se po přírodě s Tobiškem, ale táhne mě to i za sportem. Ve své podstatě jsem velmi líný a pohodlný člověk. Jsme akční, jak jde o zvířata. Když mám chvilku, blbneme s Tobiškem a klikrem, vypracovávám si postupy, jak ho naučit různé blbinky, chodím s ním na túry, dojdeme domů a naklikávám i kocoura :-D Ale do sportu jsem nikdy nebyla moc hrrrr...

Letos je to jinak. Otevřu dveře a hned u domu mám polňačku a ta láká k experimentům, láká k běhu, ke kolu, k rychlé chůzi, k hodinovým bloumáním mezi poli, k pozorování zvěře...

Dám příklad, který stojí za veškeré vysvětlování.

Nejsem člověk, který holduje alkoholu. Vždy sem byla ta, která hlídala opilé spolužáky, nepila, a když piju, tak málo a ráda jsem přitom pod dohledem.
No, stalo se, že jsme měli včera návštěvu, vypili jsme jedno víno a po odchodu návštěvy otevřeli druhé víno, a co čert nechtěl, prostě jsem měla chuť se opít :-P Nemám žádné výpadky ani zvracící "haha příběh", ale kdyby se to stalo ještě v Brně, prospala bych celý následující den. Vzala bych Tobiho na 5 minut na čurání a odebrala bych se zpět do postele, kde bych dostala bolehlav a už bych se nezvedla.
Ráno jsem se probudila s náznakem migrény, ale pohled z okna a vycházející slunce mě donutil vstát, nahodit teplákovou soupravu, nastartovat kolo a vyrazit do polí. Dali jsme si s Tobiškem 5 km trasu, s pozorováním srnek a kurzu ovládání při pozorování zajíců, kteří mi málem vlětěli pod kolo. Nebyla to žádná sranda, jet tou rozmlácenou polňačkou, když mi hlava třeštila, oči slzely, dlaně pálily a ještě mě trochu pobolíval zadek ze sobotního cyklo výletu, ale dojela jsem domů a zjistila jsem, že mě hlava nebolí, svaly jsem si hezky protáhla a je mi moc fajn.S kondičkou jsem na tom velmi bídně, ale ty vyhlídky, které mám, ty mi nedávají zahálet a ta polňačka, která vede do polí, je mi velkou inspirací :)

Neženu a nikdy jsem se nehnala za skvělou postavou, XS velikostí oblečení, to ne... Ale ženu se za tím, abych se cítila dobře a abych co nejvíce zapojila do sportování i Tobiho, který pohyb miluje - to je pro mě to hlavní! Jestli máte doma hafana, vymýšlejte a dělejte sporty, do kterých ho můžete zapojit. Je to úžasné, když můžete jezdit na kole, koloběžce, chodit běhat, chodit na túry a brát s sebou svého psa. Věřte, to je nejlepší naplnění psího života! A nic se tomu nevyrovná!

night.shine
 

Další rok končí a nový začíná...

Tolik se toho v minulém roce stalo, že když se mi v hlavě zrodila myšlenka na článek typu "shrnutí roku 2013" psala bych ho celý den a stejně bych ho nesepsala tak, jak bych chtěla.

Přestěhovala jsem se a to hned 2x. Jednou v Praze, kde jsem našla fajn ubytování s fajn spolubydlící. Hlavní stěhování mě potkalo v listopadu, kdy jsem opustila Brno a odstěhovala se na vesnici.

Postihly mě deprese. Nikdo o tom neví, ale přišlo na mě v listopadu období, kdy jsem na 3 týdny měla nedaleko k psychickému zhroucení. Nejhorší bylo, že jsem na vše byla sama. Když se nad tím dnes zamýšlím, možná to nakonec bylo dobře. Nebo vlastně nevím, co pro mě bylo v tu dobu nejlepší.

Naučila jsem se naslouchat a zvykla jsem si nestěžovat si. Občas si asi sama stěžuji situaci tím, že mám problémy a nemluvím o nich... Ale zjistila jsem, že mi moc to povídání nejde...

Byla jsem na mé první Veggie parade, jela jsem Bike ride na podporu boje proti těžbě na Arktidě, zúčastnila se protestu proti týrání psů v Rumunsku a pochodu na uctění památky smrti hospodářských zvířat.

Zklamala jsem se v několika lidech a přestala s nimi komunikovat. A nelituji toho...

Jsem hrdá na to, že si stále stojím za některými svymi názory a to i přesto, že jsem se kvůli nim dostala do křížku i s nejbližšími. O to víc jsem na sebe pyšná, když vím, že ač měli někteří lidé stejný názor, nechali se ovlivnit a sklouzli k druhé straně. Nevím a nezajímá mě, proč to udělali. Jsem ráda za takové události v životě, o to víc si cením sebe jako člověka.

Pochopila jsem, že i kdybyste některým lidem chtěli poradit nebo pomoct, pokud nechtějí, nemá smysl jim cokoliv říkat. Jen se setkáte s nepokorou a odmítáním, které vás bude mrzet víc, než mlčení.

Nejsem typ člověka, který by se nadchnul pro jinou lidskou bytost tak, že by o ní vyprávěl na potkání. Je ale fakt, že jsem letos blíže poznala autora blogu Cesta je cíl  a velmi často k němu lidi odkazuji :) Jsem ráda, že se mi do cesty postavil člověk, jehož názory a postoj k životu mě inspirují a dodávají odvahu v mnoha směrech.


