I am the one I' ve been waiting for...

Dnes ráno na procházce se mi honilo hlavou asi milion myšlenek. Poslední dobou přemýšlím o všem a píši o ničem. Většina myšlenek posledních dní, se však motá kolem našich zvířecích členů rodiny.

Mimi občas kýchne, vypadá v pořádku, ale ta rýma mě rozčiluje. Nechci s ní hned letět na veterinu, aby mi ji nadopovali ATB, ale asi nakonec nebude zbytí, jestli moje bylinková léčba nezabere.
Tobiho zase trápí průjmy. Minulý týden mi v noci připomněl, jak lehké spaní mám, když vím, že ho něco trápí. Stačí, že se zvedl z pelíšku a já jsem měla oči na stopkách. Naštěstí zabrala Smecta, ale po jejím vysazení má zase řídkou stolici. Naposledy se u něj prokázaly kokcidie a léčba byla úspěšná, i tak mě nebaví ho co půl roku ládovat nějakými léky.
A aby toho nebylo málo, tak Tobi chytil od mamčiného kocoura blechy. Na ty mrchy nezabírá vůbec nic, nepomáhá 2x denně vysávat, vystříkávat biokillem koberce a prát pravidelně pelechy. Pipety jsou absolutně k ničemu, koupel zabere asi tak na 5 vteřin. Už vážně přemýšlím o tabletách proti blechám, ale zase si říkám, co to asi udělá s jejich zdravím, když to zabije ty blechy na kožichu, jaku paseku to asi udělá tomu psovi a kocourovi v těle.

Největší novinkou, ze které jsem velmi nadšená, je to, že jsem se přihlásila na Efektivní trénink ke Katce Lerlové, ze kterého jsem nadšená. Nemám teď peníze na to, abych chodila s Tobim na cvičák a přiznám se otevřeně, že jsem člověk, který potřebuje vedení a potřebuji dostávat domácí úkoly a nápady, které by mě motivovaly. Vymýšlíme s Tobim doma různé blbůstky a hry a mám vždy ohromnou radost, když se mi povede naučit ho nový trik, zbavit ho nějakého strachu, potlačit reakci na podnět, ale často se mi stane, že něco začnu a nedokončím to. Třeba to vzdám, protože to "nefunguje" a já ztratím motivaci nebo se zaseknu v daném bodě a nevím, jak z toho ven a tak pořád dělám cvik/trik na jedné úrovni a nevím, jak zvednou kritéria, abych se posunula výš.

Proto když jsem narazila na možnost zapsat se do ET, byla jsem nadšená a  přiznám se, že svým způsobem i vyděšená. Proč vyděšená? Protože úkoly jsou o tom, že se sepisují cíle, vyplňují se tabulky, promýšlí se postupy a hlavně, posílají se tréninkové lekce nebo nahrávky s kompletním cvikem. Možná si řeknete, že na tom není nic těžkého. Pro mě to byla hrůza, když jsem měla natočit vstupní přihlašovací video. Vybrala jsem si něco, o čem jsem si říkala, že to bude v pohodě a během nahrávání jsem byla tak nervózní, že se mi málem rozskočilo srdce :-D Další stres jsem zažila, když jsem byla do skupiny ET přijata a viděla jsem ty sálodlouhé diskuze, ve kterých lidé probírají metodiky, postupy, řeší problémy, radí při  výcviku. Při prvním přihlášení jsem seděla asi 3 hodiny u PC a říkala si: "Co já tady budu dělat? Vždyť nedokážu okomentovat ani jedno video, přispět ani do jedné diskuze?!" Vážně jsem si říkala, že po prvním měsíci dostanu vyhazov a půjdu se klouzat...

První měsíc, který jsem v ET byla bylo za úkol přivolání psa. Moje první natáčení Tobiho přivolání, to byla katastrofa, fučelo, vybrala jsem si novou trasu, na které s Tobim obvykle nechodíme. Nevěděla jsem, kde mám ruce, kde nohy, v jedné ruce klikr ve druhé mobil, sahala jsem moc brzo do pamlskovníku, byla to vážně tragédie. Takové jsem měla myšlenky, když jsem přišla domů.
Ale vážně to byla takové hrůza? Právě že nebyla. Na té procházce se totiž stalo to, že Tobi hrabal u myší díry a naháněl myšku a já jsem zapískala a on přiběhl. Jediné, co mě tedy zpětně mrzí je to, že jsem ho v tu chvíli víc nepochválila, protože jsem myslela na to, jak asi bude vypadat to video a že nemám vůbec zajímavé přivolání a já nevím, co všechno mi lítalo v hlavě za bludy. Když jsem nad tím přemýšlela a přemýšlím zpětně, byl to neuvěřitelný úspěch a v tu chvíli jsem pochopila, proč to vlastně dělám.
Celý život se hrozně podceňuji. Ona kritika vlastní osoby není na škodu, ale je na škodu tehdy, když se kritizuji za něco, co není vůbec podstatné. K čemu mi bylo to, že jsem se stresovala nad tím, že fouká vítr a to video nebude parádní? K ničemu, zmeškala jsem akorát příležitost, pořádně oslavit fakt, že mi Tobi přiběhl na 1. zavolání od velké rušivky.
Od té chvíle jsem si uvědomila, že to dělám pro sebe a pro Tobiho, ne pro lidi kolem sebe. Chci se  ním někam posunout ne proto, abych vyhrávala závody a udělala všechny zkoušky světa. Chci mu obohatit život a zvýšit limity i sobě.

Pro březen jsme si stanovovali výcvikové cíle. To mě inspirovalo - když můžu stanovit cíl pro Tobiho, můžu stanovit cíl i pro sebe. Jaký cíl jsem si dala? Zbavit se stresu před kamerou a zbavit se těch zimních kilogramů, které jsem si přes zimní měsíce nastřádala. A světe div se, ono to jde. Začala jsem tím, že jsem se přihlásila na naši megasuperúžasněnejchytřejší televizi do cvičícího programu, o víkendu jsem nachodila asi 20 km, během kterých jsme pracovali s Tobim na přivolání, procvičovali jsme pozornost za pomoci Premackova principu, potrénovali dlouhodobé odložení a taky jsme ho nechali vyhledávat nás v krajině. Dnes jsme po asi 2 letech nafoukli cvičící balón. Tobi se ho bál, tak jsem z něj hned udělala cvičící pomůcku a stačily 2 krátké lekce a máme doma parádní balanční pomůcku.

Asi každý potřebuje nějakou prvotní motivaci, někoho, kdo ho popostrčí a dá mu tak možnost se více projevit. Mě inspiruje můj pes. Když jsme se rozhodovali, jakého pejska bychom chtěli, byla na předních místech border colie, ale tehdy jsme to zavrhli kvůli tomu, že je to hodně akční plemeno a měli jsme obavu, že bychom mu v centru města nemohli dopřát to, co potřebuje. A do života nám vstoupil neunavitelný a stejně hyperaktivní teriér, který má kromě elánu a nadšení pro práci ještě tvrdohlavost a nějaké ty strachy k tomu. Kdo jiný by nás asi tak naučil sebekázni, klidnému rozhodování, neústopnosti a vytrvalosti, jako právě on? Pokud ustoupím, on si to moc dobře pamatuje, pokud zatlačím, musím svou chybu napravovat docela dlouho. Ale pokud jsem důsledná a nevzdám se, je patrná spokojenost na obou frontách ;)
Obrovský kus práce jsme zvládli už jen díky tomu, že jsem objevila výcvik pozitivní motivací. Mrzí mě, že jsem v minulosti narazila na lidi, kteří mi radili hloupé postupy, jak psa "postavit do latě". Tím jsem udělala víc škody než užitku a taky se s tím peru do dnes sama v sobě. Vím, že to zanechalo pár stop na Tobim, a že to zanechalo pár stop ve mně. Ale taky vím, že z minulosti je třeba poučit se, aby člověk neopakoval ty stejné chyby i v budoucnosti. S přihlášením do ET se mi do žil vlila nová krev a navštívila mě múza, která mě probudila ze zimního spánku. Pro březen jsem si pro nás s Tobim vybrala cíle obsahující cviky, které můžu cvičit i s hračkou a nemusím řešit pamlsky a pokud na tom bude Tobi zdravotně v pohodě, tak věřím, že splním to, co jsem si předsevzala.
Život není o překonávání druhých, život je o překonávání sama sebe - svých strachů, obav, svých hranic. Já si obvykle nedávám předsevzetí do nového roku, ale svou účast v ET beru jako obrovskou motivaci a dávám si předsevzetí, že budu plnit úkoly, které tam dostáváme. Ne kvůli ostatním, ale hlavně kvůli sobě a Tobimu, kvůli obohacení našich životů  a spokojenosti, která pramení ze vzájemné spolupráce :) Protože o tom to soužití člověka se psem je, ne?

