Cesta

Velmi často se zamýšlím, jestli existují minulé a budoucí životy. Jak to vlastně je, jestli si opravdu odnášíme něco z minula a neseme si něco do budoucna.
Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to v podstatě stejné a velmi blízké učení křesťanství. Pokud se budete chovat podle svého nejlepšího svědomí, nebudete proti sobě a světu hřešit, vaše duše bude rychle očištěna a půjdete do nebe... Záleží na tom, jak se chováte, podle toho strávíte různě dlouhou dobu v očistci, než bude vaše duše opět čistá.
Tak nějak chápu také princip minulých a budoucích životů, pokud nějaké jsou. Dokud duše není doformovaná, bude se tu vracet, aby se očistila dobrými skutky a mohla v klidu odejít, odkud přišla.
Když se nad tím zamyslíte, je to velmi jednoduché. Buďte hodní, nedělejte ni, čím byste ubližovali sobě, všem a všemu kolem sobě.

Je to asi 10 let, co jsem se začala zajímat o věci "vesmírné". Začínala jsem s tarotem, přešla k čarodějnictví a díky moji milé Zuzce Z. a náhodnému nalezení milion let starého kancionálu jsem se dostala ke křesťanské víře. Ta mě zanesla na pole meditací a léčitelství, kde se momentálně vzdělávám ve svém volném čase a snažím se tak nacházet způsoby, kterými bych mohla pomáhat lidem a zvířatům kolem sebe. A také hledám ten vnitřní klid v situacích a v rozpolcených životních situacích.

Prošla jsem si obrovskou cestou za těch 10 let, zůstala jsem u křesťanství, nezavrhuji nic z toho, co jsem dělala v minulosti a občas se k tomu vracím. Ale stejně mě nejbližší nikdy nebudou brát jako stejnou křesťanku, kterou jsou ti lidé, kteří byli vychováváni ve víře od malička.

Pravda je taková, že mě některé mše a někteří kněží vysloveně nudí. Co jsme se přestěhovali, začali jsme jezdit do kostela ve vedlejší vesnici. Pro mě je to neskutečně únavná a nudná chvíle. Můžu se soustředit jak chci na to, co se děje, co kdo říká, ale zívám, neustále prý vzdychám (i když o tom ani sama nevím), čučím kam můžu. A nehorázně se mi tak stýská po brněnském kostele u Jezuitů a u sv. Tomáška... No, byla z toho doma hádka - nebo ani ne tak hádka, jak taková "napjatá" výměna názorů. Je hodně těžké být s člověkem, který vyrůstal v katolické rodině a nemá potřebu nebo spíš nechce přemýšlet o tom, jestli je opravdu vše tak, jak to má "naučené". Je neskutečně deprimující, že s čímkoliv vlastním přijdete, je to ve většině případů označeno jako "to špatné"... A úplně nejvíc nejtěžší je pro mě to, že si většinu těch pro mě krásných a nových postřehů takto nechávám pro sebe, protože nechci, aby mi je někdo hanil a označoval za křesťansky nesprávné a nepřípustné.

Stejně tak si dokážu představit, jak musí být těžké poslouchat, jak se někdo nabourávádo vlatních jistot... Asi to taky žádná pohádka není...

Co očekávám od mše, od návštěvy v kostele?

Že mi tam bude dobře. Jdu tam na rozmluvu ke svému stvořiteli, který mě tam zve a chce se mnou strávit čas, stejně jako já chci strávit čas s ním. A přes kněze a jeho kázeň mi snese poselství, které se bude týkat mých těžkostí a najdu tak úlevu a klid v duši, protože mi bude připomenuto, že na to nejsem sama. Jen musím vydržet...

Že prý to tak není, protože mše má být jakýsi styl oběti, jinak snad žádnou oběť v životě nemám.

Má největší oběť, kvůli které budu do konce života smutnit, trápit se a plakat je to, že vím, že nemůžu nikoho, hlavně ne vlastní rodinu, nutit do vegetariánství nebo veganství. Protože stejně jako volba náboženství, i toto je na vlastím rozhodnutí. A největší smutek mi přivádí to, že jednou za čas musím nakoupit a vařit maso, a ne vždy mám na maso z malých farem. Je to oběť, které bych se mohla vzdát. Prostě bych doma řekla - nebudu to dělat a nechci, aby to doma bylo. Ale z lásky to dělám, protože láska je pro mě základ všeho.

Hlásím se ke křesťanské víře, ale budu zde citovat Dalajlámu, abych vám naznačila, jaké je mé hlavní náboženství a můj životní postoj:

Mé náboženství je velmi jednoduché. Mým náboženství je laskavost. Dalai Lama XIV

Snažím se být laskavá tam, kde to jde... Ale to však neznamená, že budu laskavá a budu pehlížet věci, které jsou nesprávné. Že tam, kde je potřeba být důsledný, budu dělat kompromisy, ustupovat a omlouvat si vlastní jednání a činy podle momentálních potřeb.
Stejně tak se učím, nenechat po sobě šlapat a nenechat se využívat. Zdraví má člověk jen jedno a nervy taky :)

Je jedno, jestli existuje karma, minulé životy nebo nebe. To, co děláme se zapisuje do naší duše a je jen otázkou času, jak se to projeví.

night.shine

O Bohu (bez Boha?!)...

Česká republika je stát ateistický, co si budeme povídat.

Velmi často se mi stává, že když řeknu, že jsem věřící, začnou se mě lidé ptát: A proč Bůh dovolí takové věci? Proč dovolí války, hladomory? V takového Boha bych já nikdy nemohla věřit.Já na to odpovídám vždy slovy, že jsme obdařeni svobodnou vůlí a je na nás, co se sebou a s ostatními uděláme, jak se zachováme.



Člověk se ptá: Proč dovolíš, aby byly v našem světě věci jako hlad, války, utrpení, nemoci, zločin, bezdomovci, zoufalství, apod.?
Bůh odpovídá: Zajímavé, že se na to ptáš, já jsem se tě totiž chtěl zeptat na úplně stejnou věc.

zdroj/source

Pokud je někdo ateistou, ať ateistou zůstane po celou dobu a nevytahuje Boha ve chvíli, kdy hledá viníka. Uvědomte si, že nepřipouštíte existenci Boha, ale svalujete na něj všechny NAŠE viny. Osočujete něco, v co nevěřite, místo toho, abyste hledali problém sami v sobě.

Další věc je taková. Kdyby Bůh opravdu zasahoval do věcí, každý by potom nadával, že jsme jak loutky bez vlastní možnosti se rozhodnout, a že se to nikomu nelíbí.