Tobišek prodělal 2x silný zánět střev, kdy jednou skončil na klinice na kapačkách. Přešli jsme na BARF a mnoho problémů mu úplně vymizelo.
Začali jsme docházet na socializační hodiny, takže je schopný si hrát ve smečce, kde jsou fenky a vychází s některými psy.
Cvičíme už 2 měsíce pomocí klikru. Tobiš se učí tak rychle, že mu nestačím! Dělá otočky, proplétá se mezi nohami, skáče přes krabice, leze do nich, podává packy, dává mi placáka, sundává ponožky, umí sundat i tričko :-D
Díky socializačním hodinám a radám, které mi poskytla skvělá Soňa Šabacká, jsem se s Tobim odhodlala jít na první voříškiádu. Vyhráli jsme 3. místo v kategorii pes voříšek do 40 cm a 1. místo v kategorii nejpodobnější pár pejsků. Největší výhra pro mě byla ta, že Tobi zvládnul být celý den v přítomnosti desítek psů bez rvačky :)

Čičin se "porval" s jakousi plísní, která mu rozdrásala kůži. Spravily to zázračné sirné koupele!

Rodina je pro mě vším. Vždy to tak bylo, je a bude. Několikrát během minulého roku jsem zjistila, že bych pro mé milované dýchala, i kdybych se sama měla udusit. A i přes pár neshod, mám stejně nejlepšího chlapa na světě. Kdybychom se občas na něčem neshodli, asi bychom se ukousali nudou ;) :-*

_________________________________________________________________________________

Silvestra trávím sama s Tobim, Mimi a Čičinem. Celý den přemýšlím a rekapituluji. Myslím na to, jestli je něco, co bych udělala jinak. Uvědomuji si, že člověk by neměl hledět do minulosti, aby litoval svých činů. Měl by hledět do minulosti, aby našel chyby, poučil se z nich a neopakoval je v budoucnu.
Během roku se stalo několik zvláštních událostí, mnoho lidí mě prosilo o radu a pomoc. I za jejich prosby jsem vděčná, protože i v tom jsem nacházela inspiraci pro vlastní život. Někdy to bylo velmi náročné, když jsem měla vlastních problémů až nad hlavu a kolikrát těžko hledala sílu, abych se donutila vstát z postele a fungovala.
Ale o tomto tento rok byl. Byl to rok, kdy se vše rozhodovalo a volili jsme si cestu a směr našeho života. Věřím, že jsme nakonec zvolila správný směr.

Do nového roku vám přeji, abyste se na jeho konci nemuseli stydět za své činy. Jednejte tak, abyste se na konci každého dne mohli na sebe podívat do zrcadla a byli se sebou spokojení. I když budete mít oči uplakané, svaly bolavé, časem pochopíte, že to stálo za to a i ty nejtěžší zkoušky vám něco nového a skvělého přinesly.

Dbejte na své zdraví, usmívejte se, obklopujte a komunikujte jen s lidmi, se kterými se cítíte dobře a jste s nimi rádi. Nemáte povinnost komunikovat s nikým na sílu :)

Mějte se rádi, odpouštějte si a nevracejte se k věcem, které nemůžete změnit!


night.shine a kožíškované děti :)

Cesta

Velmi často se zamýšlím, jestli existují minulé a budoucí životy. Jak to vlastně je, jestli si opravdu odnášíme něco z minula a neseme si něco do budoucna.
Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to v podstatě stejné a velmi blízké učení křesťanství. Pokud se budete chovat podle svého nejlepšího svědomí, nebudete proti sobě a světu hřešit, vaše duše bude rychle očištěna a půjdete do nebe... Záleží na tom, jak se chováte, podle toho strávíte různě dlouhou dobu v očistci, než bude vaše duše opět čistá.
Tak nějak chápu také princip minulých a budoucích životů, pokud nějaké jsou. Dokud duše není doformovaná, bude se tu vracet, aby se očistila dobrými skutky a mohla v klidu odejít, odkud přišla.
Když se nad tím zamyslíte, je to velmi jednoduché. Buďte hodní, nedělejte ni, čím byste ubližovali sobě, všem a všemu kolem sobě.

Je to asi 10 let, co jsem se začala zajímat o věci "vesmírné". Začínala jsem s tarotem, přešla k čarodějnictví a díky moji milé Zuzce Z. a náhodnému nalezení milion let starého kancionálu jsem se dostala ke křesťanské víře. Ta mě zanesla na pole meditací a léčitelství, kde se momentálně vzdělávám ve svém volném čase a snažím se tak nacházet způsoby, kterými bych mohla pomáhat lidem a zvířatům kolem sebe. A také hledám ten vnitřní klid v situacích a v rozpolcených životních situacích.

Prošla jsem si obrovskou cestou za těch 10 let, zůstala jsem u křesťanství, nezavrhuji nic z toho, co jsem dělala v minulosti a občas se k tomu vracím. Ale stejně mě nejbližší nikdy nebudou brát jako stejnou křesťanku, kterou jsou ti lidé, kteří byli vychováváni ve víře od malička.

