Jsem křesťanka

Zajímavý název článku nebo ne? Přeskočíte tento článek, protože křesťanství se vám protiví, berete ho jako náboženství, které vraždilo miliony, odsuzuje do dnešního dne a svazuje lidi nesmyslnými pravidly, které jim dal Bůh (ano, mluvím o Desateru). Potom jste povrchní lidé, odsoudíte něco, o čem vlastně ani nic nevíte. Nebo jste příslušníci jiného náboženství, a proto si řeknete – „Mám svoje, nebudu se tím zabývat a číst to.“ Potom jste opět povrchní. Zlobíte se? Proč? Protože bych třeba mohla mít pravdu? Nebo vás to hlodá, ale nechce se vám myslet? Nechcete ve svém uzavřeném světě nahlédnouti do světa jiného?

Berte tento článek jako můj další pohled. Můj pohled na křesťanství, mou cestu k tomuto náboženství, můj názor na tuto zajímavou cestu.

Má cesta ke křesťanství

Byla jsem pokřtěna 13. 8. 1989 ve Staré Vsi Mons. ThDr. Frantikem Vaňákem. A dodnes to považuji za nejvyšší čest, že mě můj dědeček nechal pokřtít právě u tohoto muže. Velmi mě mrzí, že jsem s ním nikdy nemohla promluvit. Můj křest byl ve Staré Vsi poslední, který vykonal, poté odešel do Olomouce, kde byl 13. arcibiskupem olomouckým. Snažil se o obnovení řeholního života, poutních tradic a církevního školství. I když byl Vatikánem navržen na kandidáta na úřad olomouckého arcibiskupa již v roce 1961 a 1973, komunistická vláda jeho jmenování znemožnila. Řádným arcibiskupem a metropolitou moravským se stal až po listopadu 1989. Tohoto muže znám jen z fotografií a z vyprávění. Ale již podle ohlasu každého, kdo jej znal, mohu soudit, že byl opravdu výjimečný. Za jeho doby chodili do kostela všichni, děti, mládež, dospělí i staří lidé. Maličký kostel ve Staré Vsi praskal ve švech. Mons. Vaňák byl ke každému vstřícný, dokázal jak naslouchat a povzbudit, tak pokárat. Ale nikdy se k nikomu neotočil zády (to mám z několika zdrojů). Když jej můj dědeček požádal, zda by bylo možné, aby mě pokřtil, obával se Mons. Vaňák o bezpečnost mé rodiny. Ptal se, zda to opravdu moji rodiče chtějí a zda ví, co by to mohlo mít za následky (i když v té době už komunistická strana kolísala a měla vratké nožičky, stále byla silná proti křesťanská propaganda). V křestním listu jsou moji rodiče uvedeni jako dělníci, není tam, kvůli jejich bezpečnosti napsáno, že jsou učitelé. Chápejte, lusknutím prstů mohli přijít o práci.

Více o Mons. Vaňákovi si můžete přečíst zde a zde

Tak jsem tedy byla pokřtěna. Klára, křestní jméno po tetě Zdena.

Dalších 17 let jsem ovšem do kostela chodila jen na půlnoční, v neděli pouze tehdy, když jsem byla ve Staré Vsi u prarodičů a potom občas zpívat během Velikonoc. Moje máma je věřící, ale víru má po jistých událostech velmi slabou. Bylo období, kdy Boha posílala do horoucích pekel. Můj otec je ateista. Tolik o něm. Tečka. Můj bratr nevěří, je ateista. Já jsem víru nikdy nijak neřešila až do jisté doby.
Přišlo období, kdy jsem najednou byla na vše sama. Neměla jsem nikoho. Kromě fenky Barušky, která mě nikdy nenechala samotnou, jsem opravdu byla sama. A tak jsem začla trávit hodiny venku v přírodě. Chodily jsme s Barčou na procházky. A jednou jsem při hledání sešitů do školy, narazila na malinkou hnědou, oprýskanou knížečku. Od té doby chodila ta knížka na procházky s námi :) Byla to modlitební knížka. Já jsem v ní často četla, nerozuměla jsem mnoha věcem, které v ní byly (do dnes některým věcem nerozumím). Ale četba v ní mě velmi uklidňovala a naplňovala mě pocitem, že nejsem sama. Že Baruška, příroda kolem mě, vánek, který mě během procházky hladí po tvářích, tráva, která mě šimrá na kotnících, ptáček, který mě doprovází zpěvem – to vše... to vše tu je pro mě, pro mou útěchu, pro mou potěchu. A to vše stvořil On. Právě proto, aby připomínal, že On je pořád tady, On se ukazuje ve všech možných podobách. On ke mně mluví skrze vítr, skrze bouřku, skrze zpěv ptáčků. On také udělal chyby, On byl také nemilosrdný, ale i On se změnil. Od té doby vím, že ať budu kdekoliv, nikdy nebudu sama.