Mám proto návrh - chovejme se tak, abych neměli potřebu kohokoliv osočovat za špatnosti, které se dějí na tomto světě. Vždyť je to tak prosté. Tak, jako berete, tak i dávejte. Rozdávejte úsměv a lásku všude, kam přijdete. Nevyvolávejte spory, nepodporujte rasismus, říkejte své názory otevřeně a nepomlouvejte druhé za zády. Kolik konfliktů v životě a v historii by se dalo vyřešit, kdyby lidé mluvili? A hlavně si uvědomte, že jsme to my, kdo žije na tomto světě, my jse zodpovědní za bolest, kterou způsobujeme lidským, zvířecím, rostlinným bytostem. Není to Bůh, nejsou to nadpřirozené síly, jsme to my lidé. A pouze my to můžeme změnit.

Ti, kdo věří, se o tu změnu mohou pokusit "s Bohem za zády", ostatní si to mohou vyřešit sami.

A malá poznámka na konec. Představte si, že na změnu nejste nikdy sami, i když není kolem vás nikdo viditelný... Pro mě je to obrovská motivace, obrovská vzpruha a posila duše... Proto věřím... A neberte mi to, prosím :)

So I will close my eyes and be your sacrifice...

Člověk si říká, že už toho viděl, četl nebo slyšel hodně.. Potom narazím na album pejsků, kterým reálně hrozí utracení... Mladí, zdraví psi všech velikostí, ras, pohlaví... Ty oči... A nemůžu pomoct ani jednomu jinak, než že na stránce, kde mám pár lidí z Ameriky, dám odkaz s prosbou, aby jim pomohli...

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.258194954232153.81468.258178804233768&type=1

Na druhou stranu, udělám aspoň to. Jsou lidé, kteří by si radši usekli ruku, než aby sdíleli fotografii psa, který potřebuje pomoct, podepsali petici, kterou sdílím. Protože jsou to "jen" zvířata. Protože je to "jen" prales v Amazonii. Protože je to "jen oceán. Protože je to "jen" Země...

Proto bych chtěla říct každému, kdo mě odsuzuje za to, že pomáhám zvířatům, přírodě a "nepomáhám" lidem. Až bude poslední strom vyravaný ze země, až zemře poslední ryba v moři. Až bude nedostatek pitné vody, až se budeme dusit vzduchem, který jsme si sami zničili. Až budeme učit naše děti poznávat vyhynulá zvířata z obrázků, ale nebudeme jim je moct ukázat naživo... Tehdy možná pochpíte, že to, co dělám, to dělám i pro lidi. Dělám to pro každého z vás. Dělám to pro sebe, pro mou rodinu, pro mé budoucí děti...

Odmítám žít na světě plném násilí, skrytých holokaustů, které se dějí na zvířatech, odmítám žít na světě, kde se lidé vraždí kvůli kousku půdy, když přeci zem patří každému stejně.

Proto podepisuji petice, proto mluvím o problémech, které nikoho nezajímají a přesto se týkají každého stejně...

Můj životní postoj a momentální nálada by se daly shrnout jednou krásnou větou, kterou jsem nedávno zahlédla při cestě autobusem...

"Zemřela bych pro lidi, ale žít s nimi nemohu."

Lidé se mě ptají, proč jsem křesťanka. Proč věřím v Krista, proč věřím v Boha, kterého nikdo nikdy neviděl.

Protože věřím ve smysl oběti. Věřím, že pokud si někdo vybere cestu, která je namáhavá a trnitá, právě na konci této cesty čeká spasení, čeká nebe... Věřím, že i Ježíš zemřel v naději, že jeho oběť má smysl. Věřte, že kdyby mi dnes někdo řekl, že pokud zemřu, zachráním tím svět, spasím tím všechna zvířata a poskytnu uvědomění pro lidi - zemřela bych, i když mám ze smrti strach.

Nepotřebuji šance v dalších životech. Nepotřebuji karmu, nepotřebuji omlouvání si svých činů s tím, že je napravím v dalším životě. Žiji teď a tady a proto se budu rvát za to, v co věřím v tomto životě a žiji tak, jako kdybych se neměla už nikdy více narodit...

Pokud někdo má problém s mými postoji, do toho, kritizujte.. Ale než začnete kritizovat, popřemýšlejte, jestli jen za těmi výčitkami neschováváte svůj strach, svou lenost a neochotu cokoliv změnit, cokoliv přijmout, cokoliv si uvědomit...

Pokud věříte v dobrou věc a máte touhu něco změnit, nečekejte na zítra... Začněte už dnes, protože zítra již může být pozdě...

night.shine


P.S: Pokud máte zájem pomáhat, sledujte naši stránku Angels For Paws na Facebooku. Sdílíme tam mnoho petic, odkazujeme na zajímavé články a postřehy z různých koutů světa.

Pejsek v jesličkách

source

Tento obrázek, který ukazuje pejska bez domova, který našel útočiště v jesličkách u dítěte Ježíše, mi připoměl jednu diskuzi, na kterou jsem narazila v době, kdy jsem podnikala teprve první krůčky, které vedly k tomu, abych se stala vegetariánkou a člověkem, který se snaží nepohrdat žádnu bytostí. Zvláště potom tou zvířecí.

Diskuze byla na křesťanském serveru a nepamatuji si jeho název, protože to byl jeden z mnoha, kdy jsem hledala a bádala po pohledu křesťanů na zvířata. Byla tam otázka, jestli i zvířata mají duši a jestli jejich duše jdou do nebe. Načež velmi "všeho" znalý kněz tam napsal, že nemají a nechápe, co by zvířata v nebi dělala a jestli si dokážeme představit nebe s komáry a podobnou havětí. V té chvíli to byl pro mě ten kněz, který byl bez duše... A reakce na jeho odpovědi se různily, jedna mezi nimi však převyšovala: "Co by tam zvířata dělala? To stejné jako na zemi - velebila a oslavovala Boha."

Hodně lidí mi vyčítá, že jsem křesťanka a přitom se chovám tak, jako kdyby mi více záleželo na zvířatech, než na lidech. Hodně lidí mi naopak vyčítá, že jsem křesťanka a hlásím se k víře, která nedává zastání pro zvířata. Pak jsou takoví, kteří mě haní a snaží se provokovat jen proto, že jsem křesťanka... Ale to s pointou tohoto článku nemá co dělat, takže to teď přeskočím :)

Pravdou je, že nejsem jediná, kdo se hlásí ke křesťanství, ale chce a snaží se zasvětit svůj život pomoci zvířatům. Ono není jednoduché obhájit si svůj postoj mezi lidmi v dnešní době. Vždy se najde někdo, komu se na mně nebude něco líbit.

Křesťané se v dnešní době trošku ztrácejí ve smyslu původní nauky. Od 4. století, kdy se křesťanství stalo uznávaným náboženstvím, se z toho stal byznys. Začaly boje ve jménu Boha, dobývání území, vraždění nevinných lidí, dohady o tom, čí Bůh je lepší, čí Bůh vůbec existuje, osočování se navzájem... Pokud se někdo trošku odchýlí, mnoho křesťanů vám bude nadávat, že to a ono děláte špatně. I ten kněz, který tvrdí, že havěť nemá v nebi co dělat, se odklání od podstaty bytí. Jak může označit dílo svého Boha za havěť? Pokud opravdu věří, že Bůh vše na Zemi stvořil, jak může označit jeho výtvor za neužitečný a havěťský? Jak může znevažovat víru jiného člověka tak cynickým způsobem?