Pravda je taková, že mě některé mše a někteří kněží vysloveně nudí. Co jsme se přestěhovali, začali jsme jezdit do kostela ve vedlejší vesnici. Pro mě je to neskutečně únavná a nudná chvíle. Můžu se soustředit jak chci na to, co se děje, co kdo říká, ale zívám, neustále prý vzdychám (i když o tom ani sama nevím), čučím kam můžu. A nehorázně se mi tak stýská po brněnském kostele u Jezuitů a u sv. Tomáška... No, byla z toho doma hádka - nebo ani ne tak hádka, jak taková "napjatá" výměna názorů. Je hodně těžké být s člověkem, který vyrůstal v katolické rodině a nemá potřebu nebo spíš nechce přemýšlet o tom, jestli je opravdu vše tak, jak to má "naučené". Je neskutečně deprimující, že s čímkoliv vlastním přijdete, je to ve většině případů označeno jako "to špatné"... A úplně nejvíc nejtěžší je pro mě to, že si většinu těch pro mě krásných a nových postřehů takto nechávám pro sebe, protože nechci, aby mi je někdo hanil a označoval za křesťansky nesprávné a nepřípustné.

Stejně tak si dokážu představit, jak musí být těžké poslouchat, jak se někdo nabourávádo vlatních jistot... Asi to taky žádná pohádka není...

Co očekávám od mše, od návštěvy v kostele?

Že mi tam bude dobře. Jdu tam na rozmluvu ke svému stvořiteli, který mě tam zve a chce se mnou strávit čas, stejně jako já chci strávit čas s ním. A přes kněze a jeho kázeň mi snese poselství, které se bude týkat mých těžkostí a najdu tak úlevu a klid v duši, protože mi bude připomenuto, že na to nejsem sama. Jen musím vydržet...

Že prý to tak není, protože mše má být jakýsi styl oběti, jinak snad žádnou oběť v životě nemám.

Má největší oběť, kvůli které budu do konce života smutnit, trápit se a plakat je to, že vím, že nemůžu nikoho, hlavně ne vlastní rodinu, nutit do vegetariánství nebo veganství. Protože stejně jako volba náboženství, i toto je na vlastím rozhodnutí. A největší smutek mi přivádí to, že jednou za čas musím nakoupit a vařit maso, a ne vždy mám na maso z malých farem. Je to oběť, které bych se mohla vzdát. Prostě bych doma řekla - nebudu to dělat a nechci, aby to doma bylo. Ale z lásky to dělám, protože láska je pro mě základ všeho.

Hlásím se ke křesťanské víře, ale budu zde citovat Dalajlámu, abych vám naznačila, jaké je mé hlavní náboženství a můj životní postoj:

Mé náboženství je velmi jednoduché. Mým náboženství je laskavost. Dalai Lama XIV

Snažím se být laskavá tam, kde to jde... Ale to však neznamená, že budu laskavá a budu pehlížet věci, které jsou nesprávné. Že tam, kde je potřeba být důsledný, budu dělat kompromisy, ustupovat a omlouvat si vlastní jednání a činy podle momentálních potřeb.
Stejně tak se učím, nenechat po sobě šlapat a nenechat se využívat. Zdraví má člověk jen jedno a nervy taky :)

Je jedno, jestli existuje karma, minulé životy nebo nebe. To, co děláme se zapisuje do naší duše a je jen otázkou času, jak se to projeví.

night.shine

O Bohu (bez Boha?!)...

Česká republika je stát ateistický, co si budeme povídat.

Velmi často se mi stává, že když řeknu, že jsem věřící, začnou se mě lidé ptát: A proč Bůh dovolí takové věci? Proč dovolí války, hladomory? V takového Boha bych já nikdy nemohla věřit.Já na to odpovídám vždy slovy, že jsme obdařeni svobodnou vůlí a je na nás, co se sebou a s ostatními uděláme, jak se zachováme.



Člověk se ptá: Proč dovolíš, aby byly v našem světě věci jako hlad, války, utrpení, nemoci, zločin, bezdomovci, zoufalství, apod.?
Bůh odpovídá: Zajímavé, že se na to ptáš, já jsem se tě totiž chtěl zeptat na úplně stejnou věc.

zdroj/source

Pokud je někdo ateistou, ať ateistou zůstane po celou dobu a nevytahuje Boha ve chvíli, kdy hledá viníka. Uvědomte si, že nepřipouštíte existenci Boha, ale svalujete na něj všechny NAŠE viny. Osočujete něco, v co nevěřite, místo toho, abyste hledali problém sami v sobě.

Další věc je taková. Kdyby Bůh opravdu zasahoval do věcí, každý by potom nadával, že jsme jak loutky bez vlastní možnosti se rozhodnout, a že se to nikomu nelíbí.

Mám proto návrh - chovejme se tak, abych neměli potřebu kohokoliv osočovat za špatnosti, které se dějí na tomto světě. Vždyť je to tak prosté. Tak, jako berete, tak i dávejte. Rozdávejte úsměv a lásku všude, kam přijdete. Nevyvolávejte spory, nepodporujte rasismus, říkejte své názory otevřeně a nepomlouvejte druhé za zády. Kolik konfliktů v životě a v historii by se dalo vyřešit, kdyby lidé mluvili? A hlavně si uvědomte, že jsme to my, kdo žije na tomto světě, my jse zodpovědní za bolest, kterou způsobujeme lidským, zvířecím, rostlinným bytostem. Není to Bůh, nejsou to nadpřirozené síly, jsme to my lidé. A pouze my to můžeme změnit.

Ti, kdo věří, se o tu změnu mohou pokusit "s Bohem za zády", ostatní si to mohou vyřešit sami.

