Tobiho převýchova II

Zdravím vás!

Dnes mám pro vás další článek o Tobiho převýchově.

Minulým článkem jsem skončila vyprávění někdy v červnu minulého roku. V té době jsem pokukovala po různých akcích, seminářích, táborech. Jenomže peněz nemáme na zbyt, takže jsem se akorát přihlásila s Tobim na voříškiádu.

Několikrát jsem byla domluvená se Soňou, že znovu přijdeme s Tobiškem, ale často nám Tobiho zdraví nedovolilo nic jiného, než jezdit na veterinu a zpátky. O těchto Tobiho problémech jsem tady i psala. V červnu 2013 za mnou dojel manžel s Tobim do Prahyy. Tobi měl po příjezdu průjem, tak jsme mu dali hladovku a vypadal, že bude v pořádku. Nebyl.. Ve 3 ráno jsme jeli přes celou Prahu do Vetcentra. Infuze, injekce, mikroskopický rozbor byl jasný - další zánět střev. Měla jsem tehdy druhý den jít na zkoušku z mikrobiologie, no, přes mail jsem se omluvila, že na to orpavdu nemám a jeli jsem do Brna. Naše veterinářka pokračovala v léčbě a dostaly jsme se do řeči, co tedy s Tobim. Pro mě hrozná věc na těchto zánětech je i léčba - antibiotika (a v té chvíli to byla už 3 ATB během půl roku, která musel brát)... Veterinářka navrhla, ať mu místo granulí vařím a zkusím BARF. No, měla jsem tušení, o čem že to mluví, ale nedovedla jsem si to moc dobře představit, jak to provést. Tak jsem si pořídila literaturu, přibližnou krmnou dávku konzultovala s veterinářkou a bude to rok, co je Tobi na syrové stravě. Za ten rok jsme na veterinu museli jen jednou, když měl koliku (neberte to jako zauzlení střev nebo něco podobného, kolika je bolest v břišní krajině). Krvavé záněty zmizely, stejně tak přestal mít neustálé průjmy.
Tobi začal mít víc energie, vydržel běhat, skákat, přišlo mi, že přestal být tolik roztěkaný (nevím, jestli je to stravou).

Začali jsme proto zkoušet různé sporty, které bychom mohli dělat společně. Jezdíme na brusle, na kolobku, na kole, chodíme běhat, na túry a co je nejdůležitější, hodně jsme cvičili poslušnost a socializovali :)

Přes léto jsem si začala uvědomovat, jak mnohem lépe vyhodnocuji situace na procházkách, jak se Tobi začíná uklidňovat a více mě vnímá. Na každou prochajdu jsem vyrážela s kapsou plnou pamlsků a za každou klidnou nebo nevšímavou reakci vůči ostatním psům jsem Tobiho odměňovala a jásala. Nebudu vás balamutit, že je z Tobiho pes, který si hraje s každým hafanem a už na žádného nestartuje. Nikdy takový nebude a ani to není cíl naší převýchovy! Náš cíl je to, aby si ostatních psů (hlavně samců) nevšímal, aby vnímal mě a neměl potřebu řešit to, že mu jiný pes očichává zadek :-D

Díky celkovému zklidnění jsem si troufla několikrát vyjít do parků, kde jsou psí výběhy. O jedné úžasné výpravě za socializací jsem psala i na blog - aspoň vidíte, že se snažíme a makáme celou dobu! :-D Mrknout můžete sem na článek Tobi a vlci.
Pamatujte na 2 věci. Je dobré přemýšlet - vyhodnotit situaci, než uvedete psa do smečky (hlavně náhodně vytvořené v parku). Jací tam jsou psi? Jsou to feny nebo i samci? Jak se chová můj pes, když se přiblížím ke smečce (postoj těla, práce nosu, hlasové projevy). Pokud vidíte, že se bojí, je lepší pejsky pozorovat, klidně chválit za hezké chování a prohlížení si smečky. Pokud se k vám některý pes přiblíží, snažte se, aby váš pes nebyl na napjatém vodítku. Když se stane, že projeví náznak strachu, odveďte ho od pejska pryč, nejlépe bez cuknutí vodítka, jen ho navnaďte na pamlsek.
Někdo by si řekl, že to moc řeším. Možná, ale vyplácí se mi jít na to pomalu a myslet u toho ;o) Každopádně sami se můžete ve výše zmíněném článku přesvědčit, že to funguje! A to je, prosím, výsledek necelých 5 měsíců práce...

Protože jsem z nás měla radost, odhodlala jsem se přihlásit se s Tobim na voříškiádu v Praze. Byl to pro nás zátěžový test - skoro 100 pejsků na cvičáku, štěňata, feny, psi, lidi. Nešlo mi o soutěžení, šlo mi o Tobiho reakce. Přihlásili jsme se na Hostivařského mazlíka a 1. 9. 2013 jsme šli do akce :) Je pravda, že jsem ten den nebyla úplně fit. Byla jsem unavená, nevyspalá, protože mě v noci před voříškiádou postihla kolika střev. Bolest jak cyp, probrečela jsem půlku noci v koupelně a bylo mi tak, že jsem měla pocit, že se doplazím k chlapovi a poprosím ho, ať zavolá záchranku (a to já do nemocnice fakt ne-e! :-D). Nakonec jsem to nějak přežila, ale na voříškiádu jsem vyrážela ještě značně dehydratovaná a hladová. Naštěstí, v dobré náladě a plná očekávání.
Tobi zvládnul vše na 1* ;) Krásně chodil v kruhu při předvádění, několikrát jsem ho vzala a procházela jsem se s ním mezi ostatními pejskaři. Jedinkrát měl problém, když se k němu přiřítil ze zadu hafan, ale jen zavrčel a odvedla jsem ho kus dál a po pár vteřinách se mohl vrátit k ostatním pejskům. Každopádně, jak jsme pěkně "šlapali" v kruhu a jak jsme dopadli na voříškiádě, na to se můžete mrknout na videu, které jsem udělala!

Toť rok 2013 a naše největší úspěchy!

Rok 2014 v dalším článku, a že je na co se těšit! :-D

foto: http://flatik-fibo.webnode.cz/

 night.shine