Zmizela pokora, zmizela podstata, kterou Ježíš hlásal - láska.

Bůh nám nadělil svobodnou vůli, a proto máme možnost si vybrat. Já jsem si vybrala křesťanskou víru, ale vybrala jsem si cestu, na níž budu tu lásku, která nám byla dána, rozdávat hlavně zvířatům. Vybrala jsem si věřit, že i zvířata mají duši, že i zvířata cítí, mají emoce (Prosím, neříkejte mi, že emoce jsou jen chemie... Pokud ano, i my jsme jen stroje, které jsou ovládány a jsme tím pádem bez duše). Poznala jsem duši zvířete, poznala jsem, že to nejsou jen obaly bez vnitřku. Vybrala jsem si cestu, na níž budu často kritizována z obou stran. A není to cesta jednoduchá. Proto věřím, že je ta cesta správná.

Nehaňte žádného člověka, který chce rozdávat lásku i na místech, která jsou pro vás nepochopitelná. Každý člověk je jedinečná bytost s vlastním úkolem na této zemi. Neodsuzujte, neposmívejte se, nebuďte protivní. Nehaňte víru druhého člověka, nikdy nemůžete vědět, jestli se za pár let neoctnete na podobném místě jako člověk, kterému se posmíváte a kritizujete ho.

Lidé, kteří se starají více o zvířata a přírodu než o lidi jsou v dnešní době přehlížení. Ostatní se na ně dívají jako na praštěné ekology, objímače stromů, jako na lidi, kteří nemají děti, tak si to kompenzují na zvířatech. Přijde však doba a já tomu pevně věřím, kdy se budou ostatní obracet s prosbami na tyto lidi a budou rádi, že ta hrstka na této planetě existuje.
Pokud vás zajímá tématika náboženství a zvířat, hledáte inspirativní knihy a myslitelé různých náboženství, kteří se zaměřili na zvířata, podívejte se na tyto stránky: http://animalrights.webz.cz/

night.shine

Existuje hřích?

Je velmi zajímavé, co člověka napadne, při chození po venku. Určitě máte svá místa, která vás zavedou do vašeho podvědomí. Jen tak si jdete nebo sedíte nebo děláte jinou činnost a najednou vás navštíví myšlenka a v hlavě se vám začne rýsovat rozhovor. Nebo námět na článek. Jděte a pište :) Nemyslete si, že jste blázni, když si v duchu povídáte sami se sebou. Cokoliv vás napadne a v hlavě slyšíte odpověď, tak si to zapisujte. Nebo používejte veřejný deník - blog. Narazíte potom na možnost povídat si o vašic myšlenkách, možná narazíte na odpor, kritiku, ale v mnoha případech narazíte na hlubší rozebrání vašich myšlenek a opět vás tyto debaty popostrčí někam dál.

Včera ráno jsem četla zajímavý článek od Ng Rogue . S jejím článkem vesměs souhlasím. Jde vidět, že když článek psala, nemyslela, jen psala :) A to neberte jako něco špatného. Říká se tomu automatické psaní, kdy píše vaše moudré Já a vy potom velmi často ani nevíte, co jste napsali. Ale po přečtení se vším souhlasíte a kolikrát si říkáte, že je úžasné, že takovou moudrost jste vytvořili vy.

Je jedna věc, která mě napadla dnes ráno, když jsem byla na procházce s Tobim. A to je věta z výše zmiňovaného článku: "Zapření toho, po čem intuitivně toužíme je krutě egoistické, jak jsem psala - je to opravdu snad hřích, kdyby existoval.."Jde mi o to, že Ng píše, že hřích neexistuje. Já s tímto nesouhlasím. Mnoho lidí chápe hřích jako provinění se proti Bohu. Něco, co si vymyslela katolická církev, aby mohla ovládat věřící, kontrolovat jejich chování, strašit je zlým Bohem, který je potrestá, pokud se nebudou chovat jako poslušné ovce.

Hebrejské slovo pro "hřešit" je chata, řecké slovo pro výraz hřešit je "hamartia". Obojí znamenají v překaldu do češtiny "sejít cesty, minout se cíle".
Neznamená rozhněvat Boha, neznamená to, že se kvůli hříchu budete smažit v pekle.

Každý člověk hřeší a to tak, že ubližuje sám sobě. Hřešíme proti sobě, ničíme hříchem vlastní duši, ničíme vlastní cestu. V podstatě ubližujeme špatným chováním a hříchem sami sobě.

Každý bere to, že hříchy byly vytvořeny na ovládání. ale není to pravda. I Desatero, které bylo sepsáno a církev se jím řídí, má svůj význam. Pokud se na jednotlivé body podíváte, povězte mi, co je na tom špatně? Odmyslete si to, že to bylo vytvořeno pro skupinu lidížidovského vyznání, proto zde nebudu rozebírat body směrované přímo k Bohu. Chtěla bych ale ukázat, že i člověk, který není věřící, nehlásí se k žádné církvi, se z etických důvodů jistě k mnoha bodům Desatera hlásí a v podvědomí je uznává.

I když jsem říkala, že nebudu rozebírat do podrobna body Desatera o Bohu, chtěla bych vám ukázat, že i bod, který je o Bohu, je pro dobro lidí.

Nebudeš mít jiného Boha mimo mě.
Odmyslete si fanatické skupiny, které jsou odsuzovačné, praštěné a nechápou dostatečně tento bod Desatera. Pro věřící, kteří se Desaterem řídí má být tento bod signálem, že nemají podléhat závislostem. Nemají si vytvářet "boha" z alkoholu, z peněz, z materiálních věcí, z drog, z jídla. Vložím sem i velmi odvážné tvrzení, se kterým asi nebudete souhlasit, ale uvedu to v extrémní formě, která se ale může stát a já sama jsem se s ní potkala. Někteří rodiče nedají dopustit na své děti, dělají si z nich modlu. Odpustí jim drzost vůř´či jim samotným, vůči učitelům, dovolí jim špatné chování, protože to jsou jejich děti, jejich lásky. A jejich děti, i když mají vše, rodičů si stejně neváží, jsou rozmazlené. Rodiče nakonec v mnoha případech končí odkopnutí a pochopí až pozdě, že dítě zkazili a ne vychovali. Proto i pozor na zbožšťování si dětí a rodiny.