A malá poznámka na konec. Představte si, že na změnu nejste nikdy sami, i když není kolem vás nikdo viditelný... Pro mě je to obrovská motivace, obrovská vzpruha a posila duše... Proto věřím... A neberte mi to, prosím :)

Rituál

Je to asi poslední rok nebo rok a půl, co jsem si v Brně vytvořila sobotní rituál. Každé ráno jsem vstala, vzala Tobiho na procházku kolem JAMU, když bylo hezké počasí, šli jsme na Špilberk s balónkem. Potom jsem se vydala do pekárny, kde jsem nakoupila čerstvé pečivo (jejich královský tmavý chléb je vskutku královský), přišla domů, uvařila si kafe, nachystala snídani a pustila si jediný pořad, na který se snad pravidelně dívám - Drtivou porážku. Myslete si co chcete, ale pro mě to je jeden z největších relaxů týdne. Čerstvé a voňavé jídlo po procházce na čerstvém vzduchu, horká káva a ten pořad - to je moje chvíle, kdy jsem opravdu v pohodě, zahazuji veškeré problémy, které mám v životě, vypínám mozek a užívám si jídlo, bavím se u toho pořadu.

Po dlouhé době jsem nyní na 3 týdny v Praze - v kuse. Včera jsem večer v koupelně přemýšlela, že to bude po velmi dlouhé době, co ten svůj rituál nebudu moct vykonat a hodně mě to rozesmutnilo.Co mě ale ještě víc dostalo je to, že do té ekárny už si vlastně nezajdu ani po příjezdu domů. Už totiž v Brně nebydlím. asi mi některé věci dochází později, ale toto mě opravdu zaskočilo. Nepanikařím, ale mrzí mě to. Jsem člověk, který se nijak nefixuje na majetek, na věci, domy, byty, ale na zkušensoti a chvíle, při kterých je mi dobře. A jedna z těch chvíli je teď pryč a já si moc a moc přeju, aby u nás na vesnici byll v sobotu otevřený tenjediný obchůdeček, který tam máme a já tak budu moct trávit soboty stejně jako v Brně.

No, a varianta číslo 2 je ta, že si začnu péct o víkendu pečivo domácí - že by nový rituál a nová výzva v životě? :)

Smyslem tooto článku je jednoduché poselství. Neupínejte se na minulost. Berte změny ve vašem životě jako příjemnou výzvu a hledejte nové oblíbené chvíle, nová místa, poznávejte a objevujte.
K minulosti se vracejte jen pro hezké vzpomínky a netruchlete pro ně, buďte za ně vděční!


 

 night.shine

Stěhování

O víkendu přišel den D, hodina H. Došlo na dlouho očekávané stěhování a můžu napsat, že jsem čekala, že budu více plašit. Já jsem tak nějak neplašila vůbec. Nejhorší stavy jsem měla ve chvíli, kdy jsem zapomněla pytel s odpadky v kuchyni a po příchodu jsem našla dvě vytažené a nahryzané (pečené) kosti. Celý den jsem nervózně pozorovala Tobiho, abych zjistila, že je vlastně úplně v pohodě.

Stěhování nábytku, malování, úklid, malování, další stěhování - až nám z toho málem praskla hlava. Zvládli jsme všechno a jen mě mrzí, že jsem neudělala žádné "stěhovací fotky". Mám jen malovací a na nich je k vidění jen spinkací Tobišek :)

Nebydlím už v centru, ale v malé vesničce za Brnem. V přírodě, uprostřed ničeho a tak nějak zjišťuji, že si tam hodně rychle zvyknu. Bude to změna, ale věřím, že k lepšímu. celý život jsem bydlela v centrech měst. Když jsme v neděli zjistili, že nemáme nějakou přísadu do vaření, mohli jsme vyběhnout a zajít do obchodu nebo do večerky. Teď už to nepůjde...

Mám strach, ale ten strach se mi líbí a láká mě...

 

Hezký a klidný nový týden!

night.shine

Léčitelé

Není léčitel jako léčitel.

V poslední době se, bohužel, nohem často setkávám s lidmi, kteří se pomalu prohlašují za bohy, protože dokáží vyléčit nevyléčitelné, mluví se všemi bytostmi i nebytostmi.

Chtěla bych se podělit o pár zkušeností s lidmi, kteří se nějak vymykají běžnému způsobu života, ale jejich myšlení není v souladu s tím, co propagují.

