Tobiho převýchova II

Zdravím vás!

Dnes mám pro vás další článek o Tobiho převýchově.

Minulým článkem jsem skončila vyprávění někdy v červnu minulého roku. V té době jsem pokukovala po různých akcích, seminářích, táborech. Jenomže peněz nemáme na zbyt, takže jsem se akorát přihlásila s Tobim na voříškiádu.

Několikrát jsem byla domluvená se Soňou, že znovu přijdeme s Tobiškem, ale často nám Tobiho zdraví nedovolilo nic jiného, než jezdit na veterinu a zpátky. O těchto Tobiho problémech jsem tady i psala. V červnu 2013 za mnou dojel manžel s Tobim do Prahyy. Tobi měl po příjezdu průjem, tak jsme mu dali hladovku a vypadal, že bude v pořádku. Nebyl.. Ve 3 ráno jsme jeli přes celou Prahu do Vetcentra. Infuze, injekce, mikroskopický rozbor byl jasný - další zánět střev. Měla jsem tehdy druhý den jít na zkoušku z mikrobiologie, no, přes mail jsem se omluvila, že na to orpavdu nemám a jeli jsem do Brna. Naše veterinářka pokračovala v léčbě a dostaly jsme se do řeči, co tedy s Tobim. Pro mě hrozná věc na těchto zánětech je i léčba - antibiotika (a v té chvíli to byla už 3 ATB během půl roku, která musel brát)... Veterinářka navrhla, ať mu místo granulí vařím a zkusím BARF. No, měla jsem tušení, o čem že to mluví, ale nedovedla jsem si to moc dobře představit, jak to provést. Tak jsem si pořídila literaturu, přibližnou krmnou dávku konzultovala s veterinářkou a bude to rok, co je Tobi na syrové stravě. Za ten rok jsme na veterinu museli jen jednou, když měl koliku (neberte to jako zauzlení střev nebo něco podobného, kolika je bolest v břišní krajině). Krvavé záněty zmizely, stejně tak přestal mít neustálé průjmy.
Tobi začal mít víc energie, vydržel běhat, skákat, přišlo mi, že přestal být tolik roztěkaný (nevím, jestli je to stravou).

Začali jsme proto zkoušet různé sporty, které bychom mohli dělat společně. Jezdíme na brusle, na kolobku, na kole, chodíme běhat, na túry a co je nejdůležitější, hodně jsme cvičili poslušnost a socializovali :)

Přes léto jsem si začala uvědomovat, jak mnohem lépe vyhodnocuji situace na procházkách, jak se Tobi začíná uklidňovat a více mě vnímá. Na každou prochajdu jsem vyrážela s kapsou plnou pamlsků a za každou klidnou nebo nevšímavou reakci vůči ostatním psům jsem Tobiho odměňovala a jásala. Nebudu vás balamutit, že je z Tobiho pes, který si hraje s každým hafanem a už na žádného nestartuje. Nikdy takový nebude a ani to není cíl naší převýchovy! Náš cíl je to, aby si ostatních psů (hlavně samců) nevšímal, aby vnímal mě a neměl potřebu řešit to, že mu jiný pes očichává zadek :-D

Díky celkovému zklidnění jsem si troufla několikrát vyjít do parků, kde jsou psí výběhy. O jedné úžasné výpravě za socializací jsem psala i na blog - aspoň vidíte, že se snažíme a makáme celou dobu! :-D Mrknout můžete sem na článek Tobi a vlci.
Pamatujte na 2 věci. Je dobré přemýšlet - vyhodnotit situaci, než uvedete psa do smečky (hlavně náhodně vytvořené v parku). Jací tam jsou psi? Jsou to feny nebo i samci? Jak se chová můj pes, když se přiblížím ke smečce (postoj těla, práce nosu, hlasové projevy). Pokud vidíte, že se bojí, je lepší pejsky pozorovat, klidně chválit za hezké chování a prohlížení si smečky. Pokud se k vám některý pes přiblíží, snažte se, aby váš pes nebyl na napjatém vodítku. Když se stane, že projeví náznak strachu, odveďte ho od pejska pryč, nejlépe bez cuknutí vodítka, jen ho navnaďte na pamlsek.
Někdo by si řekl, že to moc řeším. Možná, ale vyplácí se mi jít na to pomalu a myslet u toho ;o) Každopádně sami se můžete ve výše zmíněném článku přesvědčit, že to funguje! A to je, prosím, výsledek necelých 5 měsíců práce...

Protože jsem z nás měla radost, odhodlala jsem se přihlásit se s Tobim na voříškiádu v Praze. Byl to pro nás zátěžový test - skoro 100 pejsků na cvičáku, štěňata, feny, psi, lidi. Nešlo mi o soutěžení, šlo mi o Tobiho reakce. Přihlásili jsme se na Hostivařského mazlíka a 1. 9. 2013 jsme šli do akce :) Je pravda, že jsem ten den nebyla úplně fit. Byla jsem unavená, nevyspalá, protože mě v noci před voříškiádou postihla kolika střev. Bolest jak cyp, probrečela jsem půlku noci v koupelně a bylo mi tak, že jsem měla pocit, že se doplazím k chlapovi a poprosím ho, ať zavolá záchranku (a to já do nemocnice fakt ne-e! :-D). Nakonec jsem to nějak přežila, ale na voříškiádu jsem vyrážela ještě značně dehydratovaná a hladová. Naštěstí, v dobré náladě a plná očekávání.
Tobi zvládnul vše na 1* ;) Krásně chodil v kruhu při předvádění, několikrát jsem ho vzala a procházela jsem se s ním mezi ostatními pejskaři. Jedinkrát měl problém, když se k němu přiřítil ze zadu hafan, ale jen zavrčel a odvedla jsem ho kus dál a po pár vteřinách se mohl vrátit k ostatním pejskům. Každopádně, jak jsme pěkně "šlapali" v kruhu a jak jsme dopadli na voříškiádě, na to se můžete mrknout na videu, které jsem udělala!

Toť rok 2013 a naše největší úspěchy!

Rok 2014 v dalším článku, a že je na co se těšit! :-D

foto: http://flatik-fibo.webnode.cz/

 night.shine

Tobiho převýchova - začátky

Nadpis napovídá, že článek bude po dlouhé době věnován Tobimu. Kdo nechcete, nečtěte...

Docela dlouho jsem nenapsala na blog nic o tom, jak se nám daří výchova a výcvik. Tak to napravím v tomto článku :)

Nedávno jsem psala na blog, že jsme se přestěhovali. Venkov, to je úplně jiný svět. Úplně jiné možnosti, než uprostřed města, kde pro nás byla jediná možnost chodit na vodítku s košem na tlamě. Musím se přiznat, že stačilo 5 let a dost, nikdy bych zpátky do města (přesněji do centra) nechtěla. Kdybych měla jít zpět, tak jedině někde na okraj Brna, kde je zeleno... Neberte to nijak zle, mám ráda Brno, miluju parky kolem Špilberku, mám hezké vzpomínky na Lužánky, ale když 5 let denně střídáte pouze 2 parky a kombinujete to s chůzí po betonu a asfaltu, tak vám to vleze na palici. A o to víc to leze na palici vašemu psovi...


Minulý rok jsem, na doporučení kamarádky Venduly, oslovila výcvikářku Soňu Šabackou. Situace s Tobim byla už totiž natolik špatná, že kolem sebe už nesnesl ani feny, útočil dokonce i na sousedčinu fenku, a to jen proto, že prostě šla kolem... Jelikož chceme druhého psa, už jsem se opravdu nesmířila jen s radami typu "on je prostě takový, je to nerudný samotář", "musíte ho povalit na záda a ukázat mu, kdo je pán", "dejte mu elektriku", apod.
Je pravda, že Soňa nás zachránila - a to neberte nijak nadneseně, to berte jak čirý fakt. Přišla jsem na cvičák, kde mě uvítala usměvavá paní, která si mě s Tobim vzala na louku, kde si se mnou sedla a mezi řečí pozorovala Tobiho (jak se chová, když je sám, jak na mě reaguje, jak mě vnímá, i když mu dávám volnost). Usoudila, že je na mě hezky vázaný, takže trénink a řešení problému nebude tak obtížné. Já se přiznám, že jsem byla hodně skeptická a slovo "jednoduché" ve spojení se jménem mého psa, to mi přišlo jak oxymorón... Čekala jsem, co mi doporučí (po všech těch radách jsem čekala opravdu už všechno). Jaké bylo moje překvapení, když přišla s pozitivní motivací. Seděla jsem jak puk a nedokázala jsem si to vůbec představit. Hlava mi hučela a byla jsem opravdu mimo. Protože to, co mi Soňa popisovala, to bylo něco tak jednoduchého a přitom se to zdálo tak nemožné!
Nácvik přišel hned u brány cvičáku, kde jsme se střetli se 2 psy. Soňa poprosila majitele, aby ustoupili a mně řekla, ať si to vyzkouším. Znáte ten pocit, když stojíte, někdo vám řekne, udělej "vpravo v bok" a vy se nejprve ototčíte nejprve vlevo, potom se točíte jak puk kolem vlastní osy a nevíte, co se sebou? Tak si k tomu zmatku ještě přimyslete to, že musíte v jedné ruce držet vodítko se psem, který vám startuje po jiných psech a ve druhé ruce žmouláte odměny, které vám padají všude jen ne do psovy mordy. Kolotoč jak sviňka, zmatek a já v depresích :-D Tak dopadlo můj první nácvik převýchovy Tobiška. Soňa mě i přesto chválila, já nechápala za co :-D

Na doporučení Soni jsem koupila klikr a halti ohlávku. Naučila jsem se naklikat Tobiho, doma jsme trénovali chůzi na haltině a oční kontakt. A vyrazili do ulic. Nebudu si hrát na machra, začátky byly krušné, hrozné, příšerné! Nevěděla jsem, kam dřív sáhnout, Tobi se mi kolikrát motal pod nohama, byla jsem mimo. Psi kolem nás poletovali, Tobi zuřil, já jsem byla v koncích. Tu metodu se mi dařilo provádět tak ve 3 případů z 10...

Zlom nastal  při jedné návštěvě na Slovensku. Manželovi rodiče mají psa (nekastrovaného samce), se kterým byl Tobi od dospělosti na štíru. Já jsem se snažila ho cvičit, ale šlo to jen tehdy, když byl Benny v kotci. Jak byl na volno, šlo cvičení do paďous. Byla jsem už tak rozčílená, že jsem vzala vodítko se 2 karabinami, jedno připnula na Tobiho druhé na Bennyho a se slovy "Tobi, už fakt jdi do háje", jsem je nechala vlastnímu osudu. Víte, jsou v životě chvíle, kdy máte naprosto zatměno před očima a neuvědomíte si velmi jednoduchou věc. Souvislosti se vám vynoří až postupně. A jsou chvíle, kdy stojíte omámeni s držkou otevřenou tak moc, že byste si do ní narvali meloun i s pomerančem naráz. Tobi prostě šel. Kam šel Benny, tam za ním cupkal Tobi. Byl tak překvapený, co se to děje, že ho ovládá ten druhý pes, že zapomněl vrčet, útočit a jen nevěříně civěl na mě a já nevěřícně civěla na něj. A bylo to...
Tehdy mi došlo, proč se mě Soňa ptala na mé reakce při střetu s jinými psy, proč mi tolik kladla na srdce, abych hlasově nezasahovala, proč si mám radši pořídit klikr, proč to a tamto.