Cti otce svého i matku svou
Ani na tomto bodu nevidím a neshledávám nic špatného. Je to o vzájemném respektu rodičů a dětí. O pravidlech v rodině, o společném žití, které si navzájem lidé zpříjemňují. Rodiče nás vychovávají, snaží se nás vést životem, ukazují a učí nás, jak zdolávat různá úskalí, jak jít životem správně. Pokud upadneme a sejdeme z cesty, jsou to v mnoha případech rodiče, kdo vrátí své děti na správnou cestu. Proto věřím, že úctu k rodičům, ale vlastně úctu k rodině celé je potřeba připomínat.

Nezabiješ. Nesesmilníš.Nepokradeš. Nepromluvíš křivého svědectví.
Proti těmto bodům snad ani nejde nic namítat. Je přeci přirozené a pokud člvěk nepadne do spárů zlého, tak věřím, že je etické a naprosto přirozené nekrást, že člověk nemá v sobě touh zabíjet, že je jasné, že člověk nechce a ví, že nemá lhát.
Určitě v dnešní době je velmi propírané téma: nesesmilníš. Pokud pominete neustálé boje o (ne)užívání antikoncepce, podívejte se na to z pohledu dnešního věřícího.A nebo možná z mého pohledu ;) Sex je dnes věc, která je propagována bez zábran. Mluví se o něm, páry vykládají kde, s kým, v kolik, kolikrát. Bez zábran, bez studu. A třeba ani mně se tohle nelíbí. Neodsuzuji lidi, kteří jsou pár a spí spolu. Ovšem nepodporuji lidi, kteří mění partnera 2x do týdne, chlubí se tím. A není to z toho důvodu, že bych se nad tyto lidi nějak povyšovala. Já tyto lidi lituji. Protože oni hledají a nenacházejí a proto se to své hledání snaží ukojit ve věcech, které jim v konečném důsledku jen ubližují. Ničí jejich tělo, ničí jejich duši. Svádí je na špatnou cestu. Toť můj pohled. Ještě jednou, neodsuzuji, ale mrzí mě chování takových lidí, kteří hřeší sami proti sobě, proti svému tělu, proti své duši. Neodsuzuji ani lidi, kteří třeba před manželem/manželkou mají jiného sexuálního partnera. Jsme lidi a jsme zvědaví, takže je jisté, že po nějaké době většina lidí sex zkusí a samozřejmě, že se to lidem líbí :) Ale opravdu nepodporuji střídání partnerů jako na běžícím pásu a rozhlašování po všech čertech, co a kde se dělalo...
Do vztahu patří jisté tajemno, věci, které mezi sebou pár má a nemluví o nich. A je jedno jestli to jsou hezké věci nebo věci experimentální. Některé věci mají zůstat mezi 2 v ložnici ;)
Když si spolu 2 kamarádky sednou a poví si, jak a co, ještě to není nic hrozného, ale veřejné vypisování, popisování, to si myslím, že to není fajn...

Poslední 2 body -Nepožádáš manželky bližnho svého, aniž požádáš statku jeho - vlastně shrnují a znovu opakují základ - nepokradeš, nesesmilíš.

Není dobré říct nebo napsat, že hřích neexistuje. Nemusíte tomu říkat hřích, ale můžete tomu říkat "situace, kdy sejdeme z cesty". V článku o poslání http://ladynightshine.blogspot.cz/2013/02/poslani.html jsem psala o tom, že na tomto světě máme jistou cestu. A hřích znamená, že provedeme něco, co nás z té cesty svede. Protože pokud uděláme něco, čím ublížíme sobě, přestaneme se soustředit na svou cestu, na svůj cíl. Zapomínáme na něj, protože se trápíte tím hříchem, tím činem, kterým jste sešli z cesty.

Člověk by měl mít na paměti, že může být nějaká nástraha v životě, která nás může potopit, může nás i zničit. Neberte hříchy jako něco, co si někdo vymyslel, aby mohl kontrolovat a ovládat. Berte je jako situace a události, které děláme, do kterých se většinou vlastním počínáním dostáváne a ničíme tím sami sebe...

Každá mince má 2 strany a je dobré pohlížet na události a názory z obou pólů. Člověk má potom možnost přemýšlet o více názorech a třeba si tím zformovat názor nebo vytvořit názor nový a svůj :)

night.shine

P.S.:Omlouvám se za případné chyby, píši cestou do školy v autobuse, popadl mě záchvat psaní a muselo to ven :)

Požehnaná mezi ženami...

Dnes je svátek Panny Marie. Matky Krista, symbolu čistoty nevinnosti, rodiny... Nemusíte být věřící, ale když je vám nedobře, poproste ji o útěchu. Vzpoměňte si na ni během tohoto roku, stačí myšlenka a nebudete se cítit osamoceni, vaše bolest se zmírní a bude vám dobře.

Protože ona se nikdy neodvrátí od nikoho, kdo ji prosí o pomoc. Vždy bude u vás stát, když to budete potřebovat a vzpomenete si na ni.

Čistá a pokorná. Prostá... Bez škol, bez vzdělání, obyčejná křehká žena - a přitom se do ní vešel celý Bůh.

A i kdyby to všechno byla jen kniha. I kdyby Bible byla jen kniha, která popisovala věci, které se nestaly, osobnosti, které se nikdy nenarodily. I kdyby byla Panenka Maria jen symbol. Stojí za to si ji zvolit za svůj vzor. Protože pokud se v životě budete chovat tak tiše, pokorně a klidně jako ona, nikdy se vám nepovede zle. A budete umírat s pocitem toho, že jste žili tak, abyste se za sebe nemuseli stydět. Nemusíte říkat, že žijete pokorně pro boha. Můžete si zvolit cestu pokory sami pro sebe. Protože s pokorou budete prospívat i všemu kolem vás. Lidem, přírodě, zvířatům...

Mnoha lidem dnes chybí pokora. Hrajeme si na vládce světa, jdeme přes mrtvoly. A nezajímá nás, jestli svým jednáním třeba někomu, něčemu neubližujeme. Ničíme sami sebe, ničíme vše kolem nás... Kvůli nedostatku pokory. Necháváme se strhávat moderní civilizací, snažíme se o tituly, o vyšší postavení v práci, snažíme se nahrabat si pro sebe...

A k čemu to všechno? Abychom nakonec umřeli sami v domově důchodců, kam nás nakonec zavřou děti, o kterých ani pořádně nevíme, že je máme? Se kterými jsme si nedokázali v té uspěchané době, kvůli mnoha nepodstatným povinnostem vytvořit ani to pravé rodinné pouto?

Zpomalte v tomto roce, přestaňte se hnát za penězi, za kariérou, za hloupostmi. Jděte do lesa, obejměte strom, jděte za rodiči, prarodiči a poslouchejte, co by vám rádi povykládali. Sedněte si s manželem, přítelem, dítětem a povídejte si, jaký jste měli den, co jste zažili, co nového viděli. Buďte vděční, že máte někoho, s kým můžete rozmlouvat, s kým si můžete povídat, s kým můžete sdílet váš život. A nezáleží na tom, jestli je to člověk nebo zvíře. Vždyť zvířata dokáží rozdat ještě mnohem více lásky, než lidé. Zvířata se neženou za hloupostmi, nepotřebují si v životě nic nedůležitého dokazovat.