night.shine

Výcvikový deník (léto 2014) cvičák a domácí lekce

4. lekce

Kvůli zkoušce jsem přehodila poslední hodinu před prázdninami na pátek. Sešla se "parádní" parta, kterou sama Soňa okomentovala slovy: "Paráda, sešli se čtyři psi, co nemají rádi psy."
Potkali jsme se se psy před branou cvičáku a musím říct, že mě Tobi překvapil. Stály jsme s majitelkami v uctivé vzdálenosti od sebe a pejsci nasávali pachy ostatních, přišel i jeden hafan, který dost štěkal, když viděl ostatní psy, ale i on po chvíli usoudil, že to nemá cenu a tak jsme v klidu čekali. Bez vyjíždění, vrčení a protivností :) Byla jsem na Tobiška moc pyšná, že i přes tolik testosteronu, vydržel relativně v klidu. Napětí jsem u něj cítila, ale krátká hra a odvedení pozornosti to spravilo :)
Cvičili jsme klasickou poslušnost, dostali jsme pochvalu od Soni, že jde vidět, že jsme cvičili chůzi u nohy a obraty za chůze. Cvičili jsme, jen co je pravda ;) Ani ne tak kvůli Tobimu, ale kvůli mně, protože jsem manťák, který se při povelu "čelem vzad" vždy nejprve točí přes pravé rameno :-D

Problém nastal, když jsme trénovali dlouhodobé odložení. Skvělé na cvičáku je to, že trénujete v prostředí a za situací, které nemám možnost doma navodit. tak aspoň přijdu na chyby a nebo nedostatky ve výcviku. Tak jsem přišla na to, že Tobišek má hezké dlouhodobé odložení, když je v nerušeném prostředí. Vedle nás se však začal zvedat pejsek a nechtěl cvik provádět. Opakovaně se zvedal, popocházel k paničce a Tobi to psychicky nezvládnul. Takže jsem si hned psala do deníčku - dlouhodobé odložení, posunout se zpět a zvyšovat kritéria :)
Dlouhodobé odložení (DO) na cvičáku je obrovský skok. Doma totiž cvičíte a máte menší podněty, které vašeho psa rozptylují. Já cvičím DO doma, na poli, u obchodu. Ale nemám možnost moc cvičit tento cvik, když jsou kolem psi, proto to jsou pro Tobiho obrovská kritéria pro rozptýlení psa během provádění cviku.

5. lekce

Další lekce byla až v červenci, protože cvičák přes léto nejede podle rozvrhu, jsou tábory, atd.
Vešli jsme se do skupiny, která byla obsazena hlavně štěňaty. No, i tak tam byl Tobi nejmenší, protože 11 měsíční štěně RR už je přeci jen kusanec psa ;) Mimina si na začátku a uprostřed lekce pohrála, my jsme byli s Tobim na vodítku a s náhubkem opodál. Tobiš totiž smečku velkých, divoce si hrajících psů psychicky nezvládá. Bohužel, se jednou přiřítilo klubko k nám a Tobi začal plašit, startovat, vyjíždět. Dal se odlákat na pamlsek a zklidnit, ale i když byla mimča na vodítkách, vrčel a bylo vidět, že je hodně nervózní. Proto jsem vytáhla co nejlepší odměnky, abych ho odlákala a během jednotlivých cviků jsem s ním procvičovala i klidné chování při pohledu na psy.  Dělala jsem to tak, že jsme třeba šli na cvik - chůze u nohy -a když jsme ten cvik provedli a vrátili se do řady, nechala jsem Tobiho, aby čichal na dálku pachy psů a prohlížel si je. A když se hezky a klidně choval, tak jsem ho odměňovala. Díky tomu se nakonec Tobišek začal očichávat s pejskem, který stál vedle nás a pokusil se i o náznak hry. Takže jsme nakonec odcházeli s klidnou myslí - oba ;)
Soňa se nás ptala, co jsme nejvíc procvičovali přes prázdniny. Popsala jsem jí, jak jsme začali více procvičovat oční kontakt a dala mi ohledně tohoto chování a cviku velmi užitečné rady a poznatky. Pokud jsem to ještě nenapsala, jsem neskutečně vděčná a výcvikářku jako je ona :)
Soňa začala lekci novým cvikem, který teď procvičujeme doma. Odepnutí a znovu připnutí pejska na vodítko u nohy. Člověk si ani neuvědomí, jak důležitý je to cvik.
Nejvíce mě potěšilo, že nás Soňa pochválila za vylepšení povelu "ke mně". S Tobim jsme to cvičili jak diví, tak jsem ráda, že to jde poznat. Pracovala jsem na tom za pomoci targetu, který jsem dala do pozice, která je Tobimu ještě příjemná. Jestli je něco, co nechci ve výcviku a práci se psem je to, aby pes dělal něco, co je mu nepříjemné. Tobi předsedal daleko ode mě, to byla chyba moje, protože jsem ho naučila při tomto povelu reagovat na moji osu těla. A při přeučování za pomoci targetu jsem si všimla, že se mu nelíbí, že by měl být nalepený na moje nohy a dívat se na mě tak, že je mu to nepříjemné. Takže máme předsednutí stejně třeba 10 - 15 cm přede mnou, ale je to mnohem hečí, nepředsesdá křivě a hezky se na mě dívá, což je pro mě důležité, a i kdyby to mělo být a nějakou srážku bodů při kouškách, je to pro mě stejně lepší, než ho lámat "přes koleno". Chci, aby ho to bavilo, ne aby se nutil :)
Při cviku DO jsem byla z Tobiho extrémně nadšená. Po červnové lekci jsme DO cvičili denně, postupně jsem začala vyšovat kritéria, měním prostředí a vyplácí se to. DO Tobi zvládnul celou dobu bez toho, aniž by se zvednul, i když štěňátka kolem se převalovala a zvedala (ten den bylo dost velké horko a i ve stínu bylo docela nedýchatelno). Po dobu cviku jsem byla od něj na vzdálenost 3 - 5 kroků a prokrmovala jsem ho a byl opravdu skvělý :)

domácí lekce

Doma jsme tedy pracovali na DO. Posunula jsem se o krok zpátky, abych mohla změnit zvyšování kritérií. Kdyby mě někdo sledoval, jak "zvyšuji kritéria", asi by si lidé mysleli, že jsem praštěná. Skáču kolem psa, vykřikuju, tancuju, plácám rukama.
Zapojila jsem i členy rodiny, sepsala si seznam, na co Tobi nejvíce reaguje a postupně to přidávám tak, aby cokoliv se dělo, cokoliv slyší nebo vidí, aby to ignoroval a prostě zůstal, dokud nedostane uvolňovací povel :)
Pořídila jsem si krásný deník, kam jsem si začala ručně vypisovat postupy při učení různých cviků a triků.
Vyšlapala jsem Tobimu taky pár prvních pachových čtverců a podle mě pracoval moc hezky.
Začala jsem s ním hrát hodně her. Na přivolávání, sebekontrolu a na získávání pozornosti a očního kontaktu.
Na základě her jsem s ním natrénovala odložení za chůze v leže. Zatím máme odložení na targetu v domácím prostředí. Během příštího týdne bych chtěla začít odbourávat target a zkusit to i venku. Jsem z toho maximálně nadšená a myslím, že kolikrát jde můj jásot slyšet na druhé straně vesnice :-D Čím víc jsem já nadšená, tím vidím větší zájem a snahu u Tobiho.
V čem vidím maximálně velký pokrok je reakce na nárazové zvuky (u nás střelba a bouřka). Díky skvělému článku Františka Šusty o distresu a eustresu jsem během jedné bouřky "naklikala" Tobiho, ale i mamčinu fenku Triny (ta mi jednou málem vykloubila rameno, když se snažila utéct před něčekaným vukem venku). Je to jednoduché, efektivní a nestresující pro obě strany :)

Nakonec mám pro vás video s 1- minutovým odložením na 15 kroků. Čím je zvláštní? Asi když se na něj podíváte, tak si řeknete, že pes prostě leží a čeká, takže není nijak skvělé.

Co nevidíte a nevíte:

a) je to v místě, kde za plotem chodil pes
b) tento pes na Tobiho často štěká
c) vedle se v zahradě proháněly děti
d) na vedlejším poli jezdil traktor a oral půdu


e) Tobi se mi předtím při DO zvedal, když jsem se k němu vracela, když jsem se postavila k jeho boku nebo jsem mu dala odměnu (pamlsek, slovní pochvalu), což pes udělat nesmí, proto jsem nahrála i to, že se k němu postavím, chvilku počkám, odměním ho a i přesto leží dál a cvik ukončím až uvolňovacím povelem, kdy se teprve Tobi zvedne

f) krásné jsou taky signály, které ke mně Tobi vysílá :)

Nahrávání jednotlivých lekcí a cviků je fajn, protože se můžete zpětně kontrolovat a hledat, kde jste udělali chybu, ale je to i velká vzpruha a povzbuzení, když srovnáte třeba 2 videa s jedním cvikem, kdy se začínáte učit, a když cvik (trik) zapojujete již bez pamlsků do delší série :)

Já jsem třeba tady přišla na jednu chybu, která sice cvik neovlivnila, ale měla bych se jí do budoucna vyvarovat. Přijdete na to, o čem mluvím?

night.shine

Tobiho převýchova II

Zdravím vás!