Když chcete pomoct psovi s jeho psychickým problémem, musíte nejprve pomoct sami sobě. Představte si, že chcete něco dělat, ale ať se snažíte jak chcete, nedaří se to. Vy jste frustrovaní, nešťastní, přijdete si marní. No, a v té chvíli vaši slabost pes vycítí, a když nejednáte vy, bude jednat on - a po svém. Nebyla jsem typ paničky, která by se bála jiných psů, byla jsem zmatkář, byla jsem afektovaná a nerozhodná - to byly moje problémy, kterými jsem vše kazila.

Po příjezdu ze Slovenska se vše změnilo. Plánovala jsem si každou trasu, začala jsem hodně číst o etologii psů, načetla si asi milion článků o konejšivých signálech, o tom, jak mezi sebou kmunikují psi, jak se v přírodě potkávají smečky vlků a dívala se na videa pasteveckých psů. Začala jsem zkoumat typy učení od klasického po kontrapodmiňování. Nejhlavnější bylo, že jsem se před každou procházkou nadechla, vydechla a připoměla si ten vítězoslavný pocit ze zahrady na Slovensku. A vše jsem začala zúročovat venku mezi psy. Lidé se na mě kolikrát dívali jak na tupce, když jsme s Tobim přecházeli na druhou stranu silnice, protože jsme se chtěli vyhnout jorkšírovi. Ještě divněji na nás čuměli a slyšela jsem i pár trapných poznámek, když jsem se radovala a s Tobim jsme oslavovali klidný přechod kolem psa. Přestala jsem si všímat lidí kolem sebe, přestalo mi záležet na tom, co si o mě říkají, že se nám smějí. Přestala jsem mít potřebu vysvětlovat a obhajovat. Vše, co jsme začali dělat se nám krásně vyplatilo a po 2 měsících jsme s Tobim udělali obrovský pokrok.

Další hodinu u Soni jsme strávily povídáním více méně o mně... Užto nebyly z mé strany věty "..když on Tobi, on je takový a makový", už jsem se ptala, co já mám dělat, jak mám řešit takovou situaci a jak mám řešit jinou situaci. Nadávala jsem si v duchu, protože jsem si otázky, které jsem měla připravené, nechala na doma (klasika)... :-D Jestli jsem to ještě nenapsala, tak Soňa je ta nejlepší výcvikářka, se kterou jsem se kdy potkala. Když jsem psala, že mě už i při první zkoušce nácviku chválila, i když jsem se celá zamotaná od vodítka málem sklátila k zemi,ona moc dobře věděla a ví, proč to dělá. O tom to je, jásat nad úspěchy, byť trvají vteřinu. Ne jen kvůli psovi, ale hlavně pro posílení vašeho sebevědomí. Výcvikář, který vás nikdy nepochválí a jen vás bude peskovat za chyby, je na nic výcvikář! Je potřeba chválit a dodávat sebevědomí nejen hafanům, ale hlavně psovodům, na kterých závisí práce v týmu pes - pán :) Takže pro brněnské - pokud budete někdy přemýšlet o cvičáku - jinde, než u Soni nehledejte! :)
Po další hodině jsem letěla domů a hledala na internetu něco, čím mě Soňa zaujala. Když jsme totiž seděly a povídaly si, Tobi zjistil, že má pamlsky. Já jsem si toho moc nevšímala, ale Soňa se na Tobiho podívala a řekla mu: "No, hezky nabízíš," a odměnila ho. Prosím pěkně, tak jsme se s Tobim dostali k nácviku dog dancing prvků a rozvinutí práce s klikrem :-D Dnes umí Tobi přes 20 triků naučených díky klikání a to včetně sundávání ponožek a podávání věcí (i těch z nepříjemného materiálu jako je např. ovladač).

Možná si říkáte, co má převýchova bázlivého psa co dělat s učením sundávání ponožek. Je to velmi snadné, čím víc je pes naplněn po fyzické a psychické stránce, tím je spokojenější, vyrovnanější a klidnější. Lépe se potom soustředí venku a nemá potřebu vymýšlet hlouposti. A to mi věřte, že naplnit tyto potřeby u křížence teriéra, to zabere pekelně dost času :-D Věc druhá je ta, že to zlepší vaše schopnosti psovoda. Pracujete se psem, po kterém chcete nějaký prvek, který mu ale nemůžete slovně vysvětlit, takže si musíte vypracovat plán, ve kterém propraujete každý krok cviku, který chcete psa naučit. Práce s klikrem vyžaduje klid a neustálé chválení psa, dodávání mu sebevědomí. A nakonci, když váš pes ten povel zvládne, je to nekutečně dokonalá motivace a odměna pro vás oba :)

Další hodiny se Soňou probíhaly už přímo skrze socializaci. Chodili jsme na její hodiny, kde cvičili jiní psi a procvičovali jsme metodu, kterou nás naučila s tím, že jsme se občas zapojili i do výcviku (např. při dlouhodobém odložení jiných psů jsme s Tobiškem chodili mezi nimi, apod.). Měla jsem totiž docela problémy ve městě najít místo, kde bych mohla s Tobim cvičit a neotravovali by nás neustále dotěrní psi a jejich stupidní majitelé. Divili byste se, ale tam, kde má být pes na vodítku, pobíhá nejvíc psů bez vodítka. A věta: "Mohl(a) byste si odvolat svého psa, aby nám nekazil výcvik, prosím?" působí na některé jako bodnutí do vosího hnízda. Kromě nadávek musíte snášet výsměch a věty typu: "Tak když má problémy, nemáte sem chodit", "však ho pusťte, oni si to spolu vyříkají", "nebojte, ten můj je hodný", "však je to pes, tak se nepo*erte", "kdyby ten váš vyjel, tak si toho svého ubráním, s tím počítejte".  Jak reaguji v takových situacích? Seberu se a odejdu.

Stejně reaguji na to, když na nás doráží pes, jehož majitel není k vidění nebo je k vidění (i slyšení), ale pes evidentně neposlouchá. Už jsem dostala i vynadáno, že když vidím, že ten pes jde za námi, tak mám počkat. Ne, já nemusím nic a už vůbec ne, když vidím, že ve chvíli, když se zastvím, tak se mi ten cizí pes pustí do toho mojeho. To si pamatujte i vy. To, že má někdo nevychovaného čokla, který vás bude pronásledovat až na kraj světa a nebude reagovat na povely jeho pána, to není váš problém. Vy jděte kam potřebujete, jestli ho potom bude lovit mezi auty nebo uprostřed města, to není vaše starost. Možná vám to zní tvrdě, ale věřte, že když jde o to, jestli bude nebo nebude pokousaný váš vlastí pes psem mnohonásobně velkým, priority přehodnotíte velmi rychle. V převýchově psa platí jedno pravidlo - dopředu to jde pomalu, dozadu se vrátíte jedinou špatnou zkušeností. Mluvím z vlastní zkušenosti,  z vlastních poznatků, kdy nás pronásledoval nějaký parson russell a celou dobu tak dorážel na Tobiho, že kdybych zastavila, tak se do něj zahryzne. Majitelka na mě řvala, že mám zastavit, tak jsem jen houkla, že nezastavím, že má mít psa na vodítku, tak ať je zticha. Co čert nechtěl, museli jsme zastavit, protože jsme došli k cestě, kde zrovna jela šalina, která chodcům nezastaví. Skončilo to tak, že pes se mi samozřejmě pustil do Tobiho, který měl navíc koš, takže se nemohl bránit. V tu chvíli do mě vjela zlost a psa jsem nabrala na nohu a odhodila ho a majitelce vynadala. Ta mi vyhrožovala policií, no když máte svědky a a znáte vyhlášky, o kterých ostatní nemají ani tucha, druhé straně zbyde jen huba plná nadávek a rychle odkráčí pryč...
Tobi ten den napadl venku malou čivavu, se kterou si den před tím hrál naprosto v pohodě. Trvalo pár dní, než se zase uklidnil a vrátil se na klidný režim. Výcvik pokažený během 10 vteřin vám nikdo neproplatí. protože 3/4 českých pejskařů ničemu z kynologie nerozumí. Oni prostě mají psa a tím to končí.


Převýchova bázlivého psa je běh na dlouhou trať, která začíná tím, že si muste ujasnit priority a udělat pořádek ve vlastní hlavince. Najít vyrovnanost, odhodit obavy a zakaždé situace být asertivní tak, aby měl pes ve vás zastání a spoléhal se na vás.

To, že se nám občas něco nedaří, že se stane, že potkáme nějakého debila, který nás posune ve výcviku zpátky, o tom je život. Jsou to překážky, které nás testují. Zatím je překonáváme a posouváme se dál.
Cesta je cíl ;) a my po ní kráčíme a přijímáme vše pozitivní i negativní. Z pozitivního jásáme a z negativního se poučujeme!

A jak se to vyvíjí dál? Co s Tobiškem podnikáme, co jsme zažili a na co se chystáme? O tom bude příští článek ;)

night.shine

Tobi a vlci :)

To malé stvoření je náš Tobi, který si hraje v parku ve smečce 4 fenek :) Jen jsem se kochala
a blaženě usmívala! Pamatujte - návaly vzteku u psa trvají pár vteřin, radost ze hry a klidná mysl může trvat hodiny. Zaměřujte se na pozitivní chvíle a nenechte svoji mysl deptat negativními myšlenkami. Psi mají jednu krásnou vlasnost - žijí teď a tady. Nezajímá je, co bylo včera nebo před hodinou. Ze dne na den mohou začít znovu.
Myslete na to během převýchovy vašeho psa. Žádný problém není neřešitelný. Zamyslete se nejprve nad tím, co pro vašeho psa můžete udělat vy svým postojem a jednáním. A teprve potom se pusťte do jeho převýchovy :)

night.shine

Jak se starat o zvířata během horkých dnů... (pes, kočka a králík)

Nejen lidé, ale i zvířata trpí během letních horkých dnů. Chtěla bych vám zde rozepsat pár zásad, které jsou jistě všem 100% jasné, ale opakování je matka moudrosti a takových informací není nikdy dost. I kvůli tomu, že špatné chování lidí vůči zvířatům (hlavně psům) vídávám skoro denně...

Pes
Zásada číslo 1, kterou si zarámečkujte vedle vodítka. Pokud víte, že budete přes den cestovat někde po městě a půjdete do míst, kam pes nemůže, nechte ho doma! Pes zavřený v autě, na které pálí slunce, to je smrtelná kombinace. Uvědomte si, že venku je třeba 30 °C, ale v autě, i když necháte trošku pootevřená okna, může být až 70 °C... Vydrželi byste v takovém vedru v autě? Ne - utekli byste z něj. Pes takovou možnost nemá. Pes tam může zemřít na dehydrataci.
Jestli tedy uvidíte takto zavřeného psa a majitel nikde nebude, volejte policii. Jestli uvidíte, že pes slintá, velmi rychle dýchá, leží na sedačce a nereaguje na to, že se někdo přiblížil a klepe na okno, volejte policii a žádejte povolení, že můžete rozbít okno a dostat psa ven. Jde totiž o týrání zvířat . Že nepřeháním, o tom svědčí třeba i tento článek Nezavírejte psa v autě, hrozí vám pokuta 50 tisíc. 