Tak vám přeji v tomto novém roce, ať při vás váš anděl strážný stojí, seslaný Panenkou Marií, která skrze něj sesílá poselství: Zpomalte. Naslouchejte. Objímejte. Milujte se. Buďte pokorní. Rozdávejte lásku, protože ta se vám vrátí mnohonásobně.


night.shine

21. 12. 2012

 Velmi dlouho se chystám sepsat článek na toto téma. Konec světa. Bude/nebude? Bude to den jako každý jiný? Stane se něco?

Je to datum, kdy podle mayského kalendáře ukončuje jednu etapu. Ovšem, nikde není psáno, že tím končí náš svět. Sami Mayové tuto teorii několikrát vyvrátili.

Svět prochází vývojem, stejně jako my lidé, kteří jsme součástí této planety. Ale nezdá se vám, že ten vývoj předbíháme? Nezdá se vám, že jsme fyzicky a technicky napřed, ale zapomněli jsme všichni na svou duchovní, emoční stránku?

Ženeme se kupředu, vymýšlíme nové stroje, nová zařízení na komunikaci, nová transportní zařízení. Létáme k nebesům, létáme skoro až ke hvězdám, vysíláme naše stroje na jiné planety. To je sice hezké, ale nic z toho nám nepomůže napravit zničené lidské životy, pochroumané lidské duše. Smutné a zničené osudy a životy zvířat, které trpí kvůli naší roztahovačnosti, kvůli naší rozežranosti, kvůli naší ztrátě duchovna, empatie a soucitu ke všemu živému.

Lidé, kteří jsou duchovně zaměření, byli vyhozeni na okraj společnosti. Jsou utlačovaní, je po nich dupáno a to již velmi dlouho. Kněžím se lidé posmívají, tibetské mnichy utlačuje čínská vláda. Proč to všechno je? jak můžeme dovolit, aby si někdo dobíral člověka, který je napojen na duchovní sféru? Mladí se posmívají jeptiškám, že vypadají jak tučnáci, když jde Brnem průvod hinduistů (nebo jiného indického vyznání), slyším jen pomluvy a nadávky, že proč otravují a dělají hluk. A přitom oni jen zpívají a tančí. Oslavují svého boha (bohy), oslavují radost života, touhu po svobodě, po míru. Mladí přestávají chodit do kostela, protože to je nemoderní a církev je pozadu a má zastaralé názory. Přitom co je zastaralého na Desateru? To už se opravdu nenosí etické principy typu: Nepokradeš, nezabiješ? Co je špatného na tom, že všechna náboženství hlásají lásku?

Proč se lidé bojí přiznat, že v něco věří? V něco nadpozemského? V něco duchovního? Proč se lidé bojí přiznat, že touží po lásce?

autor obrázku: Ng Rogue

Všichni se ženeme za kariérou, za penězi, ženeme se přes mrtvoly za nepodstatnými věcmi. Ovládáni technikou, stroji. Hovory přes mobil, chatování, skypování. Lidé mají pocit, že je to sbližuje, přitom nás to ničí. Učí nás to komunikovat bez pohledu do lidské tváře, bez pohledu do lidských očí. Učí nás to lhát! Protože se velmi snadno lže, když vás ten druhý nevidí...

Celé lidstvo si zaslouží na chvíli jednu velkou STOPku. A to co nejdříve, než bude pozdě. Potřebovalo by dostat čas na zamyšlení se, na pozastavení se, na uvědomění si vlastního života a života ostatních, ať už lidí nebo zvířat.

Na několika serverech se objevila zpráva o 3 dnech tmy, kdy zemře 10% světové populace, protože bude naše Země procházet galaktickým nulovým pásmem, přestane existovat energie, budou se zjevovat démonická stvoření apod... 

Toto oznámení je hloupost a přála bych si, abyste mu nevěřili z několika důvodů. 

První je to, že galaktické nulové pásmo neexistuje. Kdyby naše Země procházela nulovým pásmem, kde by nebyla energie, zanikl by veškerý život. To opravdu nevede k žádné pomoci, že? To není dobré znamení. To nemá žádný smysl! Z toho neplyne žádné poučení se, z toho plyne jen to, že by se někdo nahoře zbavil jednoduše a prostě problému.

Další nesmysl, který zpráva obsahuje je to, že si máte udělat zásoby jídla a pití. Moji zlatí... Jak se natáhnete pro to jídlo nebo sklenici vody, když nebude energie? Jak funguje tělo? Tělo (fyzické) funguje skrze chemické reakce, které pro své uskutečnění potřebují co? Energii :)

A nejvtipnější na tom je, že tuto zprávu vytvořila prý NASA, která ji obratem poslala jako první zemi Rusku :)

Celá tato zpráva, celá tato hloupost má za cíl jednu věc. Přivolat něco špatného. Opravdu. Ať už tuto zprávu přinesl na tuto Zemi kdokoliv, ať už to vytvořil kdokoliv, není to dobrý člověk. Tato zpráva nepochází od nikoho dobrého, protože vyvolává panické reakce, strach, šílenost lidí už víc jak měsíc! 

Představte si myšlenku jako energii, která proudí světem. A představte si ji jako klidnou vlnu, která letí, až dorazí na místo určení. A představte si, jak asi vypadá nervózní myšlenka, plná strachu, nenávisti, obav, zděšení. Chomáč plný negativních energií, který dusí veškeré dobré myšlenky, který pohlcuje vše dobré a laskavé kolem sebe. Toto přesně vyvolává ta zpráva z "Ruska" nebo odkud to vlastně je. A tím, že ji lidé čtou a na některých nejmenovaných serverech se to rozpitvává do nepříčetnosti, tím se vyvolává reakce. Reakce, která přitáhne něco špatného do našich životů, aniž bychom to chtěli. Pokud totiž je naplánováno, že se něco má stát, určitě se to bude horšit, čím více si budeme vsugerovávat: Ano, bude se to dít a bude to hrozné, protože tolik lidí zemře..  A musím se zavřít doma, zatlouct si okna a  strachovat se 3 dny. Cpát se zásobami, abych náhodou za ty 3 dny neumřel/a žízní nebo hladem. No, samozřejmě, že se potom něco stane!!

Víte, co se stane? Nastanou hromadné sebevraždy, útoky pomatených lidí, kteří se budou snažit zabít nevinné... Toto budou výsledek těch dobráků, kteří šíří poplašné a hloupé zprávy po internetu.

zdroj

Lidstvo se má někam posunout. Pokud mu budou dány 3 dny tmy (píši pokud, netvrdím, že se něco takového opravdu musí stát, ale píši, kdyby se stalo...), využijte je k zamyšlení. Nachystejte si svíčky, sedněte si se svými milovanými do místnosti a povídejte si. Mluvte spolu, vykládejte si, co zajímavého jste zažili, co máte nového v životě. Jestli někdo z vás umí meditovat, meditujte. O sobě, o životě, o ostatních. Smějte se, objímejte se, mějte se rádi. Vnímejte lásku, která se bude vracet do rodin, vnímejte ztracené emoce, o kterých už ani nevíte, že existují. Nepodléhejte strachu, panice. Zapomeňte na stres. Stres je jen další z výmyslů moderní uspěchané civilizace, který nemá žádný smysl. 