Asi po roce a půl mi poslal do cesty mého manžela :) Pochází ze Slovenska, z katolicky zaměřené rodiny. Začala jsem s ním během prvního roku, kdy jsem se za ním nastěhovala do Brna, chodit do kostela, přihlásila jsem se do semináře, na jehož konci mě čekala svátost sv. přijímání a biřmování. Chtěla bych na tomto místě zdůraznit, že jsem NIKDY nebyla manželem do ničeho nucena. Na seminář jsem se přihlásila sama po dlouhém rozvažování, jestli je to opravdu to, co chci. A nikdy toho nebudu litovat.

Křesťanství a pomoc přírodě

Říká se, že po biřmování se člověku skrze Svatého Ducha ukáže cesta, dostane od něj dar a najednou uvidíte, kam máte jít. Asi půl roku po biřmování jsem si dovezla z KS Túlavá labka našeho Tobiho a začala jsem se aktivně zapojovat v pomoci přírodě, skrze kterou chci pomáhat i lidem tak, jak jsem to popsala v tomto http://ladynightshine.blogspot.com/2012/03/vegetarianstvi-z-meho-pohledu.html článku. A já vidím přesně tento dar, který jsem od něj dostala, ať se to komukoliv líbí nebo ne! Slitování, velké srdce, pochopení, klidně ze sebe udělám idiota před všemi, když obhajuji práva zvířat, když se rvu za to, že vegetariáni a lidé, kteří jsou milostiví k přírodě tím, že nejí maso nebo kupují bio produkty, zachraňují a pomáhají planetě a lidem kolem sebe. Byla jsem za to několikrát seřvána, byla jsem za to haněna, vysmívali se mi za to, říkali mi, že jsem špatná křesťanka, když se starám o přírodu a ne o člověka. Ale poslouchají mě ti lidé, kteří mají jen a jen svou pravdu? Pomoci přírodě, chci a pomáhám lidem a planetě Zemi. A i kdybych to sem napsala ještě 100 x, nechala si to vytetovat na čelo, nosila tričko s tímto argumentem, pro 90 % lidí a hlavně křesťanů jsem špatný křesťan.

Já si to nemyslím. Neříkám, že by mě po smrti měli prohlásit za svatou. Ale myslím si, že nedělám ostudu. Vše, co dělám, vše, o co se snažím – při tom všem se každý den obracím na Boha. Prosím ho, aby mi dal sílu, aby mi dal argumenty, abych mohla obhajovat svoji pravdu, prosím ho, aby obměkčil některá srdce, aby byla schopná ASPOŇ naslouchat. Já kolikrát nepotřebuji, aby lidé, přijali mou cestu, aby přijali moji pravdu, mé názory. Já potřebuji jen to, aby řekli: „Ano, i když já bych si takovou cestu nevybral/a a s mnoha věcmi nesouhlasím, jdi a dělej to, co uznáš za vhodné, pokud cítíš, že to všechno povede k dobru a pomoci.“ A já se tady ptám, chci toho tolik? Je tak těžké přiznat, že ne každý musí jít stejnou cestou, pomáhat lidem přímo a ne skrze přírodu?

Buddhismus a jiná náboženství

V této fázi mi do mysli hupsla tato slečna, Ng Rogue. Je to buddhistka, bojovnice za práva zvířat, milovnice přírody. Jsme každá zaměřená vírou někam jinam. Přesto si dokážeme vyměňovat názory, povídat si, vykládat, co jsme díky naší víře hezkého zažily, jaké máme novinky. A i když narazíme na rozdíly, které jsou prostě základem naší víry, nepřesvědčujeme tu druhou, že jen tak a onak je to dobře. Protože o tom to je, o svobodné vůli, která nám dovoluje vybrat si cestu.