Případ č. 1

Už jsem zde několikrát psala, že trpím na migrény. Nejčastěji se mi migrény objevují na jaře a na podzim, moje tělo reaguje na změnu počasí, na změnu tlaku. V tomto období mi stačí k dostání migrény cokoliv - napju se moc studené vody, vyčurám s (ano, i z toho jsem dostávala migrény). Pomáhal jen růžový sajrajt, ticho, tma, spánek, klid.
Jenomže ono to člověku vadí a s věkem, povinnostmi a nemožností každou migrénu prospat jsem začala pátrat, hledat a prosit o pomoc, protože každá metoda, kterou jsem vyzkoušela, byla marná, jednorázová a neměla dlouhodobé trvání. Na Facebooku jsem se přihlásila skupiny "Alterna".
 Je to skupina, kde si lidé radí a pomáhají s různými neduhy a problémy, hledají alternativní pomoc a léčbu svých nemocí a to jak psychických, tak fyzických. Vznesla jsem tam proto také dotaz s prosbou o pomoc. Musím říct, že mi bylo dáno hned několik rad (např. jsem byla dotazována, jetli mám orgasmus, že jestli nemám, můžou být migrény i tím... Nepotvrzuji :-D)
Mezi mnoha lidmi se mi ozvala jedna léčitelka, kterou již delší dobu znám. Napsala mi, že mám zaneřáděnou celou pravou půlku hlavy, a že jí mám popsat ty stavy. Tak jsem jí ve zkratce napsala, že je to hlavně při změně počasí, že na to trpí můj děda, maminka, bratranec - všichni z dědovy strany. Na to mi bylo řečeno, že nic takového jako migréna z počasí není. Já jsem odvětila, že migréna vznikající reakcí na změny počasí existuje a moje velká část rodiny je toho důkazem. "Pokud si to budeš stále myslet, ,,migrény,, se nikdy nezbavíš či se ti bude vracet a bude hozena do budoucna. Chtěla jsem ti pomoci vyřešit daný problém. Ale asi není pomoci, promiň." Tato odpověď mi byla dána a daná léčitelka už se se mnou o tom nehodlala bavit.
Ještě ten samý den si mě "do parády" vzali 2 léčitelé zabývající se čínskou medicínou, rozebrali mě do morku kostí, navrhli jídelníček, vypsali vhodné a nevhodné potraviny, poradili meditace, emoční vypouštění. A já jsem od té doby měla 2x náběh na migrénu a 1 migrénu, která se mi rozvinula do stavu, že jsem si musela prášek vzít. Snažím se dodržovat jejich rady a základem byla velmi jednoduchá myšlenka - co nejvíce eliminovat a v ideálním případě úplně vypustit bílý cukr, bílou mouku, mléčné výrobky. A ono to funguje, je mi mnohem lépe. Vzhledem k poměrně proměnlivému počasí je s podivem, že mi to tak rychle zabralo a vše funguje. Mám tento semestr poměrně namáhavý režim, některé dny vstávám v 5 a na byt se dostanu až kolem 22. hodiny. I přesto se mi migrény vyhýbají obloukem a já tímto musím poděkovat těm dvěma, že mi zachránili "život" :)

Nechci, aby si někdo myslel, že jsem si hrála na chudinku, která potřebovala, aby se někdo zajímal o její bebínka. Na přístupu té první léčitelky vám chci ukázat jednu věc. Když máte problém, ať už je fyzický nebo psychický, nejprve se zamyslete a sami v sobě hledejte, kde je ten hlaní problém. Ujasněte si, co se s vámi děje. Promluvte i sami se sebou a hledejte příčiny u sebe. Když už si opravdu nevíte rady, hledejte pomoc u léčitele nebo duchovního člověka, který vás vylechne a nebude vám za každou cenu vnucovat své náhledy na danou věc. Nikdo nezná vaše tělo tak dobře jako vy. Nikdo neví, jak co prožíváte, nikdo nemůže tvrdit: Já vím, jak ti je. Já vím, co prožíváš. Já vím, jak to bolí. Nikdo nikdy nebude vědět, co se s vámi děje, protože vaše pocity, vaše bolest je jiná, než pocity a bolet kohokoliv jiného. Kdyby mi ta první léčitelka aspoň napsala její řešení. Ne, ničeho takového jsem se nedočkala. V tu chvíli mi to přišlo, jako kdyby mi chtěla vnutit nějakou svoji myšlenku a náhed na věc, a když jsem odmítla její názor, protože jsem se v něm nenacházela, i když jsem nad tím přemýšlela jak divá, tak ode mě dala ruce pryč.

Je to léčitelka, která se dostala mezi pomyslný "top" velmi podivnými metodami, a je to znát i na jejím chování a přístupu k lidem. Absolutní abence pokory, dokáže komunikovat jen s lidmi, kteří bez poznámky převezmou její názory. Jakmile i někdo dovolí nesouhlasit, ignoruje ho nebo shazuje. Tvrdí, že na základě fotografie rozezná každou nemoc a přitom jsem zažila, že se při diagnostikách a odhadech lidí mýlí.

Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné. (Antoine de Saint-Exupéry) Pamatujte na tento citát při každé činnosti a při každém rozhodnutí, které v životě děláte. Buďte opatrní a bdělí, řiďte se pocity uvnitř sebe a nenechte balamutit názory, u kterých vnitřně cítíte, že nejsou úplně košer.


Případ č. 2

V mém okolí je několik léčitelů, kteří se zabývají nejen tarotem, bylinkami, kyvadlem, ale také zasvěcováním do různých energií. Chtěla bych tedy popsat pár praktitk, které se mi velmi příčí a nesouhlasím s nimi...

Braní peněz za dálkovou léčbu energiemi. Zasvěcování na dálku.

Co to má jako znamenat? Opravdu nechápu, jak mohou být lidé tak hloupí, a platí za dálkové léčení? Kde mají jistotu, že si ten dotyčný opravdu sedne a pošle nějakou tu energii? Jak může někdo léčit nebo zasvěcovat druhého člověka, když neví, jak na to dotyčný bude reagovat?
Moje praxe? Každý na to reaguje jinak. Člověk vnímavý se z toho může složit a nebo pozvracet, tak jak se to talo při osobním léčení mojí kamarádce. Energie proudící tělem může přivést zimnici, nevolnost, protože se začne tělo léčit a uvolňují se různé bloky. Ano, někomu mu to může přivést velmi příjemné pocity, ale druhému to může přinést až emoční šoky. Proto vás prosím, chcete - li léčbu energiemi, vybírejte pouze člověka, který za to nebere tisíce, neúčtuje si za každou čárku a hlavně vás bude mít u sebe, bude vás kontrolovat, bude s vámi probírat, jak se cítíe, a když nastane problém, posadí vás, položí, podá vám vodu, chytne za ruku, uklidní vás, když byste panikařili.