Dnes mám pro vás další článek o Tobiho převýchově.

Minulým článkem jsem skončila vyprávění někdy v červnu minulého roku. V té době jsem pokukovala po různých akcích, seminářích, táborech. Jenomže peněz nemáme na zbyt, takže jsem se akorát přihlásila s Tobim na voříškiádu.

Několikrát jsem byla domluvená se Soňou, že znovu přijdeme s Tobiškem, ale často nám Tobiho zdraví nedovolilo nic jiného, než jezdit na veterinu a zpátky. O těchto Tobiho problémech jsem tady i psala. V červnu 2013 za mnou dojel manžel s Tobim do Prahyy. Tobi měl po příjezdu průjem, tak jsme mu dali hladovku a vypadal, že bude v pořádku. Nebyl.. Ve 3 ráno jsme jeli přes celou Prahu do Vetcentra. Infuze, injekce, mikroskopický rozbor byl jasný - další zánět střev. Měla jsem tehdy druhý den jít na zkoušku z mikrobiologie, no, přes mail jsem se omluvila, že na to orpavdu nemám a jeli jsem do Brna. Naše veterinářka pokračovala v léčbě a dostaly jsme se do řeči, co tedy s Tobim. Pro mě hrozná věc na těchto zánětech je i léčba - antibiotika (a v té chvíli to byla už 3 ATB během půl roku, která musel brát)... Veterinářka navrhla, ať mu místo granulí vařím a zkusím BARF. No, měla jsem tušení, o čem že to mluví, ale nedovedla jsem si to moc dobře představit, jak to provést. Tak jsem si pořídila literaturu, přibližnou krmnou dávku konzultovala s veterinářkou a bude to rok, co je Tobi na syrové stravě. Za ten rok jsme na veterinu museli jen jednou, když měl koliku (neberte to jako zauzlení střev nebo něco podobného, kolika je bolest v břišní krajině). Krvavé záněty zmizely, stejně tak přestal mít neustálé průjmy.
Tobi začal mít víc energie, vydržel běhat, skákat, přišlo mi, že přestal být tolik roztěkaný (nevím, jestli je to stravou).

Začali jsme proto zkoušet různé sporty, které bychom mohli dělat společně. Jezdíme na brusle, na kolobku, na kole, chodíme běhat, na túry a co je nejdůležitější, hodně jsme cvičili poslušnost a socializovali :)

Přes léto jsem si začala uvědomovat, jak mnohem lépe vyhodnocuji situace na procházkách, jak se Tobi začíná uklidňovat a více mě vnímá. Na každou prochajdu jsem vyrážela s kapsou plnou pamlsků a za každou klidnou nebo nevšímavou reakci vůči ostatním psům jsem Tobiho odměňovala a jásala. Nebudu vás balamutit, že je z Tobiho pes, který si hraje s každým hafanem a už na žádného nestartuje. Nikdy takový nebude a ani to není cíl naší převýchovy! Náš cíl je to, aby si ostatních psů (hlavně samců) nevšímal, aby vnímal mě a neměl potřebu řešit to, že mu jiný pes očichává zadek :-D

Díky celkovému zklidnění jsem si troufla několikrát vyjít do parků, kde jsou psí výběhy. O jedné úžasné výpravě za socializací jsem psala i na blog - aspoň vidíte, že se snažíme a makáme celou dobu! :-D Mrknout můžete sem na článek Tobi a vlci.
Pamatujte na 2 věci. Je dobré přemýšlet - vyhodnotit situaci, než uvedete psa do smečky (hlavně náhodně vytvořené v parku). Jací tam jsou psi? Jsou to feny nebo i samci? Jak se chová můj pes, když se přiblížím ke smečce (postoj těla, práce nosu, hlasové projevy). Pokud vidíte, že se bojí, je lepší pejsky pozorovat, klidně chválit za hezké chování a prohlížení si smečky. Pokud se k vám některý pes přiblíží, snažte se, aby váš pes nebyl na napjatém vodítku. Když se stane, že projeví náznak strachu, odveďte ho od pejska pryč, nejlépe bez cuknutí vodítka, jen ho navnaďte na pamlsek.
Někdo by si řekl, že to moc řeším. Možná, ale vyplácí se mi jít na to pomalu a myslet u toho ;o) Každopádně sami se můžete ve výše zmíněném článku přesvědčit, že to funguje! A to je, prosím, výsledek necelých 5 měsíců práce...

Protože jsem z nás měla radost, odhodlala jsem se přihlásit se s Tobim na voříškiádu v Praze. Byl to pro nás zátěžový test - skoro 100 pejsků na cvičáku, štěňata, feny, psi, lidi. Nešlo mi o soutěžení, šlo mi o Tobiho reakce. Přihlásili jsme se na Hostivařského mazlíka a 1. 9. 2013 jsme šli do akce :) Je pravda, že jsem ten den nebyla úplně fit. Byla jsem unavená, nevyspalá, protože mě v noci před voříškiádou postihla kolika střev. Bolest jak cyp, probrečela jsem půlku noci v koupelně a bylo mi tak, že jsem měla pocit, že se doplazím k chlapovi a poprosím ho, ať zavolá záchranku (a to já do nemocnice fakt ne-e! :-D). Nakonec jsem to nějak přežila, ale na voříškiádu jsem vyrážela ještě značně dehydratovaná a hladová. Naštěstí, v dobré náladě a plná očekávání.
Tobi zvládnul vše na 1* ;) Krásně chodil v kruhu při předvádění, několikrát jsem ho vzala a procházela jsem se s ním mezi ostatními pejskaři. Jedinkrát měl problém, když se k němu přiřítil ze zadu hafan, ale jen zavrčel a odvedla jsem ho kus dál a po pár vteřinách se mohl vrátit k ostatním pejskům. Každopádně, jak jsme pěkně "šlapali" v kruhu a jak jsme dopadli na voříškiádě, na to se můžete mrknout na videu, které jsem udělala!

Toť rok 2013 a naše největší úspěchy!

Rok 2014 v dalším článku, a že je na co se těšit! :-D

foto: http://flatik-fibo.webnode.cz/

 night.shine

Tobiho převýchova - začátky

Nadpis napovídá, že článek bude po dlouhé době věnován Tobimu. Kdo nechcete, nečtěte...

Docela dlouho jsem nenapsala na blog nic o tom, jak se nám daří výchova a výcvik. Tak to napravím v tomto článku :)

Nedávno jsem psala na blog, že jsme se přestěhovali. Venkov, to je úplně jiný svět. Úplně jiné možnosti, než uprostřed města, kde pro nás byla jediná možnost chodit na vodítku s košem na tlamě. Musím se přiznat, že stačilo 5 let a dost, nikdy bych zpátky do města (přesněji do centra) nechtěla. Kdybych měla jít zpět, tak jedině někde na okraj Brna, kde je zeleno... Neberte to nijak zle, mám ráda Brno, miluju parky kolem Špilberku, mám hezké vzpomínky na Lužánky, ale když 5 let denně střídáte pouze 2 parky a kombinujete to s chůzí po betonu a asfaltu, tak vám to vleze na palici. A o to víc to leze na palici vašemu psovi...


Minulý rok jsem, na doporučení kamarádky Venduly, oslovila výcvikářku Soňu Šabackou. Situace s Tobim byla už totiž natolik špatná, že kolem sebe už nesnesl ani feny, útočil dokonce i na sousedčinu fenku, a to jen proto, že prostě šla kolem... Jelikož chceme druhého psa, už jsem se opravdu nesmířila jen s radami typu "on je prostě takový, je to nerudný samotář", "musíte ho povalit na záda a ukázat mu, kdo je pán", "dejte mu elektriku", apod.
Je pravda, že Soňa nás zachránila - a to neberte nijak nadneseně, to berte jak čirý fakt. Přišla jsem na cvičák, kde mě uvítala usměvavá paní, která si mě s Tobim vzala na louku, kde si se mnou sedla a mezi řečí pozorovala Tobiho (jak se chová, když je sám, jak na mě reaguje, jak mě vnímá, i když mu dávám volnost). Usoudila, že je na mě hezky vázaný, takže trénink a řešení problému nebude tak obtížné. Já se přiznám, že jsem byla hodně skeptická a slovo "jednoduché" ve spojení se jménem mého psa, to mi přišlo jak oxymorón... Čekala jsem, co mi doporučí (po všech těch radách jsem čekala opravdu už všechno). Jaké bylo moje překvapení, když přišla s pozitivní motivací. Seděla jsem jak puk a nedokázala jsem si to vůbec představit. Hlava mi hučela a byla jsem opravdu mimo. Protože to, co mi Soňa popisovala, to bylo něco tak jednoduchého a přitom se to zdálo tak nemožné!
Nácvik přišel hned u brány cvičáku, kde jsme se střetli se 2 psy. Soňa poprosila majitele, aby ustoupili a mně řekla, ať si to vyzkouším. Znáte ten pocit, když stojíte, někdo vám řekne, udělej "vpravo v bok" a vy se nejprve ototčíte nejprve vlevo, potom se točíte jak puk kolem vlastní osy a nevíte, co se sebou? Tak si k tomu zmatku ještě přimyslete to, že musíte v jedné ruce držet vodítko se psem, který vám startuje po jiných psech a ve druhé ruce žmouláte odměny, které vám padají všude jen ne do psovy mordy. Kolotoč jak sviňka, zmatek a já v depresích :-D Tak dopadlo můj první nácvik převýchovy Tobiška. Soňa mě i přesto chválila, já nechápala za co :-D

Na doporučení Soni jsem koupila klikr a halti ohlávku. Naučila jsem se naklikat Tobiho, doma jsme trénovali chůzi na haltině a oční kontakt. A vyrazili do ulic. Nebudu si hrát na machra, začátky byly krušné, hrozné, příšerné! Nevěděla jsem, kam dřív sáhnout, Tobi se mi kolikrát motal pod nohama, byla jsem mimo. Psi kolem nás poletovali, Tobi zuřil, já jsem byla v koncích. Tu metodu se mi dařilo provádět tak ve 3 případů z 10...