Ale ptám se, je buddhismus a křesťanství opravdu tak vzdálené? Je opravdu tak rozdílné? Ng a já se dokážeme shodnut na jednom. Pokud lidé pochopí původní záměry těchto dvou náboženství, NIKDY nebudou konat zlo. Křesťanství má v původním záměru jediné – milovat a láskou konat dobro. Být ohleduplný k božímu stvoření, ke všem lidem, k přírodě, k planetě Zemi. Dodržovat Desatero, ve kterém není NIC omezujícího, NIC co by nějak bránilo člověku poznávat svět. (Beru Desatero původní ne to, co si dnes upravují různé křesť. příručky). Buddhismus má pět základních pravidel: zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí, zdržet se braní věcí co nejsou dávány (nekrást), zdržet se nesprávného sexuálního chování, zdržet se zraňující a nepravdivé mluvy (nelhat, nepomlouvat...), zdržet se zneužívání omamných prostředků. Vidíte tu podobnost?

Když se podívám ještě hlouběji a zamyslím se nad dalšími 2 nejrozšířenějšími náboženstvími – islám a židovství. Mají snad jiný základ? Mají na prvním místě něco jiného než lásku? Nemají. Pokud se někdy stalo to, že se ve jménu některého náboženství konaly zrůdnosti (křížové výpravy, teroristické útoky) stály za tím lidé, kteří si přebrali pravidla jakéhokoliv náboženství po svém, svou svobodnou vůlí si vybrali, že budou ve jménu Božím konat ohavnosti. Myslíte, že takoví najdou pochopení tam nahoře? Budou se velmi dlouho smažit v pekle, to mi věřte. Protože své zájmy staví nad Lásku, nad pochopení a nad soucit ke druhým. A to není základ žádného náboženství. Žádného učení, žádné víry, kterou jsem zde zmiňovala.

Můj sen

Já mám sen. Mým sem je sednout si do trávy, kolem sebe mít zástupce jednotlivých směrů, náboženství, vyznání a povídat si s nimi. Jaké mají příhody s Bohem, Láskou, Vesmírem, Osudem, Náhodou, jak jen to oni pojmenovávají. Jak se jim zjevuje, jak k nim promlouvá. Mám sen, aby si příslušníci těchto vyznání přestali vnucovat to své, uznali, že každý má právo věřit v to, co uzná za správné. Aby se přestali vraždit kvůli „své pravdě,“ protože vraždou nedělají radost nikomu tam nahoře, i když si třeba myslí 100x něco jiné. Věřím, že pokud budou lidé ohleduplní a otevření, budou umět naslouchat, stanou se moudřejšími. Křesťané se od náboženství jako je buddhismus, hinduismu, šintó naučí lásce k přírodě (která jim často chybí). Islamisté (hlavně jejich odnože) se vrátí k lásce, která stála na začátku, když Mohamedovi zvěstoval archanděl Gabriel tuto novinu o vzniku nového náb. směru.

Proto ne, nedočkáte se ode mně nikdy kritiky jiného náboženství, nikdy se nesnížím k tomu, abych řekla, že buddhismus je směska magie a démonický směr (i to jsem se dočetla na internetu od lidí, kteří tvrdí, že buddhismus je postaven na démonech a já nevím, na čem ještě http://kamjdes.webnode.cz/news/buddhismus-a-krestanstvi-a-rozdily-v-nich-kam-vede-jejich-cesta-/). Nikdy se nebudu povyšovat nad jiné vyznání jen proto, že je třeba odlišné od mého. Vždy budu naslouchat povídat si, pokud uvidím, že to, v co druhý člověk věří, to směřuje k lásce a k dobru. Protože já jsem křesťanka. Já věřím, že Bůh nám všem dal svobodnou vůli a svobodná vůle je o tom, abychom si svou cestu vybrali. A možná je to další důvod pro jiné, aby o mně řekli, že to ze mě dělá špatnou křesťanku. Tak prosím, myslete si to. Je to váš názor.

A malá myšlenka na závěr. Bůh, Láska, Vesmír, Osud, Náhoda, Mír. Kdo ví, jestli to není jen mnoho označení pro něco, co je společné všem. Třeba po smrti zjistíme, že všechno je spojeno a vede k jednomu cíli...

Vaše night.shine

zdroje: obrázky jsem použila ty, co jsem měla v PC. pokud je zde najde jejich autor, ať mě kontaktuje a já použiji jeho stránky jako zdroj :)