V letním horku - Tobi a Benny :)

Co se týče venčení během horkých letních dní. Pokud bydlíte ve městě, choďte s pejskem ráno, dokud nejsou chodníky a silnice rozpálené a vzduch není tak horký a potom až po 17. hodině. Pamatujte, že nejhorší, co můžete svému psovi udělat, je vzít ho ven mezi 12. a 15. hodinou, dy je slunce nejsilnější a pálí jak rozžhavený ďas. Teplota vzduchu je třeba 28 °C, ale teplota u silnice a chodníků může dosahovat při přímém slunečním záření až ke 40°C! Pro malou čivavu, yorka nebo jiná malá plemene (a také pro staré a nemocné psy) toto může být smrtelné! I zdravý pes takto může zkolabovat, velmi rychle se dehydratovat a na následky umřít.

Pokud musíte s pejskem ven, snažte se chodit ve stínu, mějte s sebou láhev s vychlazenu vodou (ne ledovou, ale vychlazenou). Dělejte zastávky a nejlépe se snažte se psem být v parku nebo na jiné travnaté ploše. Malá plemena přenášejte na trávu. Rozpálený asfalt má totiž ještě jedno riziko a to takové, že může seškvařit psům packy.

Já Tobiho kolikrát přenáším přes přechod ještě i kolem 17. hodiny. Stačí, že cítím, jak mě pálí nohy v sandálích, proto ho radši 20 metrů ponesu, než abych mu způsobila bolest nebo nějaké problémy. Ano, někteří lidé se na vás budou dívat jak na blázna, ale nedejte na tupé obličeje a buďte rádi, že pomáháte svému hafanovi dostat se do příjemnějšího prostředí bez úrazů...

Pokud máte pejska na zahradě, je to pro něj paráda. Volný prostor je však třeba zajistit místem, kde je stín. Pokud nemáte na zahradě stromy, je dobré, aby měl pejsek boudu nebo přístřešek nebo třeba přístup do domu, kde si najde chadné místo.

Ve všech případech se ujistěte, že má váš pes po celý den i noc plnou misku vody! Pokud se vám zdá, že pejsek moc nepije, uvařte třeba z kostí vývar a smíchejte ho s vodou (ne s velkým množstvím ,ale s takový, co váš pes vypije najednou). Preventivně tak předejdete dehydrataci u procházek.

Pokud pes méně přes tato horka jí, nemusíte se hned děsit. I lidé v takových vedrech občas strácí chuť k jídlu. Hlavní je příjem tekuti (obohacený třeba o vývar). Kdyby pes nežral delší dobu, konzultujte problém s veterinářem!

Kočka

Jestli máte kočičku v bytě, můžete jí pořídit chadivou podložku. Stejně jako u psa je důležité, aby měla příjem tekutin.
Kočkám se líbí u otevřeného okna, kde je průvan a jemně je ochlazuje.
Pokud máte kočku, která chodí ven i do bytu (do domu), nechte, ať se rozhodne, kde je jí nejlépe. Zbytečně ji netahejte ven nebo dovnitř, kočky ví, co je pro ně nejlepší. Stejně jako pes si najde nejlepší místo pro odpočinek. Kočky se navíc rády na sluníčku vyhřívají :)

Čič a jeho nej místo pro odpočinek pro zběsilém prohledávání pavlače :)

Králík

Protože naši domácnost obývá ještě Mimuš, poradím vám, jak zpříjemnit i králíčkovi přečkání vysokých teplot.
Nakupte zeleninu a ovoce, kterou mu podvejte. Snažte se nekupovat moc věcí, které nadýmají (brokolice, kedlubna), ale kupujte mrkev, bylinky, jablíčka, můžete mu dát kousek květáku. Zelenina a ovoce by se měla králíčkovi podávat celoročně, ale v létě je to vynikající zdroj vody a osvěžení.
Další věc je ta, abyste měli králíčka ve stínu (nesmíte ho zažádnou cenu dát s klecí na balkón!!!!! - králíčci jsu velmi citliví na změnu teploty a mohou rychle zemřít na přehřátí), pokud máte nesnesitelné vedro v bytě, jako my, vložte chladící nádbu nebo láhe s vodou do mrazáku, nechte ji ochladit a potom jidejte králíčkovi do klece nebo na místo, kde rád odpočívá. Mimi zbožňuje nachlazené flašky, vždy se u nich válí jak divá a nebo je oblizuje, když je jí velké horko.


Chtěla jsem přidat fotku, ale kdybyste mě bili, tak ji nenajdu :-D Tak dodám časem :)


Obecně pamatujte na jednu věc. Pokud je horko vám, je horko i zvířatům. Proto nezapomínejte na pitnný režim jak váš, tak vašich mazlíčků a při těch vedrech se držte ve stínu (v lese, pod stromy v parcích) nebo zůstaňte přes největší pařáky doma.


night.shine

EDIT:
Dostala jsem otázku, jestli opravdu může člověk volat policii, pokud vidí psa v horkém dnu, který je uzavřený v autě. K mojí odpovědi přidávám citaci ze zákoníku:

Zákon České národní rady č. 246/1992 Sb.
na ochranu zvířat proti týrání,
novelizovaný Zákonem ČNR č. 162/1993 Sb.
§ 4
Za týrání se považuje
m) zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání,
o) usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení,

Jelikož bod "m" může vést při takových vedrech k bodu "o", může se jednat o týrání zvířat. Nejlepší je volat veterináře, zeptat se ho, potom po poradě s veterinářem zavolat na policii s tím, že to člověk prokonzultoval s tím a oním veterinářem, ať máš potvrzení od doktora a potom jednat. Zeptat se lidí, co jsou kolem, jestli neví, jak dlouho je pes zavřený v autě, jestli neviděli majitele (šel do obchodu, odcházel dál od auta). Je to i tak proces na 10 minut a během těch 10 minut se může stav psa hodně zhoršit.. Ale nejlepší je, když tento problém řešíte s policií u ucha! A nenechte se odbýt! Pokud bude někdo od PČR na telefonu protivný, vyžádejte si jeho jméno a citujte přiložený zákon!

Tobiho převýchova a koloběžka podruhé :)

Máme za sebou s Tobim první hodinu převýchovy :)

Jela jsem s ním za Soňou Šabackou, která cvičí pejsky u KK Zetor v Brně.

První hodina byla vlastně jen povídací, kdy jsem Soně popsala problém, se kterým se "pereme", jak ho řešíme, co děláme s Tobiškem. Dostala jsem několik užitečných rad, praxi jsem si mohla vyzkoušet hned u východu ze cvičáku. Musím tedy hooodně zapracovat, abych vůbec věděla, co s rukama, nohama, vodítkem, co se sebou :-D

Taky jsem si uvědomila, že mám u Tobiho špatně naučený povel "ke mně". Je to povel, který se musí dát jednou a neopakovat, aby si pes nezvyknul, že ho páníček bude přemlouvat. Proto se kolikrát po zavolání povelu musím kousnout do jazyka, abych už držela pusu. Ale na každou procházku teď chodím se zásobou vařeného kuřete. Po 1 dni metody, kterou nás Soňa naučila, jsem prošla park plný pejsků bez toho, aby Tobi zavrčel. Byla jsem neskutečně nadšená a pořád jsem!
Vrchol všeho bylo setkání s pudlem, na kterého Tobi normálně vrčí už z dálky. Chvilku se ježil a napínal, ale stačilo slovo a už byl klidný, nechal se od pejska očichat a nevšímal si ho... Zrovna pršelo a já jsem si zbytek cesty tančila v dešti a prozpěvovala oslavné písně :-D

Pro tuto část převýchovy se máme snažit vyhýbat situacím, kdy víme, že Tobi může vyjíždět (pes, větší smečka, hlučné děti) a při setkání se psem odvádíme Tobiho pozornost a spojujeme pohled na psa s pamlskem... Je to metoda na delší dobu, ale určitě není nijak přehnaně náročná. Vyhlídla jsem si  v parku 2 akční psy na vodítku a šla jsem vedl nich. Psi bláznili a vyjížděli po Tobim, ten se ani nenaježil a jen je pozoroval. Majitelé hafanů z toho nebyli asi moc nadšení, ale já jsem byla opět velmi spokojená. Protože aby se Tobi mohl učit, potřebujeme cizí psy, které budeme moct z počátku pozorovat z povzdálí.

Co se koloběžkování týče - máme ze sebou teprve druhou jízdu. Tobi měl přes týden zažívací problémy, takže musel mít klidový režim a já jsem i tak dojela z Prahy až v pátek. Ale dnes jsme se hned ráno vydali na jízdu a máme za sebou krásných 4, 7 km, což je na druhý "trénink" hezký výkon a jsem na nás pyšná :) Tobiho jsem pořádně vyvenčila, takže se při běhu nesnažil stavět u každého obrubníku a ještě během jízdy jsme se stavili v parku, kde se očichal s parádní fenkou, která ho trošku prohnala po trávě a jeli jsme dál.

Pás na canicross zatím nemám a v dohledné době asi ani nebudu mít, protože stojí 600 kč. To je pro mě v nynější době částka obrovská (věřte nebo ne). Takže si musím počkat a šetřit. Bude se určitě hodit, protože Tobi občas zatáhne, když vidí psa a dnes jsem při jednom silném škubnutí měla opravdu co dělat, abych ten skok z koloběžky ustála. Ale doskočila jsem na obě nohy, tak to odnesla jen koloběžka, která se asi metr po mně skácela na bok :-D

Musím říct, že já a aerobní cvičení, to je něco. Ale vzhledem k tomu, že jsem vždy dělala sporty založené spíše silově a flexibilně, tak jsem ráda, že tak těch 5 km na začátek zvládnu ;)

ladynightshine.blogspot.cz/

night.shine

Dočasné hlídání

Do dočasného hlídání (dočasky) jsou většinou bráni psi nebo kočky, kterým se hledá domov. Vím, že si říkáte - od toho jsou útulky, aby poskytly dočasný "domov" pro tato zvířata. To je sice pravda, ale realita bývá velmi často úplně jiná.

Jako příklad vezmu svou vlastní zkušenost z dočasného hlídání. A začnu obšírně...