Zlom nastal  při jedné návštěvě na Slovensku. Manželovi rodiče mají psa (nekastrovaného samce), se kterým byl Tobi od dospělosti na štíru. Já jsem se snažila ho cvičit, ale šlo to jen tehdy, když byl Benny v kotci. Jak byl na volno, šlo cvičení do paďous. Byla jsem už tak rozčílená, že jsem vzala vodítko se 2 karabinami, jedno připnula na Tobiho druhé na Bennyho a se slovy "Tobi, už fakt jdi do háje", jsem je nechala vlastnímu osudu. Víte, jsou v životě chvíle, kdy máte naprosto zatměno před očima a neuvědomíte si velmi jednoduchou věc. Souvislosti se vám vynoří až postupně. A jsou chvíle, kdy stojíte omámeni s držkou otevřenou tak moc, že byste si do ní narvali meloun i s pomerančem naráz. Tobi prostě šel. Kam šel Benny, tam za ním cupkal Tobi. Byl tak překvapený, co se to děje, že ho ovládá ten druhý pes, že zapomněl vrčet, útočit a jen nevěříně civěl na mě a já nevěřícně civěla na něj. A bylo to...
Tehdy mi došlo, proč se mě Soňa ptala na mé reakce při střetu s jinými psy, proč mi tolik kladla na srdce, abych hlasově nezasahovala, proč si mám radši pořídit klikr, proč to a tamto.

Když chcete pomoct psovi s jeho psychickým problémem, musíte nejprve pomoct sami sobě. Představte si, že chcete něco dělat, ale ať se snažíte jak chcete, nedaří se to. Vy jste frustrovaní, nešťastní, přijdete si marní. No, a v té chvíli vaši slabost pes vycítí, a když nejednáte vy, bude jednat on - a po svém. Nebyla jsem typ paničky, která by se bála jiných psů, byla jsem zmatkář, byla jsem afektovaná a nerozhodná - to byly moje problémy, kterými jsem vše kazila.

Po příjezdu ze Slovenska se vše změnilo. Plánovala jsem si každou trasu, začala jsem hodně číst o etologii psů, načetla si asi milion článků o konejšivých signálech, o tom, jak mezi sebou kmunikují psi, jak se v přírodě potkávají smečky vlků a dívala se na videa pasteveckých psů. Začala jsem zkoumat typy učení od klasického po kontrapodmiňování. Nejhlavnější bylo, že jsem se před každou procházkou nadechla, vydechla a připoměla si ten vítězoslavný pocit ze zahrady na Slovensku. A vše jsem začala zúročovat venku mezi psy. Lidé se na mě kolikrát dívali jak na tupce, když jsme s Tobim přecházeli na druhou stranu silnice, protože jsme se chtěli vyhnout jorkšírovi. Ještě divněji na nás čuměli a slyšela jsem i pár trapných poznámek, když jsem se radovala a s Tobim jsme oslavovali klidný přechod kolem psa. Přestala jsem si všímat lidí kolem sebe, přestalo mi záležet na tom, co si o mě říkají, že se nám smějí. Přestala jsem mít potřebu vysvětlovat a obhajovat. Vše, co jsme začali dělat se nám krásně vyplatilo a po 2 měsících jsme s Tobim udělali obrovský pokrok.

Další hodinu u Soni jsme strávily povídáním více méně o mně... Užto nebyly z mé strany věty "..když on Tobi, on je takový a makový", už jsem se ptala, co já mám dělat, jak mám řešit takovou situaci a jak mám řešit jinou situaci. Nadávala jsem si v duchu, protože jsem si otázky, které jsem měla připravené, nechala na doma (klasika)... :-D Jestli jsem to ještě nenapsala, tak Soňa je ta nejlepší výcvikářka, se kterou jsem se kdy potkala. Když jsem psala, že mě už i při první zkoušce nácviku chválila, i když jsem se celá zamotaná od vodítka málem sklátila k zemi,ona moc dobře věděla a ví, proč to dělá. O tom to je, jásat nad úspěchy, byť trvají vteřinu. Ne jen kvůli psovi, ale hlavně pro posílení vašeho sebevědomí. Výcvikář, který vás nikdy nepochválí a jen vás bude peskovat za chyby, je na nic výcvikář! Je potřeba chválit a dodávat sebevědomí nejen hafanům, ale hlavně psovodům, na kterých závisí práce v týmu pes - pán :) Takže pro brněnské - pokud budete někdy přemýšlet o cvičáku - jinde, než u Soni nehledejte! :)
Po další hodině jsem letěla domů a hledala na internetu něco, čím mě Soňa zaujala. Když jsme totiž seděly a povídaly si, Tobi zjistil, že má pamlsky. Já jsem si toho moc nevšímala, ale Soňa se na Tobiho podívala a řekla mu: "No, hezky nabízíš," a odměnila ho. Prosím pěkně, tak jsme se s Tobim dostali k nácviku dog dancing prvků a rozvinutí práce s klikrem :-D Dnes umí Tobi přes 20 triků naučených díky klikání a to včetně sundávání ponožek a podávání věcí (i těch z nepříjemného materiálu jako je např. ovladač).

Možná si říkáte, co má převýchova bázlivého psa co dělat s učením sundávání ponožek. Je to velmi snadné, čím víc je pes naplněn po fyzické a psychické stránce, tím je spokojenější, vyrovnanější a klidnější. Lépe se potom soustředí venku a nemá potřebu vymýšlet hlouposti. A to mi věřte, že naplnit tyto potřeby u křížence teriéra, to zabere pekelně dost času :-D Věc druhá je ta, že to zlepší vaše schopnosti psovoda. Pracujete se psem, po kterém chcete nějaký prvek, který mu ale nemůžete slovně vysvětlit, takže si musíte vypracovat plán, ve kterém propraujete každý krok cviku, který chcete psa naučit. Práce s klikrem vyžaduje klid a neustálé chválení psa, dodávání mu sebevědomí. A nakonci, když váš pes ten povel zvládne, je to nekutečně dokonalá motivace a odměna pro vás oba :)

Další hodiny se Soňou probíhaly už přímo skrze socializaci. Chodili jsme na její hodiny, kde cvičili jiní psi a procvičovali jsme metodu, kterou nás naučila s tím, že jsme se občas zapojili i do výcviku (např. při dlouhodobém odložení jiných psů jsme s Tobiškem chodili mezi nimi, apod.). Měla jsem totiž docela problémy ve městě najít místo, kde bych mohla s Tobim cvičit a neotravovali by nás neustále dotěrní psi a jejich stupidní majitelé. Divili byste se, ale tam, kde má být pes na vodítku, pobíhá nejvíc psů bez vodítka. A věta: "Mohl(a) byste si odvolat svého psa, aby nám nekazil výcvik, prosím?" působí na některé jako bodnutí do vosího hnízda. Kromě nadávek musíte snášet výsměch a věty typu: "Tak když má problémy, nemáte sem chodit", "však ho pusťte, oni si to spolu vyříkají", "nebojte, ten můj je hodný", "však je to pes, tak se nepo*erte", "kdyby ten váš vyjel, tak si toho svého ubráním, s tím počítejte".  Jak reaguji v takových situacích? Seberu se a odejdu.