  

Pokud se máme někam posunout a budou nám dány 3 dny, nemyslete na nějaké hloupé zásoby, na hloupé jídlo. I ty myšlenky na to, co si tedy dám na jídlo z toho, co jsem si nakřečkoval, odvádí a dupou po smyslu těch dní. Nepotřebujete mít zásoby na 3 dny. Stačí voda v láhvi, nějaké jablíčko. Hezky se vám pročistí organismus a bude vám dobře na těle i na duši.

Vy se za ty 3 dny dozvíte nové věci od svých nejbližších a možná že i od lidí, které nebudete znát. Ale budete vnímat lidské či zvířecí teplo, jejich emoce, jejich pohyby, jejich bytí. A zjistíte, že na světě nejste sami. Že svět je lidstvo, příroda, zvířata, pohyb, emoce, láska. To stačí. Nic víc nepotřebujeme. Budeme očištění, budeme klidní, budeme bez hloupých přístrojů, budeme spolu.

A přijde 24. 12., štědrý den a bude to první štědrý den, kdy přijde Světlo, Láska a my budeme mít opravdu za co děkovat.

Beze shonu, bez šílení z toho, že nestíháme něco upéct, uklidit, uvařit, nakoupit. K čemu to, když máme sebe. Když máme jeden druhého...

A bude to nejkrásnější štědrý den...

Neplašte, nezásobte se nesmysly, nepřivolávejte si na sebe špatné energie a neštěstí. 

Uklidněte se, zpomalte se, zamyslete... 

A to vše, co jsem tady výše popsala... Co kdybyste to udělali i bez 3 dnů tmy? :)

night.shine

P.S.: Kdybyste měli zájem, podívejte se na vyjádření Jaroslava Duška k období, které dnes začalo :) 

Zamyšlení

Potřebuji se vypsat.. Jen pár postřehů z posledních dní... Spíš tady okopíruji své myšlenky, postřehy, názory, které jsem v použila v diskuzích o Bohu, náboženstvích, vegetariánství a zvířatech...

Přišla mi kniha Dobré srdce.. O mezináboženském dialogu -Dalajláma komentuje křesťanská evangelia - bez hádek, bez urážení, bez obviňování, bez ukazování si prstem a šeptání... Bez bázně a hany.. Bez ostychu, protože ví, že i když ne všichni s ním budou souhlasit, nikdo jej za jeho slova neukamenuje... Proč to někdy jde a někdy se pro odlišná vyznání lidé vraždí? Proč všichni zapomínají, že je to o svobodné vůli, která nesmí být omezována, pošlapána, zničena nátlakem a vnucováním?

mé myšlenky (výtah z rozhovoru) pt. 1

"křesťané nemají dostatečnou úctu k přírodě... křesťané nevěří v existenci zvířecí duše.. proto si křesťané myslí, že když podřezávají tele na jatkách, které nikdy nemohlo poznat teplo matčiného těla, které se nikdy nemohlo přisát k jejímu cecíku, tak si myslí, že to tele se za svůj krátký život netrápilo, že nesmutnilo a že ty zvuky, které vydává, když slyší křičící telata před sebou, že to je jen řev.. ale neuvědomují si, že je to pláč zvířecí duše... (jméno), zvířata mají duši, zvířata cítí bolest, cítí smutek, strach, zvířata mají svobodnou vůli... zvířata dokáží boha oslavovat lépe než člověk, protože zvířata žijí každý den s radostí...

toto je slepé místo křesťanského náboženství... už jsem ti to psala jednou a napíši ti to znovu... křesťané si neuvědomují důležitost zvířat a přírody... kdyby si uvědomovali, nechovali by se k nim jako bestie.. jako démonické bytosti bez citu..."

Bavili jsme se zrovna o křesťanech, protože jsme křesťané oba.

Ptám se neustále - proč?! Nejsem jediná křesťanka, která věří v existenci zvířecí duše... Ale takových křesťanů je málo. Proč mají křesťané problém věřit tomu, že i zvíře má duši? Je to proto, aby si nacpali bez výčitek žaludky?

S člověkem, kterému jsem psala úryvek nahoře jsme vedli debatu. On se mě ptal, jestli mi tedy není líto rostlin, které jím, když jsem vegetariánka... Velmi mě mrzí, že jsem mu tehdy nenapsala toto: Pokud utrhneš z jabloně jablíčko, naroste jí nové. Rostliny se dokáží obnovovat... Pokud usekneš hlavu slepici, nová jí nenaroste... (Proč mě napadají takové věci až den po debatě?! :-( ) 

Ty jsi já a já jsem ty... Nemohu ti ublížit - poranil bych sebe. * Mahatma Gandhi *

mé myšlenky (výtah z rozhovoru) pt. 2

víš, bavit se o vegetariánství nejde s každým.. já po nikom nevyžaduji - buď vegetariánem.. já vyžaduji - měj úctu ke všemu božímu stvoření.. bez rozdílu obalu... dobře, jez maso... ale když už, tak v omezeném množství a z domácích chovů... od zvířat, která mohla žít život.. ne ho protrpět ve tmě, v bolesti... dej zvířeti najevo, že si vážíš toho, že se díky němu budeš moct v budoucnu najíst... já každé ráno vstávám a první co řeknu je modlitba: Pane bože, děkuji ti za všechny dary, které mi v tento den přineseš... a děkuji mu za to, že se můžu najíst.. děkuji mu za to, že mi postaví do cesty raněné zvíře, o které můžu pečovat.. děkuji mu za buddhistického mnicha, se kterým se můžeme bavit bez toho, abychom si nadávali.. děkuji mu za to, že si můžu lehnout.. a děkuji mu za to, že jsem ti mohla znovu popsat své pocity a to, jak chápu určitou, v našich životech poměrně důležitou věc... a věřím, že to pro nás oba bude nějakýcm způsobem obohacující... protože on nic člověku nepostaví do cesty bezdůvodně

až budeš mít na talíři kus masa, neříkej pouze: děkuji ti za dary, kterých se mi od tebe dostalo, poděkuj i tomu zvířeti, že pro tebe obětovalo svůj život...
neber vše tak samozřejmě, tak jistě... děkuj i za ten zvířecí život, děkuj i tomu zvířecímu životu.. není to ostuda, je to prokázání pokory před božím stvořením...


Je to tak těžké pochopit? Je tak těžké projevit úctu životu? Co myslíte?

