Vegetariánství z mého pohledu

Mnoho lidí vidí ve vegetariánech stvoření bez duše. Lidi, kteří nejí maso, tím pádem to znamená, že musí být bez života, unavení, nudní, vyhublí, bledí se zapadlýma očima. Já se ptám. Znáte nějakého vegetariána?
Chtěla bych vám na sobě ukázat, že to není pravda. Vegetariánkou jsem asi 2 a půl roku. K naprosté vegetariánské stravě jsem přecházela asi rok a půl, ještě tuto dobu jsem pravidelně jedla ryby.

Jak jsem se k vegetariánství rozhodla? Měla jsem časté střevní potíže. Musím říct, že než jsem se stala vegetariánkou, byla jsem opravdu masožravec. Kuřátka na milion způsobů, vepřové, ryby. Klidně každý den a ještě si dát na večeři rohlík se šunkou. Stydím se za to, jaká jsem byla. Ale člověk se mění, posouvá se, vše má svůj význam a vše má přijít v pravou chvíli tak, aby se člověku rozsvítilo.

Po jídle mě začalo bolet břicho, měla jsem křeče, nafouklé břicho a nemohla jsem pravidelně chodit na záchod. Byla jsem unavená, pořád plná, nervózní a často výbušná. Proto jsem se rozhodla, že si udělám 7 dní půst. Našla jsem si knihu, kde byl popsán půst na pročištění zažívacího ústrojí. To jsem potřebovala, a proto jsem se do toho s chutí vrhla. Ovšem, netušila jsem, jak těžké to může bý pro takto zanešený organismus, jako jsem měla já. Po prvním dni jsem myslela, že snad ani nevyjdu schody. Pila jsem bylinné čaje, které jsem do té doby nemohla ani cítit, nesměla jsem používat cukr ani sůl, kořenit jsem mohla pouze bylinkami, sladit troškou medu. Nesměla jsem pečivo, mléčné výrobky, nesměla jsem maso. Jen zeleninu, časem ovoce, litry vody a bylinkové čaje. Pro mě to bylo v tu chvíli stejně obtížné, jako kdybych měla vylézt bez tréninku Mt. Everest (a to opravdu nepřeháním).

První den jsem byla jak mrtvolka, druhý den jak mrtvolka dvojnásobná. Nad vším jsem fňukala, přítel si vedle mě pochutnával na mase a já jsem kňučela, že já musím jíst zeleninu vařenou v páře. Tehdy se na mě přítel obrátil a řekl: „Dokud si to budeš takhle protivit, budeš z toho jen nešťastná a nic ti to nepřinese. Tak to buď vem jako pozitivum, které ti pomůže nebo to vzdej.“ A já mu musím zpětně poděkovat. Protože tohle byl kopanec a facka zároveň, které jsem potřebovala... Potřebovala jsem dostat takovou ránu, stydět se, zalézt 100 m pod zem a stydět se ještě dál. Byla jsem unavená ještě 3. den půstu, ale čtvrtý den jsem zjistila, že nafouklé břicho nemám, 6. den jsem vyběhla park kolem Špilasu jako by nic a 7. den jsem fňukala – opět. Protože to byl poslední den půstu a já jsem se cítila mnohem lépe, než kdy předtím a já jsem to opravdu nechtěla opustit, ale přesně jsem nevěděla, jak dál. Bylo mi lehce, cítila jsem se svěže, nebyla jsem už unavená. Začala jsem pátrat. Pátrala jsem v knihách, pátrala jsem na internetu. Našla si dietní jídelníčky. Ovšem, ty obsahovaly maso – kuřecí. A moje problémy se vrátily. Vrátilo se nafouklé břicho, vrátila se zácpa, bolesti břicha. Horší bylo, že jen po těch 7 dnech mi to maso jaksik už nevonělo. Připravovala jsem ho a jeho vůně mi opravdu nedělala dobře. Vzdala jsem vaření v páře a dala ho do trouby. I když ta vůně nebyla tak silná, stejně mi maso už moc nechutnalo.
Zde musím znovu zdůraznit, že jsem do té doby byla opravdu masožravec. Kolikrát jsem si pomlaskávala a říkala si, jak moc ráda bych si dala domácí zabijačku. Vidíte, jak sobecká jsem byla? Zabití prasete jsem vždy obrečela, ale jakmile bylo po všem, letěla jsem si pro ovar nebo jitrnici. Že to prase bylo zabité, to jsem už neřešila, můj mozek jen velel - běž si pro maso....