Stejně reaguji na to, když na nás doráží pes, jehož majitel není k vidění nebo je k vidění (i slyšení), ale pes evidentně neposlouchá. Už jsem dostala i vynadáno, že když vidím, že ten pes jde za námi, tak mám počkat. Ne, já nemusím nic a už vůbec ne, když vidím, že ve chvíli, když se zastvím, tak se mi ten cizí pes pustí do toho mojeho. To si pamatujte i vy. To, že má někdo nevychovaného čokla, který vás bude pronásledovat až na kraj světa a nebude reagovat na povely jeho pána, to není váš problém. Vy jděte kam potřebujete, jestli ho potom bude lovit mezi auty nebo uprostřed města, to není vaše starost. Možná vám to zní tvrdě, ale věřte, že když jde o to, jestli bude nebo nebude pokousaný váš vlastí pes psem mnohonásobně velkým, priority přehodnotíte velmi rychle. V převýchově psa platí jedno pravidlo - dopředu to jde pomalu, dozadu se vrátíte jedinou špatnou zkušeností. Mluvím z vlastní zkušenosti,  z vlastních poznatků, kdy nás pronásledoval nějaký parson russell a celou dobu tak dorážel na Tobiho, že kdybych zastavila, tak se do něj zahryzne. Majitelka na mě řvala, že mám zastavit, tak jsem jen houkla, že nezastavím, že má mít psa na vodítku, tak ať je zticha. Co čert nechtěl, museli jsme zastavit, protože jsme došli k cestě, kde zrovna jela šalina, která chodcům nezastaví. Skončilo to tak, že pes se mi samozřejmě pustil do Tobiho, který měl navíc koš, takže se nemohl bránit. V tu chvíli do mě vjela zlost a psa jsem nabrala na nohu a odhodila ho a majitelce vynadala. Ta mi vyhrožovala policií, no když máte svědky a a znáte vyhlášky, o kterých ostatní nemají ani tucha, druhé straně zbyde jen huba plná nadávek a rychle odkráčí pryč...
Tobi ten den napadl venku malou čivavu, se kterou si den před tím hrál naprosto v pohodě. Trvalo pár dní, než se zase uklidnil a vrátil se na klidný režim. Výcvik pokažený během 10 vteřin vám nikdo neproplatí. protože 3/4 českých pejskařů ničemu z kynologie nerozumí. Oni prostě mají psa a tím to končí.


Převýchova bázlivého psa je běh na dlouhou trať, která začíná tím, že si muste ujasnit priority a udělat pořádek ve vlastní hlavince. Najít vyrovnanost, odhodit obavy a zakaždé situace být asertivní tak, aby měl pes ve vás zastání a spoléhal se na vás.

To, že se nám občas něco nedaří, že se stane, že potkáme nějakého debila, který nás posune ve výcviku zpátky, o tom je život. Jsou to překážky, které nás testují. Zatím je překonáváme a posouváme se dál.
Cesta je cíl ;) a my po ní kráčíme a přijímáme vše pozitivní i negativní. Z pozitivního jásáme a z negativního se poučujeme!

A jak se to vyvíjí dál? Co s Tobiškem podnikáme, co jsme zažili a na co se chystáme? O tom bude příští článek ;)

night.shine

Hostivařský mazlík

Celé léto jsme s Tobiškem pracovali na tom, aby dokázal bez útočení pobývat v přítomnosti psů.

Věříme si, takže jsem se přihlásila na naši první voříškiádu - Hostivařský mazlík

Výsledek posuďte sami. Já to beru jako obrovský krok vpřed. Před půl rokem by Tobi v kruhu samých psů nevydržel bez útočení ani 10 vteřin. Dnes krásně reaguje na mě a na metodu, kterou cvičíme :)

A jak jsme dopadli?
Podívejte se tady - ODKAZ

night.shine

Tobi a vlci :)

To malé stvoření je náš Tobi, který si hraje v parku ve smečce 4 fenek :) Jen jsem se kochala
a blaženě usmívala! Pamatujte - návaly vzteku u psa trvají pár vteřin, radost ze hry a klidná mysl může trvat hodiny. Zaměřujte se na pozitivní chvíle a nenechte svoji mysl deptat negativními myšlenkami. Psi mají jednu krásnou vlasnost - žijí teď a tady. Nezajímá je, co bylo včera nebo před hodinou. Ze dne na den mohou začít znovu.
Myslete na to během převýchovy vašeho psa. Žádný problém není neřešitelný. Zamyslete se nejprve nad tím, co pro vašeho psa můžete udělat vy svým postojem a jednáním. A teprve potom se pusťte do jeho převýchovy :)

night.shine

Tobiho převýchova a koloběžka podruhé :)

Máme za sebou s Tobim první hodinu převýchovy :)

Jela jsem s ním za Soňou Šabackou, která cvičí pejsky u KK Zetor v Brně.

První hodina byla vlastně jen povídací, kdy jsem Soně popsala problém, se kterým se "pereme", jak ho řešíme, co děláme s Tobiškem. Dostala jsem několik užitečných rad, praxi jsem si mohla vyzkoušet hned u východu ze cvičáku. Musím tedy hooodně zapracovat, abych vůbec věděla, co s rukama, nohama, vodítkem, co se sebou :-D

Taky jsem si uvědomila, že mám u Tobiho špatně naučený povel "ke mně". Je to povel, který se musí dát jednou a neopakovat, aby si pes nezvyknul, že ho páníček bude přemlouvat. Proto se kolikrát po zavolání povelu musím kousnout do jazyka, abych už držela pusu. Ale na každou procházku teď chodím se zásobou vařeného kuřete. Po 1 dni metody, kterou nás Soňa naučila, jsem prošla park plný pejsků bez toho, aby Tobi zavrčel. Byla jsem neskutečně nadšená a pořád jsem!
Vrchol všeho bylo setkání s pudlem, na kterého Tobi normálně vrčí už z dálky. Chvilku se ježil a napínal, ale stačilo slovo a už byl klidný, nechal se od pejska očichat a nevšímal si ho... Zrovna pršelo a já jsem si zbytek cesty tančila v dešti a prozpěvovala oslavné písně :-D

Pro tuto část převýchovy se máme snažit vyhýbat situacím, kdy víme, že Tobi může vyjíždět (pes, větší smečka, hlučné děti) a při setkání se psem odvádíme Tobiho pozornost a spojujeme pohled na psa s pamlskem... Je to metoda na delší dobu, ale určitě není nijak přehnaně náročná. Vyhlídla jsem si  v parku 2 akční psy na vodítku a šla jsem vedl nich. Psi bláznili a vyjížděli po Tobim, ten se ani nenaježil a jen je pozoroval. Majitelé hafanů z toho nebyli asi moc nadšení, ale já jsem byla opět velmi spokojená. Protože aby se Tobi mohl učit, potřebujeme cizí psy, které budeme moct z počátku pozorovat z povzdálí.

Co se koloběžkování týče - máme ze sebou teprve druhou jízdu. Tobi měl přes týden zažívací problémy, takže musel mít klidový režim a já jsem i tak dojela z Prahy až v pátek. Ale dnes jsme se hned ráno vydali na jízdu a máme za sebou krásných 4, 7 km, což je na druhý "trénink" hezký výkon a jsem na nás pyšná :) Tobiho jsem pořádně vyvenčila, takže se při běhu nesnažil stavět u každého obrubníku a ještě během jízdy jsme se stavili v parku, kde se očichal s parádní fenkou, která ho trošku prohnala po trávě a jeli jsme dál.

Pás na canicross zatím nemám a v dohledné době asi ani nebudu mít, protože stojí 600 kč. To je pro mě v nynější době částka obrovská (věřte nebo ne). Takže si musím počkat a šetřit. Bude se určitě hodit, protože Tobi občas zatáhne, když vidí psa a dnes jsem při jednom silném škubnutí měla opravdu co dělat, abych ten skok z koloběžky ustála. Ale doskočila jsem na obě nohy, tak to odnesla jen koloběžka, která se asi metr po mně skácela na bok :-D

Musím říct, že já a aerobní cvičení, to je něco. Ale vzhledem k tomu, že jsem vždy dělala sporty založené spíše silově a flexibilně, tak jsem ráda, že tak těch 5 km na začátek zvládnu ;)

ladynightshine.blogspot.cz/

night.shine

Tobi, já a koloběžka

Už celkem dlouho přemýšlím o tom, že se s Tobim dám na nějaký společný sport. Celkem nedávno jsem v jednom pejskařském časopise narazila na článek o canicrossu. Je to poměrně finančně nenáročný sport, kterého se účastní pán a jeho pes (psi). Tak jsem si řekla, proč bychom to nezkusili.

Jelikož ale na běh jako takový nejsem moc stavěná a hlavně se po 10 metrech dusím a svíjím v bolestech :-D začala jsem trénink fikaně - s koloběžkou. Canicross totiž můžete absolovat i na koloběžce, bruslích, trojkolkách. Pes vám pomáhá v pohybu, táhne vás dopředu nebo ťape vedle vás. S Tobim už jsem zkusila jízdu na bruslích, ale protože jsem, co se bruslí týče, věčný začátečník a nejsem si na nich moc jistá v kramflecích, vytáhla jsem koloběžku a vydala se s Tobim na první jízdu.

Člověk si řekne - půjdu večer, kolem 22. hodiny už na náměstí nikdo nebude. Jen mně se může stát, že si pro první trénink vyberu noc, kdy je v Brně "muzejní noc" a ulice jsou plné lidí... A kdyby byli aspoň jen na Svoboďáku! To neeeee :-D Oni museli být úplně všude! Moje stydlivost mi zaplavila obličej rudou barvou, ale řekla jsem si, že když už jsem s tou koloběžkou vylezla ven, tak to nevzdám.