Náš Tobi je z útulku OZ Túlavá labka, který se nachází v Banské Štiavnici, tedy na Slovensku. Na Slovensku panují, co se zvířat týče, úplně jiné poměry, než u nás v ČR. Zvířata tam jsou mnohými brána jako věc. Je tam možnost utratit psa bez mrknutí oka. Tento fakt, že se tam zvířata takto utrácejí, to beru hlavně jako kolaps a neschopnost slevenských veterinářů, protože zdravý pes v nejlepších letech, kterého přivede majitel k veterináři s tím, že ho chce nechat utratit, takového člověka by správně měl veterinář "vyhodit proskleným oknem". Proč? V zákoně je totiž paragraf, který říká, že zvíře je možno utratit až tehdy, kdy se majitel prokáže tím, že zvířeti hledal náhradní domov. Je to velmi smutné, že veterinář klidně utratí zdravého psa, shrábne peníze a zavolá si do čekárny "další"... (Pro porovnání - když přijdu k našemu veterináři, tak mě přivítá milá cedulka, která upozorňuje, že zdravé zvíře se v této ordinaci nikdy neutratí, takže to nemají majitelé ani zkoušet) Neříkám, že na Slovensku jsou všichni veterináři takoví, to určitě ne. Jsou veterináři, kteří spolupracují s útulky, dávají jim slevu nebo pracují na dluh, takže čekají, až si útulky najdou prostředky, aby práci veterináři splatili. Ale vzhledem k tomu, jak kolikrát áhadně mizí psi z některých karanténních stanic, aniž by měli jakoukoliv lhůtu pro to, aby se jim našel domov, je to opravdu do nebe volající.

A dostávám se k podstatě článku. Mnoho útulků vedou na Slovensku dobří lidé, dobrovolníci kteří se však nemohou roztrhnout a vzít si k sobě 50 psů. Takže se často hledá dočasné hlídání pro pejsky a kočičky, aby se třeba mohlo uvolnit místo pro dalšího psího nebo kočičího bezdomovce.
Tak se k nám dostala Škorica z OZ Túlavá labka :)
Byla to fenka, kterou nějaká "hodná" lidská duše vyhodila z auta a odjela. Když mi kamarádka přeposlala její fotografii, věděla jsem, že ji vezmu i vzhledem k tomu, že v té době bylo v útulku přeplněno.

Škoricu jsem přejmenovala na Angie a byla u nás skoro 4 měsíce. Během té doby jsem jí začala cvičit, socializovat s ostatními psy, lidmi, naučila se hygienickým návykům, začala jsem jí učit samotě. Mezi tím jsme jí hledali nový domov, který nakonec našla u Rožnova pod Radhoštěm. Do nového domova šla socializovaná, naučila se čistotě, naučila se u nás vycházet s kočkami, naučila se u nás sdílet domov s dalším pejskem :)
Mnohem lépe se hledá domov pejskům, kteří jsou naučení žít v bytě, kteří jsou naučení žít i s jinými zvířaty, kteří jsou naučení na jízdu autem, zvyklí na ruch města. Kdybychom ji nevzali z útulku, mohla tam být klidně dodnes.

Jeden z mnoha případů.

Někteří lidé jsou striktně proti dočaskám, protože podle nich je to zametání se psem. Říkají, že je lepší, aby byl pes v útulku a šel rovnou do nové rodiny, než aby šel do dočasky a potom zae do další rodiny. Že se tak vytváří zmatek v pejskově hlavě a on neví, kam patří. Ano, je pravda, že pes může chvíli smutnit, stejně tak jako smutní štěně, které se dostane do nové rodiny, kam ho přinesou po odebrání matce. Ale psi si velmi rychle zvyknou na novou smečku, když se jim dostane pozornosti, zaměstnání v podobě výcviku a výchovy a hlavně lásky. Když bude mít pes novou stabilní smečku = novou rodinu, nebude mít problém zapomenout na to, že byl kdysi na 3 měsíce kdesi v Brně na dočasce.

Hlavně pro mě je důležitější zachránit zvířete před utracením, než přemýšlet nad tím, jestli mu na pár dní neudělám v hlavě zmatek. Možná to zní neosobně, ale je to tak.

Důvody, proč jsou brána zvířata na dočasku jsou:
- útulkáči jsou po operaci a potřebují klid a péči pro zotavení
- fenky/kočky, které jsou březí a potřebují klid pro porod a výchovu mláďat
- špatný psychický stav psa, který nezvládá pobyt v útulku (buď kvůli velkému množství psů nebo kvůli teplotnm podmínkám, takoví pejsci psychicky strádají, nežerou, umírají)
- do dočasného hlídání se berou velmi často malá štěňata, kterým v útulcích, ale hlavně v karanténních stanicích hrozí nákaza nemocemi (parvovirózou, apod.), během zimy jim hrozí podchlazení, umrznutí
- do dočasného hlídání se berou pejsci, aby se uvolnilo místo pro dalšího pejska, který se třeba toulá po městě a hrozí mu odstřel nebo to, že ho srazí auto
- berou se také právě tuláčci, kteří se nevejdou do útulku
- pejsci/kočky velmi staří a nemocní, kteří se berou z útulku na dožití

Jsou útulky, které hradí náklady spojené s držením pejska (hradí krmivo, veterinární ošetření), jsou ale útulky, které si to nemohou dovolit, proto hradí náklady dočaskář.

Proč tento článek píši. Jednak pro vysvětlení tohoto pojmu, protože se mě často lidé ptají, co je to "DO", které se jim občas ukazuje u pejsků z útulků (hlavně u těch slovenských)
Teď už budete vědět, že DO = dočasná opatera (dočaska) :)
A také budete vědět, že je občas opravdu potřeba přidat ruku k dílu, otevřít srdce a třeba během zimy, když je venku - 15°C a vy máte v bytě nebo v domě volný kout, kam by se vešel na pár měsíců pelech a 2 misky, že byste ten kout mohli nějaké třesoucí se a mrznoucí psí nebo kočičí dušičce darovat. Protože vy se před těmi mrazy schovat můžete, vy si můžete obléct teplejší oblečení, můžete si dát čaj a nakonec pozorovat ty mrazy z okna a kochat se jaké obrazce vám to tvoří na oknech. Ale věřte, že útulkáčci se nemají možnost schovat, nemají možnost se zahřát teplejší bundou nebo teplým čajem. Oni nemají v mnoha případech ani možnost zahřát se aspoň pohybem, protože jsou 24/7 zavření v kotci.

Přemýšlejte o tom. A když už nemáte to místo nebo čas, abyste si vzali pejska na dočasné hlídání, popřemýšlejte, jestli si opravdu musíte koupit novou bundu, "protože ta moje už je úplně out" nebo jestli opravdu potřebujete nové zimní boty. Za ty peníze byste totiž mohli koupit třeba 2 psí oblečky, mohli byste přispět na slámu, která by se dala běham zimy pejskům do boudy nebo byste mohli koupit kobereček, kterým by se bouda dala zaizolovat.

Na stránce FB jsem našla krásný plakát, na němž stojí:
 ADOPTUJ - když nemůžeš adoptovat - DOČASKUJ - když nemůžeš dočaskovat - SPONZORUJ - když nemůžeš sponzorovat - ŠIŘ OSVĚTU - když nemůžeš šířit osvětu - SDÍLEJ

Proto každému, kdo vám bude tvrdit, že pro ty ztracené duše nemůže udělat nic, protože nemá čas nebo má tunu vlastních problémů, tomu člověku můžete dát hned 5 možností, jak by mohl pomoct. Ono totiž kolikrát 1 kliknutí na facebooku nestojí nic, jen vteřinu času. A ta vteřina může potom dát šanci na opravdový domov nebo záchranu života zvířecí duši.

night.shine

Přerušení nežádoucí činnosti

Ve chvíli, kdy si přivedete domů pejska, naučte ho zákazový povel "ne". Je to povel stejně důležitý jako každý jiný, je to povel, kterým můžete nastolit daná pravidla a řád, je to povel, po jehož správném vykonání následuje odměna.

Povel nekřičte, ani nešeptejte. Pevně a důsledně vyslovené "ne" je totiž 100x lepší než: "Ale Azorku, no tak, už to nedělej, protože..." Víte, co si z takového přemlouvání pes vezme? Jedno velké nic... Pokud ale zase na psa zařvete tak, že se bude plazit po zemi a udělá louži, taky to není dobře.
Tento povel má za úkol přerušit nežádoucí činnost a při splnění tohoto požadavku musí přijít odměna v podobě slovní pochvaly nebo pamlsku. Učte tento povel od prvních chvil. Přerušujte jím nežádoucí chování jako je afektivní skákání, trhání věcí, okousávání. Pokud pes přestane dělat to, co se vám nelíbí, odměňujte.

My posilujeme tento povel tak, že položíme před Tobiho pamlsek, dáme zákazový povel "ne" a Tobi si dobrotu nesmí vzít, dokud mu to nedovolíme. Je tak soustředěný i na nás, což poté umožňuje lepší práci v terénu. Je totiž dobré, aby vás váš pes vnímal a vy ho tak máte pod kontrolou i mimo jeho teritorium.

Výše zmíněné situace jsou ty obyčejné, u kterých nejde "o život". Nyní popíšu, jak přerušit nežádoucí činnost a posílit zákazový povel u psů, kteří tolik nevnímají, když např. vidí jiného psa a chtějí zaútočit, když jsou to psi agresivní na lidi. Takoví pejsci mohou kolikrát být vázáni na majitele jak chtějí, ale ve chvíli, kdy uvidí objekt své nelibosti, mozek jim přepne do módu "nevidím, neslyším, soustředím se jen na svůj cíl" a tento mód se musí prostě restartovat a vrátit mozek do klidného stavu.

Já pro tento restart používám svazek klíčů. Když jsem začala Tobiho učit být v přítomnosti jiných psů, v jedné ruce mám vodítko a v té druhé mám klíče. Klíče dělají zvuk, který dokáže rozehnat i 2 psi, kteří se do sebe pustili. (pokud nejde vyloženě o boj na smrt) Osvědčilo se mi to v situaci, kdy Tobi vyjel po psovi od tchánů a neměl na sobě náhubek. Vzala jsem prostě klíče od amnžela, které jsem měla po ruce a hodila jsem je mezi ně, Tobi se vylekal a utekl. Pokud se potom opět po Bennym třeba ohnal, hodila jsem klíče jeho směrem. Časem stačilo k převýchově vzít klíče do ruky a při náznaku (naježená srst, zavrčení, příliš upjaté a strnulé pozorování) zacinkat svazkem a Tobi se uvolnil. Přestal dělat to, co jsem nechtěla a v té chvíli jsem ho pochválila. ukázala jsem mu, co nechci, aby dělal, a že za klidné chování dostane odměnu.

Pokud se vám někdy stane, že se váš pes pustí do rvačky, snažte se být klidní, vběhněte ke psům bez křiku a mávání ruk a odtáhněte je za ocas nebo za zadní nohy. Většina psů se okamžitě zklidní. Pokud budete v pohodě i vy, snažte se psy přivázat na vodítko, pokud máte náhubek, nasaďte jim náhubky a přiveďte je znovu k sobě. A situaci opakujte, dokud nebudou vedle sebe klidní. Jsou psi, kteří se bijí různě. Někde jsem viděla dokument, že pitbullové mají stisk tak pevný, že dostanou jakoby křeč. Potom stačí oba psy chytit, držet je a čekat, až tak křeč povolí, potom jak se pustí, je třeba je od sebe odtáhnout, aby se nezakousli znovu. (Pokud toto čte nějaký majitel pitbulla a je to špatně, omlouvám se, píši, co jsem se dočetla a viděla v dokumetech :)) I v takovém případě je třeba zachovat chladnou hlavu a hlavně neječet, nepřidávat žhavé uhlíky do ohně. Mnoho psů nemyslí rvačku smrtelně vážně, jen si chtějí vytyčit nějaká pravidla, ukázat si své postavení v dočasné smečce a jít dál.