Ovšem tohle všechno zničil 7 denní půst. 7 dní bez masa stačilo, aby se mi maso zprotivilo. A teď nepřeháním, když napíšu, že jsem se jednoho dne probudila a řekla si: „Dost! Už žádné maso...“ Mému organismu jsem ovšem nechtěla způsobit obrovksý šok z toho, že bych maso okamžitě vyřadila úplně. Proto jsem ještě asi ten rok a půl jednou za měsíc nebo jednou za 2 měsíce měla na oběd rybu.

Proto jsem přešla k vegetariánství. Od té doby, co jsem přestala jíst maso, je mi dobře. Ne, není mi dobře, je mi výborně, skvěle, úžasně. Nezažila jsem ten pocit, kdy je mi těžko, kdy jsem tak unavená z jídla. (Pokud ovšem v obchodě nenarazím na svou oblíbenou odrůdu jablek a nesním jich kilo a půl na posezení :-D )

Díky tomu, že jsem hledala různé náhražky masa, dostala jsem se k různým zdrojům a stránkám na internetu, které mluví o vegetariánství. Kde lidé nabádají k lepšímu chování ke zvířatům, ukazují hrůzy, které se dějí proto, aby se lidé mohli najíst. (O tomto se budu podrobně zabývat v jiném článku). Zvířata trpí, abychom mohli mít oběd. Trpíme nějak my, aby se zvířata mohla najíst?

U vegetariánství již zůstanu. To je mé pevné rozhodnutí. A musím zde dodat, že si myslím, že vegetariánství nebo veganství je volba. Nikoho by do toho člověk neměl nutit, ALE na druhou stranu musím říct, že by vegetariáni neměli mlčet. Měli by aspoň propagovat a prosit ostatní lidi, aby se snažili chovat lépe ke zvířatům. Měli by upozorňovat na nedostatky a špatné zacházení se zvířaty ve velkochovech, měli by shromažďovat fakta a rozšiřovat, co lidé v dnešní době jedí, pokud jedí maso.

Je to tak, že pokud si dnes nekoupíte maso od kvalitního farmáře, nebudete NIKDY jíst zdravě!!! To si pamatujte a uvědomte. Největší zlo v dnešní době je maso z velkochovů. Mnoho lidí si řekne – „Páni, 500 g masa a jen 80 kč! Hned vezmu 2 krabice!“ Uvědomujete si, co jste právě udělali? Za prvé jste podpořili např. velkochov kuřat, která umírají ve strachu, násilně odtržená od matky, sedí svůj krátký život zavřená v kleci nebo se pohybují v hale a nevidí sluneční světlo, neví, jaké to je, když stoupnete na trávu jaké to je, když vás ovane vánek. Když se tato kuřata zabijí, jejich maso (které je napuštěno šíleným množstvím jedů a antibiotik, která se přidávají do jejich krmení, aby rychleji rostla) je tak nezdravé a tak zničené, že vlastně jíte už jen ty jedy, protože maso je naprosto zdegradované. A aby toho nebylo málo, je kolikrát napumpováno vodou, solí a polyfosfáty. Slyšeli jste někdy o tzv. křehčeném mase? (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/spotrebitel/68818-v-obchodech-se-usidlil-novy-fenomen-maso-ktere-neni-masem/ ) A to je za druhé... Okrádáte se o své zdraví, pokud takovéto výrobky, z nešťastně žijících zvířat koupíte.