Vyslechla jsem si poznámky o princezně koloběžce, o tom, jak mám krásného psa. Asi mi ta kombinace barevných kalhot, bílých tenisek a koloběžky ubrala na letech, protože na mě pokřikovali kluci tak minimálně o 7 let mladší, kteří by si mě normálně ani nevšimli. Šmarja, tomu se říká klid a soustředění se na "tréninku".

V každém případě jsem s Tobim udělala okruh Svoboďák - Veveří - Gorkého - Údolní - Svoboďák. Nic moc trasa, ale musím říct, že se mi nechtělo neustále kličkovat mezi lidmi, zastavovat a přecházet na druhou stranu cesty. Navíc je opravdu k ničemu, že se kvůli tolika lidem Tobi pořádně před jízdou nevyvenčil, protože kam jsme šli, tam jsme přitahovali pozornost a já zrovna nejsem typ na povídání si s opilými cizími lidmi o půl 11 v noci :)

Takže poučení do budoucna. Vybrat si večer, když není v okolí mého bydlení půlka Brna, Tobiho pořádně vyvenčit a taky si budu muset pořídit pás kolem pasu, abych měla kam pořádně připnout vodítko. V parku mi Tobi jednou hezky zatáhnul za vodítko, když ucítil nějakou parádní stopu a to jsem měla co dělat, abych neskončila v trávě :)

autor fotografie http://ladynightshine.blogspot.cz

A zítra půjdeme zase!

night.shine

Ochoz u Brna

Dva víkendy po sobě jsme byli v Ochozu u Brna. Na druhém výletě nás doprovázely moje kamarádky z gymnázia a flat coated retriever Fíbo :)
Tobi sice trošku ze začátku držkoval, protože Fíbo je hafan v rozkvětu, ale kromě jednoho poměření zubů, kdy oba skončili zamotaní do sebe v příkopě, nedošlo k ničemu vážnému :)

Náš Tobiš si totiž hlídá každého člena smečky, i toho, který "je mu jedno". No a Fíbo, jako správný retriever začal prohánět kachny a v jednu chvíli zmizel v lese, když pádil k potoku. Tobi ho hledal a běžel za ním a jak viděl, že se Fíbo vrací, tak se ozdováděl, měl hroznou radost, že se vrací. Jenže náš Tobi, ten když má takovou tu "mega" radost, tak u toho dělá zvuky, které zní, jako kdyby šel někomu po krku. Najednou se před nimi objevily vystouplé kořeny a stačila chvilka a Tobi narazil s tím svým zvukem do Fíba a už byly vidět zuby, protože u Tobiho opět zavládla panika :-D Tak se náš milý prcek pustil do potyčky se skoro 30 kg Fíbem :-D Mám psa poděsáka, opravdu, je to magor :)
Ale po zařvání "dost" toho nechali, podívali se na sebe, na nás, jak stojíme nad tím příkopem, kam se svalili, jak se kutáleli v sobě z kopečka. Po odvolání přiběhli k nám, Fíbo k Vendě a Tobi ke mně. Dostali pár povelů na koncentraci, postavily jsme je k sobě, aby se očichali a vše bylo zase v pořádku.

Na tomto příkladu bych chtěla ukázat, že co se týče různých potyček ve smečce, i v té náhodně a dočasně vytvořené, stačí opravdu v 90 % odtrhnout psy od sebe buď fyzicky nebo je vyrušit zvukem a oni toho nechají. Fíbo s Tobim se skutáleli do příkopu, kam by se nám špatně lezlo, takže stačilo zvukem přerušit potyčku a oni toho nechali, i když jsme je nemohli odtrhnout ručně. Došlo mezi nimi k nedorozumnění a oni měli potřebu si to vyříkat. Zbytek cesty proběhl v pohodě, šli vedle sebe, Tobi Fíba pořád kontroloval, jestli zase někam neběží, jeli spolu domů autem.

Samozřejmě se může stát, že se do sebe psi pustí a skončí to zakousnutím, ale ve většině případů se to nestane. Vše je o majiteli a o jeho zásahu, o jeho koncentraci na psa.

V polovině procházky jsme si sedli "na farmě", kde nám slečna naúčtovala místo 4 kofol a tatranky 4 kofoly, tatranku a 3 svijany :-D A nikomu nebylo divné, že jsme platili 150 kč. No, ještě, že jsme si toho nakonec všimli :-D Stane se...

Vyvrcholení prochajdy byly kozy, které byly u farmy... Na přístřešku stála koza, která začala po chvilce, co jsme přišli, přežvykovat. A já si říkám, že koza je přežvýkavec, stejně jako kráva, a že určitě má stejné procesy v trávení jako kráva. Samozřejmě jsem si takové zjištění nenechala pro sebe a tak jsme se asi 15 minut bavili na pozorování procesu ruminace u kozy. Jde o to, že koza přežvýká sousto, polkne ho a asi po 30 vteřinách jde vidět, jak se jí krkem vrací do pusy sousto nové :-D Je to maličkost, ale chechtali jsme se a oslavovali každou novou vlnu jak malé děti :)

O tom to je, ne? Těšit se z maličkostí, krás a zajímavostí, které nám život ukazuje a předkládá ;)

Pár fotek, které nafotila Vendula (http://flatik-fibo.webnode.cz/) najdete u článku na mém FB, protože mi z neznámého důvodu nejdou vložit do článku :)

night.shine

Přerušení nežádoucí činnosti

Ve chvíli, kdy si přivedete domů pejska, naučte ho zákazový povel "ne". Je to povel stejně důležitý jako každý jiný, je to povel, kterým můžete nastolit daná pravidla a řád, je to povel, po jehož správném vykonání následuje odměna.

Povel nekřičte, ani nešeptejte. Pevně a důsledně vyslovené "ne" je totiž 100x lepší než: "Ale Azorku, no tak, už to nedělej, protože..." Víte, co si z takového přemlouvání pes vezme? Jedno velké nic... Pokud ale zase na psa zařvete tak, že se bude plazit po zemi a udělá louži, taky to není dobře.
Tento povel má za úkol přerušit nežádoucí činnost a při splnění tohoto požadavku musí přijít odměna v podobě slovní pochvaly nebo pamlsku. Učte tento povel od prvních chvil. Přerušujte jím nežádoucí chování jako je afektivní skákání, trhání věcí, okousávání. Pokud pes přestane dělat to, co se vám nelíbí, odměňujte.

My posilujeme tento povel tak, že položíme před Tobiho pamlsek, dáme zákazový povel "ne" a Tobi si dobrotu nesmí vzít, dokud mu to nedovolíme. Je tak soustředěný i na nás, což poté umožňuje lepší práci v terénu. Je totiž dobré, aby vás váš pes vnímal a vy ho tak máte pod kontrolou i mimo jeho teritorium.

Výše zmíněné situace jsou ty obyčejné, u kterých nejde "o život". Nyní popíšu, jak přerušit nežádoucí činnost a posílit zákazový povel u psů, kteří tolik nevnímají, když např. vidí jiného psa a chtějí zaútočit, když jsou to psi agresivní na lidi. Takoví pejsci mohou kolikrát být vázáni na majitele jak chtějí, ale ve chvíli, kdy uvidí objekt své nelibosti, mozek jim přepne do módu "nevidím, neslyším, soustředím se jen na svůj cíl" a tento mód se musí prostě restartovat a vrátit mozek do klidného stavu.

Já pro tento restart používám svazek klíčů. Když jsem začala Tobiho učit být v přítomnosti jiných psů, v jedné ruce mám vodítko a v té druhé mám klíče. Klíče dělají zvuk, který dokáže rozehnat i 2 psi, kteří se do sebe pustili. (pokud nejde vyloženě o boj na smrt) Osvědčilo se mi to v situaci, kdy Tobi vyjel po psovi od tchánů a neměl na sobě náhubek. Vzala jsem prostě klíče od amnžela, které jsem měla po ruce a hodila jsem je mezi ně, Tobi se vylekal a utekl. Pokud se potom opět po Bennym třeba ohnal, hodila jsem klíče jeho směrem. Časem stačilo k převýchově vzít klíče do ruky a při náznaku (naježená srst, zavrčení, příliš upjaté a strnulé pozorování) zacinkat svazkem a Tobi se uvolnil. Přestal dělat to, co jsem nechtěla a v té chvíli jsem ho pochválila. ukázala jsem mu, co nechci, aby dělal, a že za klidné chování dostane odměnu.