Jestli máte problémy se svým psem, trénujte proto zákazové povely, odměňujte hezké a klidné chování, vyzkoušejte klidně klíčovou metodu a používejte ji jako prevenci. Pamatujte, že ani při hodu by se klíče neměly vašeho psa dotknout, mají ho jen vyrušit z toho špatného a v tu chvíli je řada na vás, abyste si ho zavolali a odměnili, že nežádoucí činnosti zanechal :)

Tobi a Benny po 4 denní převýchově - dosáhli jsme cíle - Tobi nemusel mít náhubek :)

night.shine

Strach kompenzovaný agresivitou

Strach u psů je v dnešní době velmi rozšířený. Je také pravdou, že strach, mohou ve svém psovi pěstovat právě ti, kdo ho mají vést k sebevědomí - majitelé psa.

Začnu u malých plemen (čivavy, jorkšíři, apod.).

Tito psi jsou původně lovecká plemena, ať se vám to líbí nebo ne, ať tomu chcete nebo nechcete věřit.
Teriéři, čivavy, tito malí psi byli vyšlechtěni za účelem lovu malých škůdců (potkani, krysy ve stájích), větší teriéři byli šlechtěni pro podíleníse na lovu lišek, jezevců. V každém případě to mají být psi sebevědomí, schopni dát najevo, že ochrání třeba i svého pána, nadšeni pro různé sportové aktivity.
Místo toho dnes na ulici potkáváte psy, kteří jsou oblékaní jak panenky, většinou v náručí, protože přeci si můj pejsek neošlape ty parádní botičky, které jsem mu koupila nebo přece se nesmí moc unavit chozením.
Lidé si neuvědomují, že když tato plemena vznikala, byli jejich zástupci venku 24/7 a místo pelíšku se na noc zahrabali do sena v maštali, kde měli lovit hlodavce. Žádné papučky a žádné oblečky, pokud se neocitli u nějaké královské rodiny.

Mnoho lidí nemá rádočivavy a jorkšíry (nebo i palácové psíky, bišonky) obecně společenské psy. A důvodem je to, že jsou uštěkaní, útočí nejen na lidi, ale hlavně na psy.
Z 90% je to chyba majitelů. Tyto psy si pořizují většinou ženy, které si je ale pletou s dětmi a panenkami. Určitě jste zažili chvíli, kdy si kráčíte se svým psem po ulici a naproti vám jde paninka s čivavkou a jakmile vás paní/slečna uvidí, začne hysterickým hlasem volat: "Chyťte si toho psa, ať tomu mému neublíží!" Aby toho hysterčení a paniky (kvůli ničemu) nebylo málo, okamžitě svou čivavku chytne do náručí a začne ji konejšit "To nic, zlatíčko, maminka tě nedá." Musím vám říct, že když takovou situaci pozoruji, vypadám s Tobim takhle:

Tento obrázek velmi přesně vystihuje můj postoj k tomu, jak se v tu chvíli cítím. Nechápu :-D Opravdu nechápu tu paniku, která se bez rozumného vysvětlení, točí v hlavách žen, které takto ochraňují psa. Nemělo by to být naopak?

Pes není dítě, pes není panenka, která se při styku s jiným psem rozpadne... Přesně tyto čivavy a jorkšíři jsou ti nejubožejší psi, kteří mají na prvním místě sebe, potom někoho, kdo je ochrání, když bude zle. Rozmlazlení a vystrašení.
Můžete nebo nemusíte věřit na to, že člověk vydává vibrace a rozesílá energii, kudy chodí. Já vám dám důkaz. Malí společenští psi, když se narodí, nerodí se se strachem z jiných psů. to, že si štěně lehne při styku s novým, starším psem na záda a ukáže mu bříško, to je normální stav v hierarchii. Dává mu najevo, že je mladší a přijímá to, že je pod ním a nechce mu způsobit žádné ohrožení, jen si chce hrát nebo se jen očichat a jít dál. Proto si starší pes štěně očichá a i většina psů, která je ostřejší vůči jiným dospělým psům, nechá štěně být nebo si s ním pohraje. Je to totiž štěně, jediné vibrace a emoce, které vysílá při styku je submisivita. Není to strach, je to podřízenost a vědomí toho, že je mladší. Je to přirozenost. Proto je nesmírně důležité, abyste už od první chvíle, co si přivedete domů štěně, vyhledávali psi různého věku, velikosti a pohlaví a socializovali vašho prcka co to dá.

Během socializace se musíte naučit být klidní. Pamatujte, že pes vás následuje a jak se cítíte vy v různých situacích, on to přebírá od vás. Jak? Pomocí vodítka, pomocí polohy těla, pomocí výšky a vibrací v hlase. Váš pes se učí reagovat na lidi, auta, ostatní psi od vás.

Buďte klidní, musí z vás vyjadřovat jistota, klid, musíte vysílat pohodu a klidné vibrace, které při styku se druhým psem dávají klid i vašemu psovi. Když jste při setkání s druhým psem nervózní, cukáte vodítkem druhého psa, vedete ho tak, že je vodítko napjaté, váš pes přebírá vaši napjatost a nejistotu od vás. Přebírá od vás VÁŠ strach, který si váš pes vykládá jako hrozbu. "Moje panička se bojí, a když se bojí, tak napíná vodítko (1. asociace), bojí se, když vidí psa a tehdy to vodítko napne (2. asociace), to znamená, že se i já mám bát toho psa, protože vodítko je napjaté a to znamená, že se panička bojí (3. asociace)". Co z toho plyne? Pokud vysláte zprávu do okolí "bojím se, co se stane, když se můj a ten cizí pes setkají" první, kdo to zachytí je váš pes, který si spojí setkání s dalším psem jako situaci nepříjemnou, obavami vyplněnou.

Protože sebvědomý pes, ten nemá potřebu se rvát, ten ví, že jeho pán je v klidu, a proto ten druhý pes není hrozbou, ale jen objektem, se kterým se pozdraví a jde dál.
Problém je v tom, že když se psi k sobě dostanou, sebevědomý vycítí nejistotu, strach, vzrůstající agresivitu druhého, nejistého psa - tehdy stačí pohled a rvačka je na světě. A v 90% je rvačka vyvolána právě tím slabším a nejistým psem, který má v sobě nakupené ty špatné emoce, strach, nejistoty a obavy a potřebuje je ventilovat. Strach se mění na agresivitu.

Agresivní, bázliví a nepoddajní jedinci ve smečkách psů nemají šanci na přežití. Pokud se objeví ve smečce pes, který je vystrašený, nejistý a tím pádem nestabilní a je možnost, že bude agresivní, smečka ho zabije, v jeho lepším případě vyžene. Protože nikdo nemá zájem o jedince, který bude dělat problémy.

Jak tedy při setkání postupovat, pokud již máte problémového psa?

Vy jste vedoucí smečky, vy jste alfa, která vysílá jako první informace do okolí. Proto vy musíte být ti klidní, vyrovnaní a uvolnění. Pokud uvidíte cizího psa, řekněte si klidně nahlas: "Vše je v pořádku. Jdeme se pozdravit." Vodítko mějte povolené, ve chvíli, kdy váš pes začne tahat, aměňte směr od druhého psa. Nikdy nenechejte vést vašeho psa! Váš pes musí být v každé chvíli koncentrovaný na vás, i kdyby před vámi stála hárající fena. Vy musíte být středem vesmíru, dokud to po psovi vyžadujete. Jen tak budete mít situaci pod kontrolou. Protože jak na vás pes nereaguje, nemáte šanci takové situace zvládat.Klidně dejte páníčkovi, který se s druhým psem blíží, vědět, že potřebujete chvilku, než se váš pes uklidní. K cizímu psovi se vydejte, až bude váš pes klidný, stejně jako vy. Žádné afektivní chování! (pamatujte, že i přehnaná radost se může změnit ve rvačku, a když se vidí 2 psi, vrtění ocasem může znamenat, že se těší, až se pobijí)

Když jsou již psi u sebe, moc na svého nemluvte, jen pozorujte jeho tělo. Při prvních známkách ztuhlosti, napjatosti, zježení se psa otočte a kráčejte pryč. Třeba jen pár kroků a jak si získáte jeho pozornost (např. cvikem poslušnosti), můžete se vrátit. Když bude pes v klidu, pochvalte ho za hezké chování při setkání. Musíte vystihnout tu chvíli, kdy je hodný, hezky a v klidu se očichává. Pokud se opět začne ježit, znovu se otočte a beze slova s ním odkráčejte. To, že se pes ježí, ztuhne, napne tělo, to je první známka toho, že bude útočit, vysílá v tu chvíli nejisté a negativní emoce ke druhému psovi.

Buďte po celou dobu klidní, pamatujte si, že vaše nervozita třeba i z neúspěchu, je to nejhorší, co můžete v tu chvíli dělat. Pokud budete nervózní a deprimovaní, jen podporujete ty špatné emoce ve svém psovi. Proto tyto situace a práce s bázlivým psem vyžaduje klidnou hlavu a mysl. Radost při správném chování, klid při stresové situaci. Pokud budete se svým psem měnit směr, abyste ho uklidnili, berte to i možnost pro zklidnění svých emocí. Žádná frustrace, žádné znepokojování, žádné vyčítání si. Nic takového!

Pokud víte, že by váš pes mohl i kousnout, nechte ho všude nosit košík, budete klidnější a vytváříte tím možnost, setkávat se s každým psem. Je totož velmi důležité řešit tento problém tím, že budete psa dostávat do situací, ve kterých chybuje a jedná špatně. Jen tak přijde náprava. Naučte ho získávat si snadno vaši pozornost a vyražte do parků ,kde víte, že potkáte hodně psů. Ozbrojte se trpělivostí, klidnou myslí, hromadou pamlsků a setkávejte se se psy. Při hezkém chování, pochvala, při náznaku agresivity, beze slova otočka o 180 stupňů a jde se znovu. Buď se stejným nebo jiným psem. Nic nevzdávejte, ale učte svého psa, co je a není správné. Vy jste jeho učitel, vy mu musíte dát jistotu a sebevědomí.

Jestli budete mít možnost, domluvte se na setkávání s různými lidmi, kteří mají vyrovnané psy, a kteří budou ochotní vám pomoct. Pamatujte, že opakování je matka moudrosti a pozitivní motivace je 100x lepší, než frustrace a snaha o předělání psa tím, že budete protivní a nervózní víc, než on sám.

V příštím článku vám popíšu, jak pracuji přímo s Tobim a co všechno už spolu dokážeme :) Pokud budete mít nějaké dotazy, na které jste nenašli odpověď v článku, můžete mi napsat mail: ladynightshine.blogspot.cz@centrum.cz

night.shine

Tobi - úvod

Založila jsem nový štítek s příznačným názvem: Tobi.

Kdo sledujete můj blog, tak víte, že Tobi je náš čtyřnohý kamarád z OZ Túlavá labka v Bánské Štiavnici. Pokud si chcete přečíst jeho příběh, podívejte se na článek, který jsem nedávno sepsala tady na stránkách.