Přečtu si knížku a jsem mistr.... všeho...

Příklad za všechny - metoda SRT. Existují na to knihy, to ano, ale existují na to dlouhé semináře, protože touto metodou se "hrabete" člověku v podvědomí, v psychice (velmi zjednodušeně řečeno). Najdou se takoví experti, kteří si přečtou knihu nebo dvě, a protože si chtějí přivydělat, začnou tím léčit. A potom se stává, že se mi ozve člověk, který má problémy a já přijdu na to, že si na nich někdo cvičil na základě přečtení knihy, metodu SRT. To je to stejné, jako když si někdo přečte knihu o masírování, a zařídí si masážní salón. Moje kamarádka Boženka absolvovala několik kurzů, šla do školy pro maséry, vzdělává se v oblasti anatomie, bylinkářství a já nevím v čem dalším. A studuje neustále, prohlubuje znalosti čtením knih, ale také praktickými kurzy, aby měla jistotu, že neublíží, ale pomůže, prospěje :) Takovým lidem věřte, takové lidi oslovujte. Chtějte vidět osvědčení, recenze jiných lidí, kvalifikace a hlavně zkušenosti.

Odvod duší? Čištění prostoru? Odpověď e-mailem? Rozhovor přes telefon? Plaťte...

Sama se snažím, v rámci možností, pomáhat (nejen) lidem přes meditace, o kterých jsem již psala v článku na blogu.

Nikdy by mě však nenapadlo vzít si peníze, i když trávím s některými lidmi dopisováním, meditacemi a poradnou několik týdnů. Jde mi o to, že mě lidé požádají o pomoc. A nepamatuji si, že je někde nějaká nová zvyklost - za pomoc se platí. Meditace praktikuji dlouho, udělala jsem si kurzy, přečetla knihy, nejprve jsem prováděla léčby a psychosomatické diagnostiky na sobě a na nejbližších, kteří s tím souhlasili. Teprve potom jsem tuto informaci "hodila do éteru". Nevynalezla jsem žádnou novou medtodu meditace, nevynalezla jsem způsob diagnostikování, nevložila jsem do té metody nic ze sebe, co bych si měla "brát" zpátky. Proto nevidím důvod, abych vybírala peníze za něco, co jsem dostala darem. Je totiž bláhové myslet si, že když má někdo dar, že vidí duše, tak bude do nekonečna vybírat peníze za jejich odvody. Časem mu tato možnost bude odebrána a potom bude odvádět tak leda fantomy a šidit lidi ještě více.
Proto pátrejte po lidech, kteří chtějí opravdu pomoct a ne si jen vydělat. Někteří se budou vymlouvat na to, že si nechávají splatit čas. Za co si lidé nechávají platit čas, který věnují pomoci druhému člověku? Proč to tady ztrácí význam, ztrácí to na významu slůvka "pomoc"?

Zdravý rozum a otevřené srdce, těmi se řiďte, když hledáte pomoc s vašim zdravím, s vašimi problémy :)

night.shine

Jsem zpět :)

Po dlouhé odmlce vás opět zdravím!

Člověk si říká, že přes prázdniny bude mít více času na psaní. Ale došlo mi, že se mi v době volna nechce sedět u počítače a psát články. Tak jsem během léta aspoň sepisovala nápady a témata, která začnu pomalu zpracovávat za chladných podzimních a zimních večerů.
Dnes mi začíná škola, sehnala jsem v Praze na poslední chvíli ubytování za moc hezkou cenu, tak doufám, že to bude fajn.

Takže, než se pustím do psaní nových článků mám pro vás pár odkazů, kde jsem více méně aktivní, a kde mě můžete sledovat a taky se ptát :)

Čas od času přidávám fotku na instagram http://instagram.com/ladynightshine# Když mám povídací a sdělovací náladu, máte možnost se dozvědět třeba i to, co mám na oběd :-D

Založila jsem si také účet na ask.fm http://ask.fm/ladynightshine Můžete a nemusíte se tam registrovat, otázky můžete pokládat i anonymně a ptát se, co vás zajímá.

Dále přidávám sem tam postřehy na FB profil https://www.facebook.com/ladynightshine.blogspot.cz


Podělte se do komentářů o zážitky z prázdnin. Kde jste byli, co jste viděli, co jste dělali, jaké zajímavé lidi jste potkali :)

night.shine

Hostivařský mazlík

Celé léto jsme s Tobiškem pracovali na tom, aby dokázal bez útočení pobývat v přítomnosti psů.

Věříme si, takže jsem se přihlásila na naši první voříškiádu - Hostivařský mazlík

Výsledek posuďte sami. Já to beru jako obrovský krok vpřed. Před půl rokem by Tobi v kruhu samých psů nevydržel bez útočení ani 10 vteřin. Dnes krásně reaguje na mě a na metodu, kterou cvičíme :)

A jak jsme dopadli?
Podívejte se tady - ODKAZ

night.shine

Poselství

Chtěla bych se s vámi podělit o příhodu, která se mi stala minulý týden na zahradě u maminky. Tímto příběhem bych vám chtěla sdělit jedno důležité poselství, které jste všichni určitě již několikrát slyšeli. A možná právě proto ho berete jen jako klišé. Ale ony některé věci se neříkají nadarmo a opakují se právě tak často, protože jsou pravdivé. Začnu obšírně, ale pro pochopení poselství tohoto článku musíte znát celý příběh.