Pokud se vám někdy stane, že se váš pes pustí do rvačky, snažte se být klidní, vběhněte ke psům bez křiku a mávání ruk a odtáhněte je za ocas nebo za zadní nohy. Většina psů se okamžitě zklidní. Pokud budete v pohodě i vy, snažte se psy přivázat na vodítko, pokud máte náhubek, nasaďte jim náhubky a přiveďte je znovu k sobě. A situaci opakujte, dokud nebudou vedle sebe klidní. Jsou psi, kteří se bijí různě. Někde jsem viděla dokument, že pitbullové mají stisk tak pevný, že dostanou jakoby křeč. Potom stačí oba psy chytit, držet je a čekat, až tak křeč povolí, potom jak se pustí, je třeba je od sebe odtáhnout, aby se nezakousli znovu. (Pokud toto čte nějaký majitel pitbulla a je to špatně, omlouvám se, píši, co jsem se dočetla a viděla v dokumetech :)) I v takovém případě je třeba zachovat chladnou hlavu a hlavně neječet, nepřidávat žhavé uhlíky do ohně. Mnoho psů nemyslí rvačku smrtelně vážně, jen si chtějí vytyčit nějaká pravidla, ukázat si své postavení v dočasné smečce a jít dál.

Jestli máte problémy se svým psem, trénujte proto zákazové povely, odměňujte hezké a klidné chování, vyzkoušejte klidně klíčovou metodu a používejte ji jako prevenci. Pamatujte, že ani při hodu by se klíče neměly vašeho psa dotknout, mají ho jen vyrušit z toho špatného a v tu chvíli je řada na vás, abyste si ho zavolali a odměnili, že nežádoucí činnosti zanechal :)

Tobi a Benny po 4 denní převýchově - dosáhli jsme cíle - Tobi nemusel mít náhubek :)

night.shine

Strach kompenzovaný agresivitou

Strach u psů je v dnešní době velmi rozšířený. Je také pravdou, že strach, mohou ve svém psovi pěstovat právě ti, kdo ho mají vést k sebevědomí - majitelé psa.

Začnu u malých plemen (čivavy, jorkšíři, apod.).

Tito psi jsou původně lovecká plemena, ať se vám to líbí nebo ne, ať tomu chcete nebo nechcete věřit.
Teriéři, čivavy, tito malí psi byli vyšlechtěni za účelem lovu malých škůdců (potkani, krysy ve stájích), větší teriéři byli šlechtěni pro podíleníse na lovu lišek, jezevců. V každém případě to mají být psi sebevědomí, schopni dát najevo, že ochrání třeba i svého pána, nadšeni pro různé sportové aktivity.
Místo toho dnes na ulici potkáváte psy, kteří jsou oblékaní jak panenky, většinou v náručí, protože přeci si můj pejsek neošlape ty parádní botičky, které jsem mu koupila nebo přece se nesmí moc unavit chozením.
Lidé si neuvědomují, že když tato plemena vznikala, byli jejich zástupci venku 24/7 a místo pelíšku se na noc zahrabali do sena v maštali, kde měli lovit hlodavce. Žádné papučky a žádné oblečky, pokud se neocitli u nějaké královské rodiny.

Mnoho lidí nemá rádočivavy a jorkšíry (nebo i palácové psíky, bišonky) obecně společenské psy. A důvodem je to, že jsou uštěkaní, útočí nejen na lidi, ale hlavně na psy.
Z 90% je to chyba majitelů. Tyto psy si pořizují většinou ženy, které si je ale pletou s dětmi a panenkami. Určitě jste zažili chvíli, kdy si kráčíte se svým psem po ulici a naproti vám jde paninka s čivavkou a jakmile vás paní/slečna uvidí, začne hysterickým hlasem volat: "Chyťte si toho psa, ať tomu mému neublíží!" Aby toho hysterčení a paniky (kvůli ničemu) nebylo málo, okamžitě svou čivavku chytne do náručí a začne ji konejšit "To nic, zlatíčko, maminka tě nedá." Musím vám říct, že když takovou situaci pozoruji, vypadám s Tobim takhle:

Tento obrázek velmi přesně vystihuje můj postoj k tomu, jak se v tu chvíli cítím. Nechápu :-D Opravdu nechápu tu paniku, která se bez rozumného vysvětlení, točí v hlavách žen, které takto ochraňují psa. Nemělo by to být naopak?

Pes není dítě, pes není panenka, která se při styku s jiným psem rozpadne... Přesně tyto čivavy a jorkšíři jsou ti nejubožejší psi, kteří mají na prvním místě sebe, potom někoho, kdo je ochrání, když bude zle. Rozmlazlení a vystrašení.
Můžete nebo nemusíte věřit na to, že člověk vydává vibrace a rozesílá energii, kudy chodí. Já vám dám důkaz. Malí společenští psi, když se narodí, nerodí se se strachem z jiných psů. to, že si štěně lehne při styku s novým, starším psem na záda a ukáže mu bříško, to je normální stav v hierarchii. Dává mu najevo, že je mladší a přijímá to, že je pod ním a nechce mu způsobit žádné ohrožení, jen si chce hrát nebo se jen očichat a jít dál. Proto si starší pes štěně očichá a i většina psů, která je ostřejší vůči jiným dospělým psům, nechá štěně být nebo si s ním pohraje. Je to totiž štěně, jediné vibrace a emoce, které vysílá při styku je submisivita. Není to strach, je to podřízenost a vědomí toho, že je mladší. Je to přirozenost. Proto je nesmírně důležité, abyste už od první chvíle, co si přivedete domů štěně, vyhledávali psi různého věku, velikosti a pohlaví a socializovali vašho prcka co to dá.

Během socializace se musíte naučit být klidní. Pamatujte, že pes vás následuje a jak se cítíte vy v různých situacích, on to přebírá od vás. Jak? Pomocí vodítka, pomocí polohy těla, pomocí výšky a vibrací v hlase. Váš pes se učí reagovat na lidi, auta, ostatní psi od vás.

Buďte klidní, musí z vás vyjadřovat jistota, klid, musíte vysílat pohodu a klidné vibrace, které při styku se druhým psem dávají klid i vašemu psovi. Když jste při setkání s druhým psem nervózní, cukáte vodítkem druhého psa, vedete ho tak, že je vodítko napjaté, váš pes přebírá vaši napjatost a nejistotu od vás. Přebírá od vás VÁŠ strach, který si váš pes vykládá jako hrozbu. "Moje panička se bojí, a když se bojí, tak napíná vodítko (1. asociace), bojí se, když vidí psa a tehdy to vodítko napne (2. asociace), to znamená, že se i já mám bát toho psa, protože vodítko je napjaté a to znamená, že se panička bojí (3. asociace)". Co z toho plyne? Pokud vysláte zprávu do okolí "bojím se, co se stane, když se můj a ten cizí pes setkají" první, kdo to zachytí je váš pes, který si spojí setkání s dalším psem jako situaci nepříjemnou, obavami vyplněnou.

Protože sebvědomý pes, ten nemá potřebu se rvát, ten ví, že jeho pán je v klidu, a proto ten druhý pes není hrozbou, ale jen objektem, se kterým se pozdraví a jde dál.
Problém je v tom, že když se psi k sobě dostanou, sebevědomý vycítí nejistotu, strach, vzrůstající agresivitu druhého, nejistého psa - tehdy stačí pohled a rvačka je na světě. A v 90% je rvačka vyvolána právě tím slabším a nejistým psem, který má v sobě nakupené ty špatné emoce, strach, nejistoty a obavy a potřebuje je ventilovat. Strach se mění na agresivitu.

Agresivní, bázliví a nepoddajní jedinci ve smečkách psů nemají šanci na přežití. Pokud se objeví ve smečce pes, který je vystrašený, nejistý a tím pádem nestabilní a je možnost, že bude agresivní, smečka ho zabije, v jeho lepším případě vyžene. Protože nikdo nemá zájem o jedince, který bude dělat problémy.

Jak tedy při setkání postupovat, pokud již máte problémového psa?

Vy jste vedoucí smečky, vy jste alfa, která vysílá jako první informace do okolí. Proto vy musíte být ti klidní, vyrovnaní a uvolnění. Pokud uvidíte cizího psa, řekněte si klidně nahlas: "Vše je v pořádku. Jdeme se pozdravit." Vodítko mějte povolené, ve chvíli, kdy váš pes začne tahat, aměňte směr od druhého psa. Nikdy nenechejte vést vašeho psa! Váš pes musí být v každé chvíli koncentrovaný na vás, i kdyby před vámi stála hárající fena. Vy musíte být středem vesmíru, dokud to po psovi vyžadujete. Jen tak budete mít situaci pod kontrolou. Protože jak na vás pes nereaguje, nemáte šanci takové situace zvládat.Klidně dejte páníčkovi, který se s druhým psem blíží, vědět, že potřebujete chvilku, než se váš pes uklidní. K cizímu psovi se vydejte, až bude váš pes klidný, stejně jako vy. Žádné afektivní chování! (pamatujte, že i přehnaná radost se může změnit ve rvačku, a když se vidí 2 psi, vrtění ocasem může znamenat, že se těší, až se pobijí)

Když jsou již psi u sebe, moc na svého nemluvte, jen pozorujte jeho tělo. Při prvních známkách ztuhlosti, napjatosti, zježení se psa otočte a kráčejte pryč. Třeba jen pár kroků a jak si získáte jeho pozornost (např. cvikem poslušnosti), můžete se vrátit. Když bude pes v klidu, pochvalte ho za hezké chování při setkání. Musíte vystihnout tu chvíli, kdy je hodný, hezky a v klidu se očichává. Pokud se opět začne ježit, znovu se otočte a beze slova s ním odkráčejte. To, že se pes ježí, ztuhne, napne tělo, to je první známka toho, že bude útočit, vysílá v tu chvíli nejisté a negativní emoce ke druhému psovi.