O čem jsem doposud moc nepsala, je Tobiho problém, se kterým se potýkáme.

Tobiho našli jako malinké asi 2 - 3 měsíční štěňátko v zimě u obchodu. Stál tam sám a čekal, až ho někdo zachrání. Co s ním bylo předtím, to nikdo neví. Proto se už nikdy nedozvím, jestli byl mezi 5. - 6. týdnem, v období nejdůležitějšího získávání sociálního chování, s matkou a sourozenci. Kdo ví, třeba už ani nebyl s matkou, třeba v tom období už cestoval sám po městě.

Že má Tobi trošku problémy se strachem, to jsem zjistila hned 2. den, kdy se poprvé setkal v uzavřeném prostoru s manželem. Po příjezdu byl se mnou doma a byl v naprostém klidu, snažil se nahánět Mimi, takže jsme od prvního večera cvičili poslušnost, protože to bylo zapotřebí. Ustlal si sám na zemi všechny polštáře, které našel a usnul.Když přišel manžel domů, vyplaval na svět Tobiho první problém: nejistota a strach z mužů. Před manželem se schovával a krčil se. Naštěstí, my jsme lidé mírní a klidní, takže během pár dní byli dvojka, jak se patří.

Tobi neměl problém s jízdou v autě, ve vlaku, v autobuse, v MHD. Na ulici je ostražitý, ale ne bázlivý.

Strach z mužů v sobě má pořád, ale je to spíše strach z hlučných a velkých lidí. Když k nám přijel na návštěvu tchán, musela jsem víc jak hodinu s Tobim chodit z místnosti do místnosti, aby se oťukal a přestal ho vnímat. Itak ležel pod stolem a při každém pohybu tchána začal štěkat. Po 2 letech už dokáže být s tchány v místnosti a ležet v klidu u jejich noh... Stačí však prudký pohyb nebo výkřik a hned vše komentuje štěkáním.

Od prvního dne jsme s Tobim chodili do parků a vyhledávali pejsky, aby se Tobi otrkal a prošel si náležitou socializací s pejsky obou pohlaví a všech velikostí. Hned ze začátku se však stranil větších smeček. Když k němu přišel 1 nebo 2 pejsci, bylo vše v pořádku. Jakmile přišlo pejsků víc, Tobi se schovával a chtěl pryč. Pamatuji si na ty hodiny, kdy jsme procházeli schválně kolem větších smeček pejsků, aby si zvyknul. Ale nezvyknul si nikdy. I na cvičáku, když měli pejsci "rozchod" před a po cvičení, Tobi se držel u mě, občas poodběhl, když se nějaká fenka odloučila od skupinky, ale když se k ní vracela, otočil se a šel zase ke mně.

Jednoho dne se mi po něm navíc několikrát proběhl afghánský chrt. Šli jsme si po parku a z ničeho nic se přiřítil pes který si sice chtěl hrát. Ale jeho 30 kg s Tobiho tehdy ještě štěňěcími 6 kg, to se opravdu nedá porovnávat. Majitelé chrta se smáli, já jsem se marně snažila psa odehnat a kňučícího Tobiho dostat pruč. Až už jsem celá zoufalá zařvala na majitele, že jim jejich psa budu nucena odkopnout, protože tensi pískot Tobiho užíval a opravdu ho to rozdovádělo ještě víc. Teprve tehdy si majitelé psa odvolali. Tobi to odnesl nataženým svalem a měsíčním kulháním.

Od té doby ale začal vrčet na psy a jednu dobu dokonce i na větší feny. Není to agrese s cílem zabít, protože jde kolem cizí pes, který ho může sesadit z pozice. Je to vrčení ze strachu.
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem přišla na to, co se vlastně děje. Poznala jsem to na Slovensku, když si mě začal zuřivě bránit před Bennym, pejskem, kterého mají tcháni. Když mě Benny přiběhl přivítat, Tobi na něj skočil a začal mrmlat, vrčet, třást se. Přitom Benny na něj nevěřícně koukal a nechápal, co se děje.
Je to strach. Strach z toho, že toho pejska, kterého si hladím, budu mít radši, než Tobiho. Obavy, které si kompenzuje tím, že je agresivní. Je to i žárlivost, protože stejně jako mě si dokáže během minuty hlídat fenku, kterou náhodou potká v parku a přiblíží se k ní jiný pes.
Není to procházka růžovým sadem, protože člověk musí změnit přístup k pejskovi, který má takový problém. Nikdy totiž nemůžu vědět, na jakého psa Tobi zaútočí, protože někdy má strach i z velkých fen a dokáže i během hry okamžitě obrátit o 180 stupňů, pokud se stane, že ho fena nějak povalí, že se začne cítit v nebezpečí.

Nic nevzdáváme, protože jsme si k sobě Tobiho už jednou vzali a proto vše, co ho trápí a neví si s tím rady, vše řešíme. Je pravda, že jsme udělali pár chyb a Tobi je na nás hodně fixovaný. Nemá problém být 8 hodin o samotě, když jsme v práci a ve škole, ale když je s námi, položil by snad i život, aby nás ochránil před jakýmkoliv psem. Je hezké, když si váš pes chrání, ale ta ochrana by měla přijít, když je potřeba. nesmí v ní být žárlivost, ale zdravé sebevědomí, kdy se postaví pes za svého pána.

V následujících článcích bych se s vámi chtěla podělit o všechny své zážitky z převýchovy Tobiho. Podělím se s vámi o své cíle, které si při každé převýchově vytyčím snažím se jich dosáhnout. Někdy úspěšně, jindy musíme slevit. Ale vše má svůj čas a i malý pokrok je důvod k oslavě a radosti. Popíši každý krok, který jsme podnikli a podnikáme, jak řešíme různé situace, jak cvičíme nápravu i doma bez psů, jak se k Tobimu chováme ve vyjatých situacích a jak jsme změnili přístup celkově od chvíle, kdy nám došlo, s jakým problémem se Tobi v sobě pere. Pokud se mi bude dařit, občas natočím nějaké video nebo se budu snažit aspoň dokumentovat náš postup fotografiemi :)

night.shine

Očkování psů I. - základní vakcinace

Dnes mám pro vás článek, který by pro pejskaře neměl přinést žádnou novinku a pro budoucí pejskaře by mohl být inspirací, stejně jako článek o odčervení psů (a koček).

Proč očkovat?

Očkování u psů je velmi důležité, protože v poslední době se množí výskyty infekčních a smrtelných nemocí. Kvůli problematice množení a potulných psů se velmi snadno šíří nemoci jako je např. parvoviróza, která při absenci veterinární péče končí smrtí štěňat (zemřít na ni však také může i dospělý pes).
Veterinář připravuje vakcínu pro vašeho psa podle toho, kolik váží, v jakém prostředí se vyskytuje.

Existují základní typy vakcinací, které při pravidelné prohlídce dostanou všichni pejsci. Jsou však také injekce speciální, které se aplikují většinou na přání majitele pejska. O nich napíšu v dalším článku.

Vakcinace u štěňat

Kvalitní chovná stanice neprodá pejska nidky dřív jak po 8. týdnu života.

V té době by štěně již mělo být očkováno proti těmto nemocem:
psinka - infekční virové onemocnění, postihuje dýchací, trávící, ale i nervovou soustavu psa;
             pro nevakcinovaná štěňata a štěňata potulných psů, která nejsou pod lékařským dozorem, končí
             smrtí
parvoviróza - nemoc způsobena parvovirem, nejnebezpečnější nemoc štěňat; napadá trávící soustavu,
                     vyvolává silné průjmy, může být smrtelná i v případě léčby
infekční hepatitida - infekční zánět jater
infekční laryngotracheitida - vysoce nakažlivý zánět hrtanu, průdušek (známý pod lidovým názvem
                                               "psincový kašel")
parainfluenza - postihuje horní cesty dýchací, velmi rychle přenosná a šířitelná nemoc
leptospiróza - nemoc postihující játra, ledviny, přenosná na člověka

Proti těmto nemocem se očkuje mezi 6. a 9. týdnem života štěněte, přeočkování následuje po 3 - 4 týdnech.
Mezi 3. - 6. měsícem života následuje povinné očkování psa proti vzteklině.

Nemusíte mít obavy, že byste přišli s malinkým štňátkem k veterináři a on vytasil 6 injekcí a postupně by je do pejska vpravil :)
Tyto vakcíny se podávají namíchané v jedné dávce, můžete si tak potom přečíst v očkovacím průkazu psa, že dostal vakcinaci DHPPiL (jedná se o takzvanou sdruženou vakcínu a počáteční písmena znační jednotlivé vakcíny proti nemocem: psinka D, hepatitida H, parvoviróza P, parainfluenza Pi, leptospiróza L). Plně imunní proti výše zmíněným nemocem je potom pes/štěně 7 - 14 dní po očkování.

Určitě je dobré nepodceňovat očkování štěňat, ale ani dospělých psů. Není povinnost přeočkování vztekliny každý rok, vyrábí se již vakcinace pro vzteklinu, které se dávají pejskovi co 2 - 3 roky (o tomto se poraďte se svým veterinářem, aby se nestalo, že dostane váš pejsek každý rok vakcinaci tak, že za 2 roky bude mít v sobě látek proti vzteklině jako normální pes za 6 let...)
Až budete s veterinářem mluvit, klidně se ho zeptejte, jaké očkování pejskovi dává a proč. Načtěte si a kontrolujte, věřte, ale starejte se. Nebuďte vůči psovi neohleduplní.

Setkala jsem se s takovým přístupem. Veterinář dal naší fence vakcinaci při přeočkování s tím, že nemusí 2 roky chodit, že je to novinka a vydrží 2 roky. Naše fena onemocněla a u dalších 3 veterinářů jsme dostali potvrzení, že žádná taková vakcinace kromě vztekliny není. Proto pokud se vám něco nezdá a váš veterinář vám tvrdí věci, které se vám až tak nelíbí, nebojte vzít vašeho pejska k jinému lékaři na kontrolu.

Vedlejší účinky

Jediné vedlejší účinky, které jsem pozorovala na našich psech je trošku větší únava den po očkování. Je také důležité, aby měl pes po vpravení vakcíny klidový režim 1 - 2 dny. Někdy ůže následovat apatie, nechuť k jídlu. Pejska do jídla nemusíte nutit, důležitý je v tomto případě hlavně klidový režim s dostatkem vody. Samozřejmě, že pejskem může na procházky, důležité je však vyhnout se přehnaným výkonům.
Pokud váš pes bude apatický a bez zájmu více jak den, poraďte se s lékařem. Vzácně se, stejně jako u lidí, může vyskytnout nesnášenlivost dané vakcíny, proto se pejskovi při příští návštěvě podá jiná značka vakcíny. V místě vpichu můžete také nahmatat bouličku, ta se vyskytuje velmi často a sama většinou zmizí.