Náš Tobi má občasné problémy se zažíváním, o tom jsem už několikrát psala. Jeden večer jsem mu dala trošku víc mastného masa a projevilo se to u něj tak, že mě ve 4 ráno probudil, že potřebuje ven. Vyhrabala jsem se z postele, v pyžamu jsem vyběhla do zimy (mamka bydlí u Jeseníků, takže bylo asi 9 °C), slyšela jsem, jak se Tobiš vyprázdnil v zadní části dvora, kam moc nechodíme. Jelikož jsem věděla, že tam nikdo nepůjde, rozhodla jsem se to po něm posbírat až při ranním venčení.

Ven mě vytáhnul ještě asi v 6 ráno. To už jsem byla spíše nešťastná, protože Tobiho problémy nenesu moc dobře. Vím, že přijde hladovka a on na mě bude celý den koukat těma obrovskýma očima. Pořád ho potom pozoruji a jsem z toho celá špatná.

Kolem 10. hodiny, když jsem se odtrhla od snídaně, šla jsem s ním znovu ven a posbírat to, co napáchal na dvorku. Celá rozmrzelá jsem nejprve sbírala na přední straně a potom šla dozadu na dvůr. V tom slyším podivné zvuky, které vycházely od zdi. Zastavila jsem se a poslouchala. Nahlédla jsem do barelu s vodu, ale nic nenašla. Zvuky ustaly a tak jsem se vracela na místo činu. V tom se znovu ozvaly rány a šustění. Šla jsem ke zdi do míst, kde je roura na odtok vody vedoucí od okapu. S bijícím srdcem mi došlo, že je v té rouře  uvězněný pták. Odšroubovala jsem těsnění, ale v tom místě to bylo svařené, takže jsem se tam nemohla jak dostat. Proto jsem odhodila sáček a běžela pro mamku. Zlatá moje maminka rozhrnula křoví a zjistila, že na konci odkapu je plastový kus, který se jí podařilo po chvíli vytrhnout. Uviděla jsem pohyb křídel a hlavičku ptáčete. Když jsem zjistila, že je už pod rourou, ale nemůže se vymotat, přiklopila jsem otvor rukou a ono po chvíli vyběhlo ven, odcupitalo do křoví, tam odpočívalo a za chvilku odletělo.

Tobi po 12ti hodinové hladovce dostal dietní rýžovou polévku a druhý den nevěděl o jakémkoliv průjmu.

Tímto příběhem bych vám chtěla říct, že pokud se vám v životě stala nějaká nepříjemná věc, čekejte na její vysvětlení. Protože ono se v životě neděje nic nadarmo. Každý zažil situaci, kdy si řekl: "Proč se mi to stalo? Co jsem komu udělal?" Čekejte a zjistíte, proč se vám v životě staví do cesty různé životní situace, přichází k vám a zase odchází různí lidé. Osud to zařídil tak, že Tobi měl chvilkový problém proto, abych se vydala do části dvorku, kam normálně nechodím a zachránila život... Poslouchejte volání vnitřního hlasu, poslouchejte volání svědomí, nechte se bez obav vést. A když se vám přihodí nějaká situace, která vám nebyla příjemná, neptejte se "Proč se mi to stalo?", ale ptejte se "Co mi to dalo?" Vždy přijde světlo na konci tunelu a nakonec bude vždy dobře.


night.shine

Horko a zase horko

source

Má nechuť dělat cokoliv, včetně psaní článků, vzrůstá s každým okamžikem, kdy se v městě drží příšerná a úmorná vedra. Už týden jsem pořádně nespala, v noci se budím kvůli tomu, jak mi pot teče po těle. Paráda, fakt!

Má to ovšem i jedno pozitivum. Zažívám takový malý obrat ve stravování. V tom horku odmítám pouštět troubu nebo varnou desku a tak se už 2 týdny stravuji asi tak z 60 % RAW stravou (syrová, tepelně neupravovaná strava). Světe div se! I když málo spím, mám energii na ranní a večerní cvičení (tj. 2x5 minut skákání přes švihadlo + 2x10 minut posilování), chodím s Tobiškem ráno a večer na dlouhé procházky. Vynechávám teď běh a koloběžku, protože v Brně je přes den 38 °C a kolem 23. hodiny 28°C, takže žádná sláva. Ale i tak jsem s tou stravou velmi spokojená. Člověk hlavně nachází nové chutě zeleniny, kterou v syrové podobě snad ani neznal. Věděli jste, že syrový špenát chutná lépe, než vařený?! :-D Začala jsem si také vyrábět domácí oříšková, rýžová, mandlová a maková mléka... Dobrota!

I tak, těším se na podzim. Těším se na nižší teploty, na mírný sluneční svit, který potěší, ale nezabije vás při pobytu na přímém záření delším jak hodinu.