Buďte po celou dobu klidní, pamatujte si, že vaše nervozita třeba i z neúspěchu, je to nejhorší, co můžete v tu chvíli dělat. Pokud budete nervózní a deprimovaní, jen podporujete ty špatné emoce ve svém psovi. Proto tyto situace a práce s bázlivým psem vyžaduje klidnou hlavu a mysl. Radost při správném chování, klid při stresové situaci. Pokud budete se svým psem měnit směr, abyste ho uklidnili, berte to i možnost pro zklidnění svých emocí. Žádná frustrace, žádné znepokojování, žádné vyčítání si. Nic takového!

Pokud víte, že by váš pes mohl i kousnout, nechte ho všude nosit košík, budete klidnější a vytváříte tím možnost, setkávat se s každým psem. Je totož velmi důležité řešit tento problém tím, že budete psa dostávat do situací, ve kterých chybuje a jedná špatně. Jen tak přijde náprava. Naučte ho získávat si snadno vaši pozornost a vyražte do parků ,kde víte, že potkáte hodně psů. Ozbrojte se trpělivostí, klidnou myslí, hromadou pamlsků a setkávejte se se psy. Při hezkém chování, pochvala, při náznaku agresivity, beze slova otočka o 180 stupňů a jde se znovu. Buď se stejným nebo jiným psem. Nic nevzdávejte, ale učte svého psa, co je a není správné. Vy jste jeho učitel, vy mu musíte dát jistotu a sebevědomí.

Jestli budete mít možnost, domluvte se na setkávání s různými lidmi, kteří mají vyrovnané psy, a kteří budou ochotní vám pomoct. Pamatujte, že opakování je matka moudrosti a pozitivní motivace je 100x lepší, než frustrace a snaha o předělání psa tím, že budete protivní a nervózní víc, než on sám.

V příštím článku vám popíšu, jak pracuji přímo s Tobim a co všechno už spolu dokážeme :) Pokud budete mít nějaké dotazy, na které jste nenašli odpověď v článku, můžete mi napsat mail: ladynightshine.blogspot.cz@centrum.cz

night.shine

Tobi - úvod

Založila jsem nový štítek s příznačným názvem: Tobi.

Kdo sledujete můj blog, tak víte, že Tobi je náš čtyřnohý kamarád z OZ Túlavá labka v Bánské Štiavnici. Pokud si chcete přečíst jeho příběh, podívejte se na článek, který jsem nedávno sepsala tady na stránkách.

O čem jsem doposud moc nepsala, je Tobiho problém, se kterým se potýkáme.

Tobiho našli jako malinké asi 2 - 3 měsíční štěňátko v zimě u obchodu. Stál tam sám a čekal, až ho někdo zachrání. Co s ním bylo předtím, to nikdo neví. Proto se už nikdy nedozvím, jestli byl mezi 5. - 6. týdnem, v období nejdůležitějšího získávání sociálního chování, s matkou a sourozenci. Kdo ví, třeba už ani nebyl s matkou, třeba v tom období už cestoval sám po městě.

Že má Tobi trošku problémy se strachem, to jsem zjistila hned 2. den, kdy se poprvé setkal v uzavřeném prostoru s manželem. Po příjezdu byl se mnou doma a byl v naprostém klidu, snažil se nahánět Mimi, takže jsme od prvního večera cvičili poslušnost, protože to bylo zapotřebí. Ustlal si sám na zemi všechny polštáře, které našel a usnul.Když přišel manžel domů, vyplaval na svět Tobiho první problém: nejistota a strach z mužů. Před manželem se schovával a krčil se. Naštěstí, my jsme lidé mírní a klidní, takže během pár dní byli dvojka, jak se patří.

Tobi neměl problém s jízdou v autě, ve vlaku, v autobuse, v MHD. Na ulici je ostražitý, ale ne bázlivý.

Strach z mužů v sobě má pořád, ale je to spíše strach z hlučných a velkých lidí. Když k nám přijel na návštěvu tchán, musela jsem víc jak hodinu s Tobim chodit z místnosti do místnosti, aby se oťukal a přestal ho vnímat. Itak ležel pod stolem a při každém pohybu tchána začal štěkat. Po 2 letech už dokáže být s tchány v místnosti a ležet v klidu u jejich noh... Stačí však prudký pohyb nebo výkřik a hned vše komentuje štěkáním.

Od prvního dne jsme s Tobim chodili do parků a vyhledávali pejsky, aby se Tobi otrkal a prošel si náležitou socializací s pejsky obou pohlaví a všech velikostí. Hned ze začátku se však stranil větších smeček. Když k němu přišel 1 nebo 2 pejsci, bylo vše v pořádku. Jakmile přišlo pejsků víc, Tobi se schovával a chtěl pryč. Pamatuji si na ty hodiny, kdy jsme procházeli schválně kolem větších smeček pejsků, aby si zvyknul. Ale nezvyknul si nikdy. I na cvičáku, když měli pejsci "rozchod" před a po cvičení, Tobi se držel u mě, občas poodběhl, když se nějaká fenka odloučila od skupinky, ale když se k ní vracela, otočil se a šel zase ke mně.

Jednoho dne se mi po něm navíc několikrát proběhl afghánský chrt. Šli jsme si po parku a z ničeho nic se přiřítil pes který si sice chtěl hrát. Ale jeho 30 kg s Tobiho tehdy ještě štěňěcími 6 kg, to se opravdu nedá porovnávat. Majitelé chrta se smáli, já jsem se marně snažila psa odehnat a kňučícího Tobiho dostat pruč. Až už jsem celá zoufalá zařvala na majitele, že jim jejich psa budu nucena odkopnout, protože tensi pískot Tobiho užíval a opravdu ho to rozdovádělo ještě víc. Teprve tehdy si majitelé psa odvolali. Tobi to odnesl nataženým svalem a měsíčním kulháním.

Od té doby ale začal vrčet na psy a jednu dobu dokonce i na větší feny. Není to agrese s cílem zabít, protože jde kolem cizí pes, který ho může sesadit z pozice. Je to vrčení ze strachu.
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem přišla na to, co se vlastně děje. Poznala jsem to na Slovensku, když si mě začal zuřivě bránit před Bennym, pejskem, kterého mají tcháni. Když mě Benny přiběhl přivítat, Tobi na něj skočil a začal mrmlat, vrčet, třást se. Přitom Benny na něj nevěřícně koukal a nechápal, co se děje.
Je to strach. Strach z toho, že toho pejska, kterého si hladím, budu mít radši, než Tobiho. Obavy, které si kompenzuje tím, že je agresivní. Je to i žárlivost, protože stejně jako mě si dokáže během minuty hlídat fenku, kterou náhodou potká v parku a přiblíží se k ní jiný pes.
Není to procházka růžovým sadem, protože člověk musí změnit přístup k pejskovi, který má takový problém. Nikdy totiž nemůžu vědět, na jakého psa Tobi zaútočí, protože někdy má strach i z velkých fen a dokáže i během hry okamžitě obrátit o 180 stupňů, pokud se stane, že ho fena nějak povalí, že se začne cítit v nebezpečí.

Nic nevzdáváme, protože jsme si k sobě Tobiho už jednou vzali a proto vše, co ho trápí a neví si s tím rady, vše řešíme. Je pravda, že jsme udělali pár chyb a Tobi je na nás hodně fixovaný. Nemá problém být 8 hodin o samotě, když jsme v práci a ve škole, ale když je s námi, položil by snad i život, aby nás ochránil před jakýmkoliv psem. Je hezké, když si váš pes chrání, ale ta ochrana by měla přijít, když je potřeba. nesmí v ní být žárlivost, ale zdravé sebevědomí, kdy se postaví pes za svého pána.

V následujících článcích bych se s vámi chtěla podělit o všechny své zážitky z převýchovy Tobiho. Podělím se s vámi o své cíle, které si při každé převýchově vytyčím snažím se jich dosáhnout. Někdy úspěšně, jindy musíme slevit. Ale vše má svůj čas a i malý pokrok je důvod k oslavě a radosti. Popíši každý krok, který jsme podnikli a podnikáme, jak řešíme různé situace, jak cvičíme nápravu i doma bez psů, jak se k Tobimu chováme ve vyjatých situacích a jak jsme změnili přístup celkově od chvíle, kdy nám došlo, s jakým problémem se Tobi v sobě pere. Pokud se mi bude dařit, občas natočím nějaké video nebo se budu snažit aspoň dokumentovat náš postup fotografiemi :)

night.shine