Kdy psa očkovat a kdy ne

Každé očkování musí předcházet klinické vyšetření od veterináře. Poslech, prohmat, zvážení, měření teploty.
Pokud pes vykazuje známky nemoci, nesmí mu být vakcína vpravena. Pokud má být pes očkován, ale je nemocný a bere antibiotika, nesmí být očkován. Očkování po léčbě se doporučuje 2 týdny po ukončení léčby léky a opět při plném zdraví psa.

Pokud přijdete na očkování a veterinář se natáhne bez prohlídnutí psa po injekci, odmítněte vakcinaci bez prohlídky.

night.shine

Než si domů přivedeme štěně...

Dnes článek o tom, co vše je dobré vědět a pořídit si, než si domů přivedeme nového psího kamaráda. Zaměřím se hlavně na pejsky s průkazem původu, v dalším článku se bud věnovat pořízení si pejska z útulku.


Souhlas rodiny
První, na co je dobré pamatovat, aby pejsek přišel do příjemného prostředí je to, že s pořízením štěněte musí souhlasit celá rodina. Je velmi nezodpovědné vzít si pejska někomu na truc. Jsou z toho hádky a problémy ve vztazích a toto napětí a špatné vibrace, které se šíří domem či bytem, mohou velmi negativně ovlivnit vašeho pejska. Proto pokud chcete pejska, musí to být rozhodnutí všech.



Výběr plemene
Když už jste se shodli na tom, že si pejska vezmete, sedněte si nad atlasem psů a studujte. Sepište si s rodinnými příslušníky nebo s partnerem, se kterým si pejska pořizujete, jaké chcete plemeno. Pokud se domluvíte na plemeni, sežeňte si knihy, podívejte se na diskuze na internetu, obvolejte a obepište chovné stanice, aby vám poradily, jak se pejsek chová, jaký je jeho charakter.

Toto je velmi důležité, protože pokud se vám líbí německý ovčák, ale jen proto, jak vypadá a přivedete ho do rodiny, která je pohodlná a málo aktivní, může se stát, že vám pejsek časem zdemoluje byt, protože nebude mít dostatečnou fyzickou a psychickou aktivitu a bude se nudit.

Proto zvažte, jestli chcete pejska "gaučáka" nebo chcete aktivního psa, psa na hlídání, psa na sporty. Pokud  jste sami spíše "gaučový" typ, vemte si menšího pejska z řad společenských plemen (čivava, bišon). Ale zdůrazňuji, že i tato plemena potřebují pohyb, potřebují výchovu a vedení, potřebují zaměstnat. Každý pes se potřebuje hýbat. Společenským pejskům stačí třeba kratší procházky a doma pár minut na výcvik, nějaká hra na uvolnění a jsou spokojení. Ale samozřejmě i s těmito pejsky můžete navštěvovat cvičáky, skládat s nimi zkoušky z poslušnosti, chodit s nimi na agility a podnikat různé výlety. Nebudou zvládat třeba tak obrovskou fyzickou zátěž jako větší plemena, ale nuda s nimi určitě nebude. Mnoho dnes společenských plemen bylo původně vyšlechtěno např. k lovu potkanů a krys, takže výdrž určitě mají :)

Pokud chcete s pejskem absolvovat výcviky ve služební kynologii a máte na to čas a nadšení, pořiďte si německého ovčáka, dobrmana, rotvajlera, pitbulla a jim podobná plemena. Z takových pejsků budete mít skvělé obranáře a hlídače a přesně tito pejsci potřebují jak psychickou, tak fyzickou zátěž a to téměř neustále.

Dále si můžete pořídit pejska loveckého, na to jsou perfektní ohaři, teriéři (a to jak malí, tak velcí), retrieveři. S nimi budete ale také muset hodně chodit po venku a bavit je. Ať už loveckými výcviky nebo aportováním, vymýšlením různých her a činností, apod.

Charakter psa
Zabývejte se také charakterem psa. Jsou plemena, která člověka berou, ale moc ho nepotřebují k životu (např. kavkavzský ovčák, který byl vyšlechtěn pro hlídání a bránění stád). Nechci tím říct, že by člověka úplně ignoroval, ale jsou to psi s osobností a pokud s nimi chcete žít, musíte kázat, že vy jste vůdce smečky. takoví pejsci nebudou nikdy moc ochotně skákat přes překážky nebo hopsat šíleně za míčkem, ale skvěle vás budou hlídat a budou věrnými společníky. Někteří psi, kteří byli v minulosti vyšlechtění pro boj s jinými psy nebo byli používaní pro boj s jinými zvířaty, mohou být vůči jiným psům nebo zvířatům dominantní. Zvažte i tuto možnost, pokud máte doma již jiné zvíře. I takoví pejsci mohou bez problémů žít ve smečce, ale musíte jim dát jasná pravidla a vedení. Pamatujte také třeba na to, že pokud bydlíte v panelovém domě, kde jde slyšet přes 4 stěny povídání si sousedů, nikdo nebude nadšený z uštěkaného teriéra, který má v povaze hlásit vše (pro něj) neobvyklé :)

Umístění psa
Popřemýšlejte také nad tím, jestli máte pejska, který bude v bytě nebo pejska, který bude venku. Určitě nemůžete strčit do kotce takového pitbulla nebo staforda, který by kvůli krátké srsti brzy umrznul. Stejně tak bude například malamutovi nebo již zmíněnému kavkazákovi lépe na zahradě, kde bude mít svoji boudu, kam se bude moc jít v klidu prospat, v létě v ní nalezne úkryt před sluncem. Nemyslete si, že kotec s boudou pro psa je týrání. Některým plemenům to tak nejlépe vyhovuje. A pokud nejsou v kotci celý den zavření, mají pohyb po zahradě, procházky a pozornost pána, jsou nejspokojenější a naplnění.

Finance
Kromě časových možností a umístění pejska, zvažte také finanční stránku. Velký pes toho více sní, v období dospívání jej musíte krmit speciální stravou nebo speciálními krmivy. U opravdu velkých plemen musíte chodit na vyšetření DKK, musíte pro pejska zajistit kloubní výživu. Také pytel krmiva, vydrží u malého plemene delší dobu, než pytel u velkého plemene. Je lepší také počítat, že váš pejsek může onemocnět. Můžeto být třeba jen maličkost, ale léčba některých nemocí vás může přijít na několik tisíc. A utracení není vždy vhodné a pro mě je to jen zbavování se "problému". Proto si musíte uvědomit, že sjte za psa zodpovědní v jeho zdraví i nemoci a pokud nemáte prostředky nebo nejste ochotni do léčby psa nic investovat, nepořizujte si ho. Pro psa, který onemocní a vy ho proto necháte utratit nebo ho vrazíte do útulku, je to zrada...

Pokud jste vše zvážili, máte jasno v plemeni, v umístění, máte vybranou chovatelskou stanici už nebudete potřebovat mnoho.

1) pelíšek - pokud je pes v bytě, je určitě dobré mít, aby měl své místo, kam mu nikdo jiný nemůže, kam si  může jít odpočinout
2) miska na jídlo a pití
3) krmivo pro pejska - opravdu kvalitní chovat. stanice vám poradí, které granule kupovat, jak pejska krmit; nejprve budete krmit stejnou značkou, kterou dostával pejsek u původních majitelů, potom budete moc postupně přejít na značku, kterou si vyberete (pokud vybíráte granule, doporučuji super-prémiová krmiva s co nejmenším obsahem obilovin - pes není králík - a jiných srágor)
4) obojek, postrojek, vodítko - kupte si za začátku pevné vodítko, lépe se na něm pejsek učí chůzi u nohy, natahovací vodítka nedoporučuji u velkých plemen a u psů s obojkem, neustálý tlak a tah způsobuje, že pes více na vodítku tahá
5) náhubek - pokud budete cestovat veřejou dopravou nebo jste v městě a pejska budete pouštět na volno; přepravka - pro menší pejsky, kteří tak nemusí mít ve veř. dopravě náhubek, hodí se také v autě
6) hračka - je fajn, když dáte hafanovi nějakou hračku, kterou si získáte jeho pozornost a zmenšíte tak jeho počáteční smutek po domově a původní smečce, hrou se uvolní napětí a odplaví smutek a lépe
se tak provalí zdi mezi vámi a pejskem
7) pamlsky na pochvalu - doporučí vám chovatel, já mám dobré zkušenosti se sušeným masem a psími piškotky (pokud nechcete mít plné kapsy drobků, kupte si pamlskovnici)
8) očkovací průkaz, pejskův rodokmen - dostanete od chovatele
9) mějte již před příjezdem pejska vybraného veterináře, ptejte se známých, čtěte reference v diskuzích, zjistěte si kontakty a také kontakty na ambulance, které jsou vás ochotné přijmout i o půlnoci
10) voliéra s boudou - pokud budete mít pejska venku, můžete se podívat jak by měla správná bouda vypadat a kolik měřit, můžete se mrknout například tady


A pamatujte, to nejdůležitější je trpělivost, výchova, láska, pozornost a NIKDY nesmíte zapomenout sáček na hovínka ;o) Mnoho lidí nemá pejskaře rádo právě kvůli neposbíraným výkalům a zaneřáděným chodníkům. Pejska si berete a přebíráte za něj plnou zodpovědnost. Součástí toho je i uklizené hovínko.

Přeji vám hodně krásných chvil s vašim pejskem, pokud budete mít nějaké dotazu, ptejte se tady v komentářích nebo pište na mail ladynightshine.blogspot.cz@centrum.cz nebo na zeď na mé FB stránce
http://www.facebook.com/ladynightshine.blogspot.cz  :)


night.shine



Pokud se chcete podívat jak může vypadat výbava třeba u majitele, který má flat coated retrievera, podívejte se na tuto stránku, http://flatik-fibo.webnode.cz/nase-vybava/ na které píše má kamarádka Vendula.

Opuštění psi

Po celém světě neustále přibývá pejsků, ale i koček bez domova. Mnohokrát takoví tuláci chodí i kolem nás, ale mnoho lidí si jich ani nevšimne. Je dobré, dívat se kolem sebe, i když máte pocit, že máte starostí nad hlavu a nic takové vás nemusí zajímat. Kolikrát však právě na vašem rozhodnutí a na vašem činu může záviset život zvířete (někdy i člověka).

Dám vám příklad, který se mi včera stal a poté zde vložím návod, jak postupovat, když si myslíte, že máte ve svém okolí pejska/kočičku bez domova.

Šla jsem ke kamarádce, abych jí zanesla klíče od bytu. Opravdu jsem spěchala, protože jsem nestíhala autobus do Prahy. Po cestě jsem si všimla starého pejska, který seděl uvázaný u mříží na ulici. I přesspěch jsem se zastavila a pejska si obhlídla. Byl už starší, ale nevypadal podživeně, nevykazoval známky týrání netřásl se zimou, nebyl apatický. Když jsem na něj mlaskla, zamával ocáskem. Šla jsem tedy dál, ale nemyslete si, že to pro mě skončilo. Během 15 minut jsem se měla vracet zpátky a řekla jsem si, že pokud tam pejsek pořád bude, zavolám radši na 156 a oznámím jim, že je tam pejsek uvázaný. Naštěstí tam již nebyl.