Můj manžel jí maso. Když pro něj kupuji maso na oběd a vařím mu ho, první co udělám je to, že mu v duchu poděkuji za to, že se můj manžel může najíst a omluvím se mu za to, že muselo položit svůj život. V duchu mu také slibuji, že vše z něj zužitkuji a budu se snažit nic nevyhodit. Z kostí vývar, ze zbytků příměs do granulek pro pejska a kocourka. Je to bláznovství děkovat mrtvému zvířeti? Je to složité pro člověka? Je to složité pro vás?


Jaké máte názory na křesťany? Bez sprostých slov, prosím... Proč máte na ně takový či onaký názor? Co vám vadí, co na nich máte rádi. A to co napíšete, to píšete ze své vlastní zkušenosti (setkání) nebo jste to jen někde slyšeli a používáte to pro vytvoření vlastního názoru? Podělte se...

night.shine

Jsem křesťanka

Zajímavý název článku nebo ne? Přeskočíte tento článek, protože křesťanství se vám protiví, berete ho jako náboženství, které vraždilo miliony, odsuzuje do dnešního dne a svazuje lidi nesmyslnými pravidly, které jim dal Bůh (ano, mluvím o Desateru). Potom jste povrchní lidé, odsoudíte něco, o čem vlastně ani nic nevíte. Nebo jste příslušníci jiného náboženství, a proto si řeknete – „Mám svoje, nebudu se tím zabývat a číst to.“ Potom jste opět povrchní. Zlobíte se? Proč? Protože bych třeba mohla mít pravdu? Nebo vás to hlodá, ale nechce se vám myslet? Nechcete ve svém uzavřeném světě nahlédnouti do světa jiného?

Berte tento článek jako můj další pohled. Můj pohled na křesťanství, mou cestu k tomuto náboženství, můj názor na tuto zajímavou cestu.

Má cesta ke křesťanství

Byla jsem pokřtěna 13. 8. 1989 ve Staré Vsi Mons. ThDr. Frantikem Vaňákem. A dodnes to považuji za nejvyšší čest, že mě můj dědeček nechal pokřtít právě u tohoto muže. Velmi mě mrzí, že jsem s ním nikdy nemohla promluvit. Můj křest byl ve Staré Vsi poslední, který vykonal, poté odešel do Olomouce, kde byl 13. arcibiskupem olomouckým. Snažil se o obnovení řeholního života, poutních tradic a církevního školství. I když byl Vatikánem navržen na kandidáta na úřad olomouckého arcibiskupa již v roce 1961 a 1973, komunistická vláda jeho jmenování znemožnila. Řádným arcibiskupem a metropolitou moravským se stal až po listopadu 1989. Tohoto muže znám jen z fotografií a z vyprávění. Ale již podle ohlasu každého, kdo jej znal, mohu soudit, že byl opravdu výjimečný. Za jeho doby chodili do kostela všichni, děti, mládež, dospělí i staří lidé. Maličký kostel ve Staré Vsi praskal ve švech. Mons. Vaňák byl ke každému vstřícný, dokázal jak naslouchat a povzbudit, tak pokárat. Ale nikdy se k nikomu neotočil zády (to mám z několika zdrojů). Když jej můj dědeček požádal, zda by bylo možné, aby mě pokřtil, obával se Mons. Vaňák o bezpečnost mé rodiny. Ptal se, zda to opravdu moji rodiče chtějí a zda ví, co by to mohlo mít za následky (i když v té době už komunistická strana kolísala a měla vratké nožičky, stále byla silná proti křesťanská propaganda). V křestním listu jsou moji rodiče uvedeni jako dělníci, není tam, kvůli jejich bezpečnosti napsáno, že jsou učitelé. Chápejte, lusknutím prstů mohli přijít o práci.

Více o Mons. Vaňákovi si můžete přečíst zde a zde

Tak jsem tedy byla pokřtěna. Klára, křestní jméno po tetě Zdena.

Dalších 17 let jsem ovšem do kostela chodila jen na půlnoční, v neděli pouze tehdy, když jsem byla ve Staré Vsi u prarodičů a potom občas zpívat během Velikonoc. Moje máma je věřící, ale víru má po jistých událostech velmi slabou. Bylo období, kdy Boha posílala do horoucích pekel. Můj otec je ateista. Tolik o něm. Tečka. Můj bratr nevěří, je ateista. Já jsem víru nikdy nijak neřešila až do jisté doby.
Přišlo období, kdy jsem najednou byla na vše sama. Neměla jsem nikoho. Kromě fenky Barušky, která mě nikdy nenechala samotnou, jsem opravdu byla sama. A tak jsem začla trávit hodiny venku v přírodě. Chodily jsme s Barčou na procházky. A jednou jsem při hledání sešitů do školy, narazila na malinkou hnědou, oprýskanou knížečku. Od té doby chodila ta knížka na procházky s námi :) Byla to modlitební knížka. Já jsem v ní často četla, nerozuměla jsem mnoha věcem, které v ní byly (do dnes některým věcem nerozumím). Ale četba v ní mě velmi uklidňovala a naplňovala mě pocitem, že nejsem sama. Že Baruška, příroda kolem mě, vánek, který mě během procházky hladí po tvářích, tráva, která mě šimrá na kotnících, ptáček, který mě doprovází zpěvem – to vše... to vše tu je pro mě, pro mou útěchu, pro mou potěchu. A to vše stvořil On. Právě proto, aby připomínal, že On je pořád tady, On se ukazuje ve všech možných podobách. On ke mně mluví skrze vítr, skrze bouřku, skrze zpěv ptáčků. On také udělal chyby, On byl také nemilosrdný, ale i On se změnil. Od té doby vím, že ať budu kdekoliv, nikdy nebudu sama.

Asi po roce a půl mi poslal do cesty mého manžela :) Pochází ze Slovenska, z katolicky zaměřené rodiny. Začala jsem s ním během prvního roku, kdy jsem se za ním nastěhovala do Brna, chodit do kostela, přihlásila jsem se do semináře, na jehož konci mě čekala svátost sv. přijímání a biřmování. Chtěla bych na tomto místě zdůraznit, že jsem NIKDY nebyla manželem do ničeho nucena. Na seminář jsem se přihlásila sama po dlouhém rozvažování, jestli je to opravdu to, co chci. A nikdy toho nebudu litovat.