Nejhorší na tomto počasí je to, že lidé jsou protivní. I já mám občas den, kdy se probudím a vím, že zase bude horko a jen ta myšlenka mě naštve tak, že jsem potom protivná jak osina v zadku po zbytek dne. Nejsem v tom sama - třeba dnes jsem v obchodě poslouchala takovou hádku mezi dvěma ženami, že jsem už měla touhu zakročit, protože jsem myslela, že mě to negativno podupe. Šlo o celkem hloupou věc: starší paní tvrdila, že ji ta mladší předběhla. Je pravda, že ta starší paní stála a hledala něcov   v tašce, takže i já jsem přemýšlela, jestli v řadě čeká nebo ne. No, hádaly se tak, že ta starší paní nakonec přála té mladší snad i samotné peklo.

Proto prosím vyšší mocnosti - sešlete nám mírné ochlazení! Léto tady v ČR nemusí být o tropických teplotách! Stačí nám 25 - 27 °C, mírný větřík a klid v lidských duších :)


night.shine

Detox

Zdravím vás po dlouhé době :)

Potřebovala jsem si udělat delší prázdniny a dát si pauzu ode všeho. Název článku "detox" u mě neprobíhá jen v části fyzické, ale i psychické - tou částí těla jsem začínala. Denně jsem se snažila meditovat, snažila jsem se nevzrušovat nad hloupostmi. Prostě relax pro duši... V dnešním světě se ten duševní detox provádí velmi těžko. Kolem nás je spousta stresujících a agresivních lidí, protivové, kteří se vám budou snažit znepříjemnit život, i kdyby vás neznali a potkali vás jen na 20 vteřin. I takové lidi a situace vám život staví do cesty a buďte za ně rádi. Jen tak se naučíte pokoře k lidem a budete trénovat svou vyrovnanost. Jde to pomalu a těžko, ale jde to.

Ač se vám to bude zdát "mimo" a podivné, v rámci meditací jsem začala zkoušet telepatii. A to i s lidmi, které jsem v životě nepotkala. Úspěšnost - 90 % :)

Od zítřka se chystám na detox fyzický, takže vás tady budu zaplavovat jídelníčkem a pocity - jak se cítím, jak detox působí...

Pro fyzický detox jsem se rozhodla kvůli zdravotnímu problému, který mě trápí již asi 5 let. Trpím dysmenoreou a hypermenoreou, do toho všeho mám na vaječnících jednou za čas cystu. Objevují se mi maličké cysty (mm), ale i cysty velké (3,5 cm). Jediná "léčba" je prevence - braní hormonální antikoncepce. Budu ale upřímná, chtěla bych tuto volbu vzít v úvahu jako poslední možnost. HAK je těžké svinstvo, které dělá bordel v těle ženy a při obrovském množství, které je vyplavováno do řek a v čističkách se nedá z vody odstranit.

Proto začínám detox celkový, hlavně zaměřený na játra. Někde jsem četla, že cysty se tvoří, když nesprávně fungují játra, jsou zatížena špatnou stravou, mnoha cukry a podobnými nesmysly. Po zpytování svědomí musím uznat, že nejsem člověk, který by jedl úplně zdravě. Piju kafe, dám si sladké a co je nejhorší, nemám žádnou potřebu pít. Nevypiju ani v těchto vedrech 1 litr vody - a to je hodně špatně a já to vím... A to vše je špatně jak pro ledviny, tak pro játra.


Užívejte prázdnin!

night.shine

Šílenost má jméno zkouškové...

 Vendelín :)

Člověk si říká: "Napíšu tak 1 článek za týden, to zvládnu." Po 4 neprospaných nocích jsem ráda, že dolezu ze školy do postele. Do toho všeho povodně a já jsem, jak jinak, zabloudila v Praze během výluk a změn MHD... Zlaté metro :-D


V každém případě, zkouška z fyziologie, zootechniky, angličtiny a genetiky je úspěšně za mnou. Mám pocit, že fyziologie mi vzala všechny síly. Dnes jsem na třetí pokus udělala zkoušku ze zootechniky, to už jsem byla orpavdu mimo, protože  učit se pořád dokola o velkochovech, dojitelnosti krav, porážkových a jatečných blábolech, moje hlava pomalu začala upadat do depresí. Nebavilo mě to a jak hodně děcek z našeho oboru říká, že i tohle je užitečné, pro mě je to snůška hloupostí, které mě nebavily a jsem tam moc ráda, že je to za mnou. Poslední zkouška, která mě čeká, je z mikrobiologie. Tak jsem zvědavá, jak se tím prokoušu. Zatím pořád hledám sílu na to, abych otevřela skripta, sešit nebo si aspoň otevřela prezentace na PC. Bez šance...
Proto zítra plánuji procházku na ďáblický hřbitov, abych načerpala sílu a energii. Ač se to mnohým může zdát divné, že jdu čerpat energii na hřbitov :-D Je to nejklidnější místo v mém okolí a do obory je to na celý den. A já mám hřbitovy ráda odjakživa, je tam klid, málo lidí (jak se to vezme)...

Ve čtvrtek a pátek mě čeká praxe ve Vráži. Velmi se "těším" vzhledem k tomu, že oblast byla zatopená. Komáři, vlhko, po povodních nepitná voda :-D Boží! Praxe pro kynologa jak dělaná. Těším se na druhák, kdy už se taky dostanu ke psům. Prvák byl až moc teoretický a praxe stojí zatím za houby. Rozepíšu se o nich v článku po zkouškovém, kde budu opět hodnotit uplynulý semestr :)

Tak doufám, že vy co studujete, máte zkoušky, testy již zdárně za sebou. Pokud nemáte, držím vám pěsti, ať vše zvládnete :)

night.shine