Možná si říkáte, že jsem hysterka a plaším tam, kde není potřeba. Problém je v tom, že pejsek nebyl uvázaný ani za pořádné vodítko, neměl na krku známku, seděl na ulici, kde je velký výskyt krádeží a napadení, takže asi víte, v jaké čtvrti jsem se ocitla. A seděl uvázaný na místě, kde nejbližší obchod je asi 100 metrů. Kdyby to byl pejsek uvázaný na vodítku, se známkou, max. 20 metrů od obchodu, všimla bych si ho, ale nestarala bych se o něj.

Jak tedy postupovat v případě, že si myslíte, že jste našli

opuštěného pejska
1) pokud se k vám nějaký pejsek přidá, neodhánějte ho, zastavte se a hledejte majitele
2) poptejte se několika lidí, kteří půjdou kolem vás, jestli pejska neznají, jestli neví, komu patří
3) pokud o pejska nikdo nejeví zájem a on i přesto sám cupe za vámi nebo si kráčí dál sám, zavolejte linku 156/158
4) nahlašte, že v té a oné části, na té ulici se nachází takový a makový pejsek, že jste se ptali lidí kolem, ale nikdo o pejska nemá zájem
5) pamatujte, že nálezce není povinen se o psa postarat, odchytávat ho (neodborný odchyt by mohl pejskovi ublížit) a pokud vám někdo od policie nebo obecního úřadu (podle toho, kam zavoláte), bude tvrdit, že ho máte vzít k sobě a postarat se o něj, odvolejte se na zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku: „Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo“. Další možnost, jak se bránit a donutit příslušné orgány, aby pro zvíře přijeli: Kdo si ponechá nalezené zvíře, vystavuje se možnosti postihu podle Zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, nebo podle Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákon, v platném znění. 
6) je lepší volat a poprosit, aby odchytová služba přijela, než aby pejsek umrzl na ulici nebo ho srazilo auto

  uvázaného pejska
1) zastavte se u psa a z patřičné vzdálenosti si jej prohlídněte (bez očního kontaktu)
2) zkontrolujte, jesti nevypadá podvyživeně, jestli na sobě nemá známky týrání (krvavé stopy), jestli není jinak zanedbaný (otlačeniny, vypadaná srst, nápadný smrad)
3) všimněte si, jestli je uvázán na vodítku nebo jen na provizorním provaze, jesti má známku
4) k uvázanému psovi si NIKDY sami nepřibližujte!
5) zvažte, v jaké lokalitě se uvázaný pes nachází (je blízko obchod, hospoda, školka, škola), jaké jsou teplotní podmínky
6) pokud pes nevykazuje známky týrání nebo jiného strádání, ale i přesto vám leží v hlavě, přijďte místo, na kterém jste ho viděli, do 30 (zima, velké horko) - 60 minut znovu zkontrolovat
7) pokud tam pejsek je, zeptejte se kolem jdoucích, jestli neviděli, kdo tam pejska uvázal, jestli psa neznají od vidění, zeptejte se v nejbližším obchodě, apod.
8) pokud pejska nikdo nezná, opět zavolejte policii 156/158 nebo se obraťte na vedení města/obce > oznamte, že již přes hodinu je  tam a tam uvázaný pes, o kterého nikdo nejeví zájem, nikdo jej nezná a proto máte podezření, že ho tam někdo nechal
9) pokud pes vykazuje známky zanedbání nebo týrání, je apatický, promrzlý nebo je velké horko, volejte policii hned!

zdroj obrázku

Pamatujte, že jedním telefonátem nic nepokazíte. Právě naopak, můžete jím zachránit život nešťastného zvířete. Pejska odveze příslušný orgán do útulku a po uplynutí karanténní doby a čekací lhůty, kdy se čeká, zda se neozve původní majitel, se nabídne k adopci. Má místo na spaní, má jídlo, vodu, nehrozí mu sražení autem, nehrozí mu umrznutí, smrt dehydratací. Díky dnešní internetové době, má lepší šanci na umístění v nové rodině nebo nalezení původního páníčka.

Podobně můžete postupovat u koček, pokud víte o toulavé micině, můžete také zavolat na policii, halvně ve velkých městech, kde je velká pravděpodobnost, že je to kočka, která se zatoulala a je velké riziko, že ji srazí auto, otráví se nebezpečnými návnadami na krysy a potkany. Na vesnicích víme všichni jak to vypadá díky tomu, že se kočky a kocouři nekastrují :-(

Buďte ohleduplní a otevření ke ztraceným a opuštěným zvířatům. I když máte své problémy, nejsou to nikdy tak závažné problémy, jako ty, se kterými se potýkají duše, které nikam nepatří.

night.shine

více o toulavých zvířatech si přečtěte zde: http://www.animal-rescue.cz/index.php?strana=informace2&clanek=3

Každý bobek chce někam patřit...

Buďte ohleduplní ke svému okolí! Když se rozhlédnu po Praze i po Brně, nestačím se divit, jací umí být lidé čuňáci. Uprostřed pokoje byste také psí hovínko nenechali, tak proč nezvedáte hovínko VAŠEHO psa uprostřed chodníku? Víte, kolik parazitů se může ve výkalech usídlit, jakými nemocemi se mohou vaši psi a také vy nakazit?

Sníh nerozmočí a nerozpustí hovínka vašich psů, tak běžte do obchodu, kupte si za 10 korun 50 sáčků a uklízejte na ulicích po svých psech! Mnoho měst má mnoho košů, u kterých jsou k nabídce sáčky nebo papírové pytlíky.

V poslední době se po celé ČR začaly objevovat zprávy o otravách psů. Po celé ČR! Mnoha lidem vadí psi a nepořádní majitelé, kteří nezvedají výkaly svých psů k této náladě a nenávisti jen přidávají. A jak to dopadá? Opět a zase to odnesou pejsci.

night.shine

Relax pro psy - masáže

Další článek ze série "O psech se psy". Dnes na téma velmi příjemné, když máme toho Valentýna ;)

Nejen lidé, ale i zvířata mají velmi rádi dotek. Člověk se rád mazlí s jiným člověkem, také psi si rádi v rámci smečky dokazují různými gesty a dotyky náklonnost. A sami víte, že člověku dělá velmi doře, když hladí psa, kočku nebo jiné zvíře. Dotek a hlazení zvířete, to je pro člověka uklidňující činnost. Vědci zjistili, že hlazení psa nebo kočky nám pomáhá relaxovat, uklidňuje nás, tiší naše úzkosti, snižuje hladinu stresových hormonů. Četla jsem také článek o tom, že lidé, kteří se během zkoušek mazlí s pejskem a hladí ho, jsou klidnější a lépe se jim díky tomu učí (a to můžu potvrdit) :)

Proto také vznikl obor canisterapie, což je vlastně léčba dotekem a léčba za pomocí pejsků (samozřejmě jsou i léčby pomocí koček, koní, apod.). Protože i člověk, který je nemocný ať už psychicky nebo fyzicky se uklidní při doteku a vycítění klidu zvířete. například autisté v mnoha případech nesnesou dotek člověka, ale pejsky by umazlili.

Ale nejen lidem dělá dobře dotek, nejen oni si užívají hlazení. Také psi (i kočky) si vyžadují doteky, hlazení. A za to,co pro nás dělají, si to určitě zaslouží.

Nechci vás tady navádět, abyste se po přečtení tohoto článku pustili do úporné masáže vašeho pejska. Pokud nemáte cit na masáž, mohli byste mu spíše ublížit. Jestli si nevěříte, můžete se přihlásit do kurzu masáží a relaxu pro pejsky, které najdete v nabídkách na internetu.

Pokud budete ale jemnou masáž vyzkoušet, mám pro vás pár návodů a tipů :)

Pro začátek:
Pejsci nemají moc v lásce hlazení po hlavě a po kohoutkové oblasti (nemusí to být u všech). Je to tím, že psi ve smečce nebo při náhodném setkání, si tak vyjadřují nadřazenost. Proto většina psů nesnese, když ho chce cizí člověk pohladit po hlavě. Bere to jako gesto nadřazenosti. Nemusíte se těchto míst při hlazení psa vyhýbat, pamatujte, že vy jste "alfa" ve smečce a pes by to měl 100% respektovat.
Pokud tedy pejska chcete hladit po hlavě a on vykazuje nervozitu, odměňujte hlazení po hlavě pamlskem. Neokřikujte ho, nebuďte protivní, nevykazujte známky agrese. Agresí se vůdcovské postavení nezískává :)

Začněte hlazení nebo velmi jemnou masáž vašeho psa tím, že si sedněte na zem a pejska si zavolejte. Může si k vám lehnout nebo sednout. Pokud si nejdřív sedne, začněte mu jemnými krouživými pohyby masírovat oblast krku a hrudníku ze spodní strany. Mnoho pejsků to miluje, je to příjemné. Můžete i v oblasti hrudníku pejska škrábat, určitě mu to bude příjemné.

Většina pejsků se během začátku masáže nebo hlazení svalí k zemi a lehne si, buď na bok nebo se vyvalí na záda a nastaví bříško. Pamatujte, že vystavení břicha, nejchoulostivější části těla, na jejíž části je pes bezbranný, je gesto nejvyšší podřízenosti. :) Přejděte krouživými pohyby na přední končetinu, masírujte jemně a nemačkejte příliš. hodně pejsků zase nemá v lásce dotýkání předních pacek. Proto se nelekejte, když bude cukat, pokud mu to bude opravdu nepříjemné, zkuste hlazení s pamlsky nebo packy vynechejte.

Krouživými pohyby pokračujte po hrudníku, po páteři, přes zadní končetinu až k ocasu.

Nemusíte se bát jemně přitlačit, vyzkoušejte si sílu a sobě a pocítíte, jaký tlak můžete vyvinout. Pokud máte doma pejska obra, můžete vyvinout tlak větší než na malou čivavu.

Když vám pejsek sám od sebe nastaví nějakou část těla, masírujte ho tam, kde se mu to líbí. Po krouživých pohybech můžete přejít k pohybům, které vypadají, jako když hněte těsto :) Zase to nepřehánějte s tlakem, ať pejskovi neublížíte. A takto projděte zase celé tělo. Jestli si váš hafan nechá sáhnout na ouška a halvu, můžete promasírovat i hlavičku.

Vy nejlépe víte a máte vypozorované a odzkoušené, na kterých částech těla si váš pejsek hlazení užívá.

Můj Tobi nedá dopustit na masáž svalů v oblasti páteře a v oblasti krku hrudní kosti u rukojeti hrudní kosti.

Pamatujte, že masáže a hlazení uklidňuje nejen vás, ale i pejsky. Proto pokud máte doma pejska, který je bázlivý nebo vyznačuje známky agrese, nervozity, je velmi dobré praktikovat takové mazlící sezení denně. Psa to uklidní a uvolní. A stejně tak i vás.

Pro názornost, jak může taková masáž vypadat vám přikládám odkaz na video s Victorií Stilwell. Jen vás poprosím, abyste nezkoušeli sami doma bez konzultace s veterinářem nebo člověkem, který má praxi s masážemi, natahování a protahování končetin a páteře, které na videu uvidíte. Mohli byste pejskovi nechtěně ublížit a vyvolat v něm právě strach z masáže nebo dotyku celkově.

Hezkého Valentýna :)

night.shine