Křesťanství a pomoc přírodě

Říká se, že po biřmování se člověku skrze Svatého Ducha ukáže cesta, dostane od něj dar a najednou uvidíte, kam máte jít. Asi půl roku po biřmování jsem si dovezla z KS Túlavá labka našeho Tobiho a začala jsem se aktivně zapojovat v pomoci přírodě, skrze kterou chci pomáhat i lidem tak, jak jsem to popsala v tomto http://ladynightshine.blogspot.com/2012/03/vegetarianstvi-z-meho-pohledu.html článku. A já vidím přesně tento dar, který jsem od něj dostala, ať se to komukoliv líbí nebo ne! Slitování, velké srdce, pochopení, klidně ze sebe udělám idiota před všemi, když obhajuji práva zvířat, když se rvu za to, že vegetariáni a lidé, kteří jsou milostiví k přírodě tím, že nejí maso nebo kupují bio produkty, zachraňují a pomáhají planetě a lidem kolem sebe. Byla jsem za to několikrát seřvána, byla jsem za to haněna, vysmívali se mi za to, říkali mi, že jsem špatná křesťanka, když se starám o přírodu a ne o člověka. Ale poslouchají mě ti lidé, kteří mají jen a jen svou pravdu? Pomoci přírodě, chci a pomáhám lidem a planetě Zemi. A i kdybych to sem napsala ještě 100 x, nechala si to vytetovat na čelo, nosila tričko s tímto argumentem, pro 90 % lidí a hlavně křesťanů jsem špatný křesťan.

Já si to nemyslím. Neříkám, že by mě po smrti měli prohlásit za svatou. Ale myslím si, že nedělám ostudu. Vše, co dělám, vše, o co se snažím – při tom všem se každý den obracím na Boha. Prosím ho, aby mi dal sílu, aby mi dal argumenty, abych mohla obhajovat svoji pravdu, prosím ho, aby obměkčil některá srdce, aby byla schopná ASPOŇ naslouchat. Já kolikrát nepotřebuji, aby lidé, přijali mou cestu, aby přijali moji pravdu, mé názory. Já potřebuji jen to, aby řekli: „Ano, i když já bych si takovou cestu nevybral/a a s mnoha věcmi nesouhlasím, jdi a dělej to, co uznáš za vhodné, pokud cítíš, že to všechno povede k dobru a pomoci.“ A já se tady ptám, chci toho tolik? Je tak těžké přiznat, že ne každý musí jít stejnou cestou, pomáhat lidem přímo a ne skrze přírodu?

Buddhismus a jiná náboženství

V této fázi mi do mysli hupsla tato slečna, Ng Rogue. Je to buddhistka, bojovnice za práva zvířat, milovnice přírody. Jsme každá zaměřená vírou někam jinam. Přesto si dokážeme vyměňovat názory, povídat si, vykládat, co jsme díky naší víře hezkého zažily, jaké máme novinky. A i když narazíme na rozdíly, které jsou prostě základem naší víry, nepřesvědčujeme tu druhou, že jen tak a onak je to dobře. Protože o tom to je, o svobodné vůli, která nám dovoluje vybrat si cestu.

Ale ptám se, je buddhismus a křesťanství opravdu tak vzdálené? Je opravdu tak rozdílné? Ng a já se dokážeme shodnut na jednom. Pokud lidé pochopí původní záměry těchto dvou náboženství, NIKDY nebudou konat zlo. Křesťanství má v původním záměru jediné – milovat a láskou konat dobro. Být ohleduplný k božímu stvoření, ke všem lidem, k přírodě, k planetě Zemi. Dodržovat Desatero, ve kterém není NIC omezujícího, NIC co by nějak bránilo člověku poznávat svět. (Beru Desatero původní ne to, co si dnes upravují různé křesť. příručky). Buddhismus má pět základních pravidel: zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí, zdržet se braní věcí co nejsou dávány (nekrást), zdržet se nesprávného sexuálního chování, zdržet se zraňující a nepravdivé mluvy (nelhat, nepomlouvat...), zdržet se zneužívání omamných prostředků. Vidíte tu podobnost?

Když se podívám ještě hlouběji a zamyslím se nad dalšími 2 nejrozšířenějšími náboženstvími – islám a židovství. Mají snad jiný základ? Mají na prvním místě něco jiného než lásku? Nemají. Pokud se někdy stalo to, že se ve jménu některého náboženství konaly zrůdnosti (křížové výpravy, teroristické útoky) stály za tím lidé, kteří si přebrali pravidla jakéhokoliv náboženství po svém, svou svobodnou vůlí si vybrali, že budou ve jménu Božím konat ohavnosti. Myslíte, že takoví najdou pochopení tam nahoře? Budou se velmi dlouho smažit v pekle, to mi věřte. Protože své zájmy staví nad Lásku, nad pochopení a nad soucit ke druhým. A to není základ žádného náboženství. Žádného učení, žádné víry, kterou jsem zde zmiňovala.

Můj sen

Já mám sen. Mým sem je sednout si do trávy, kolem sebe mít zástupce jednotlivých směrů, náboženství, vyznání a povídat si s nimi. Jaké mají příhody s Bohem, Láskou, Vesmírem, Osudem, Náhodou, jak jen to oni pojmenovávají. Jak se jim zjevuje, jak k nim promlouvá. Mám sen, aby si příslušníci těchto vyznání přestali vnucovat to své, uznali, že každý má právo věřit v to, co uzná za správné. Aby se přestali vraždit kvůli „své pravdě,“ protože vraždou nedělají radost nikomu tam nahoře, i když si třeba myslí 100x něco jiné. Věřím, že pokud budou lidé ohleduplní a otevření, budou umět naslouchat, stanou se moudřejšími. Křesťané se od náboženství jako je buddhismus, hinduismu, šintó naučí lásce k přírodě (která jim často chybí). Islamisté (hlavně jejich odnože) se vrátí k lásce, která stála na začátku, když Mohamedovi zvěstoval archanděl Gabriel tuto novinu o vzniku nového náb. směru.

Proto ne, nedočkáte se ode mně nikdy kritiky jiného náboženství, nikdy se nesnížím k tomu, abych řekla, že buddhismus je směska magie a démonický směr (i to jsem se dočetla na internetu od lidí, kteří tvrdí, že buddhismus je postaven na démonech a já nevím, na čem ještě http://kamjdes.webnode.cz/news/buddhismus-a-krestanstvi-a-rozdily-v-nich-kam-vede-jejich-cesta-/). Nikdy se nebudu povyšovat nad jiné vyznání jen proto, že je třeba odlišné od mého. Vždy budu naslouchat povídat si, pokud uvidím, že to, v co druhý člověk věří, to směřuje k lásce a k dobru. Protože já jsem křesťanka. Já věřím, že Bůh nám všem dal svobodnou vůli a svobodná vůle je o tom, abychom si svou cestu vybrali. A možná je to další důvod pro jiné, aby o mně řekli, že to ze mě dělá špatnou křesťanku. Tak prosím, myslete si to. Je to váš názor.

A malá myšlenka na závěr. Bůh, Láska, Vesmír, Osud, Náhoda, Mír. Kdo ví, jestli to není jen mnoho označení pro něco, co je společné všem. Třeba po smrti zjistíme, že všechno je spojeno a vede k jednomu cíli...

Vaše night.shine

zdroje: obrázky jsem použila ty, co jsem měla v PC. pokud je zde najde jejich autor, ať mě kontaktuje a já použiji jeho stránky jako zdroj :)