Nikoho tady nenutím k radikální změně života. Nutím tady lidi, čtenáře k tomu, aby se zamysleli. Opravdu potřebujete maso k životu každý den? (Odpověď je jednoduchá – nepotřebujete. Navíc to není zdravé a způsobuje to zdravotní problémy – jak jsem popsiovala u mě to byly zažívací problémy, mohou být ale i horší např. http://www.celostnimedicina.cz/video-nebezpeci-konzumace-cerveneho-masa-a-uzenin.htm) Vyvarujte se uzeninám (ty obsahují velmi mizivé procento masa a pokud tam maso je, tak je to zbytkové maso, jsou to ty „nejhorší“ kousky ze zvířete. Věděli jste třeba, že v paštice můžete najít varlata, šourek, nějaký ten kousek rypáku, ouška?). A pokud maso k životu opravdu nutně potřebujete a musíte ho mít každý den, zkuste se poohlédnout ve vašem okolí po bio obchodě, po bio výrobcích nebo přímo hledejte bio farmu. Když už maso musíte jíst, udělejte dobro tím, že ho budete jíst ze zvířat, která měla život šťastný, nemusela trpět, nebylo jim ubližováno, nebyla krmena závadným krmením, jedy a antibiotiky, nebyla jim nucena doplňková strava ve formě homonů. http://www.ohz.cz/ohzold/old_web/Publikace/12.html

Je to takový koloběh, protože když si uvědomíte, že pokud podporujete velkochovy, kde se telata a krávy dopují různými hormony a antibiotiky, část se vyloučí do trusu. Ten se potom jako hnůj použije často na posyp polí, aby nám to obilí nebo zelenina hezky zrálo. A vidíte? Tím se ty jedy dostanou do zeleniny a obilí. A můžete si potom být jistí, že ten chleba, který tak voní, není vyroben právě z toho jedovatého obilí?

Vegetariáni, kteří nejedí maso a snaží se dělat osvětu tím, že se snaží „masožravce“ vést k zamyšlení a k cestě kupování masa u farmářů, tito vegetariáni zachraňují mnohé životy. Nejen zvířecí, ale i lidské.

Toto je má cesta, kterou jsem se vydala. Touto cestou chci pomáhat zvířatům i lidem. Osvětou.

K napsání tohoto článku mě vedl můj včerejší rozhovor s manželem. Jsme oba křesťané, ale pro křesťany je člověk v hierarchii a potom jsou zvířata. (Pro mě ne, dělá to ze mě špatnou křesťanku?) Mnoho křesťanů se ohání tím, že vegetariánství je nesmyl, když Bůh dal člověku celou Zemi, aby nad ní panoval. Ale moji milí křesťané, uvědomujete si, co je v Bibli Gen 1:29 psáno? ...Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm.... Vidíte zde někde napsáno: Zde máte dobytek, jezte ho? Ne, není to tam. Je tam napsáno – panujte mu. Ne, jezte ho. V ráji se nejedlo maso, Adam s Evou měli za pokrm plodiny země, semena, byliny, ovoce a zeleninu. To, že dnes lidé jedí maso, to je důsledek hříchu. Lidé se nají masa, ale musí kvůli tomu zabít nebo nechat někoho jiného, aby zabil (jak hezky si to umíme zařídit)...
Také bych vám doporučila krásný rozhovor a postřehy katolického kněze, mírového aktivisty a vegetariána Johna Deara s názvem Cesta za Ježíšovým nenásilím.

Zamyslete se, zkuste popřemýšlet, jak pomoct Zemi, na které žijeme. Jak pomoci zvířatům, která trpí, abychom se najedli, jak pomoci lidem od jejich častěji se vyskytujících a horšících se nemocí.

Vaše night.shine

zdroj