Cesta

Velmi často se zamýšlím, jestli existují minulé a budoucí životy. Jak to vlastně je, jestli si opravdu odnášíme něco z minula a neseme si něco do budoucna.
Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to v podstatě stejné a velmi blízké učení křesťanství. Pokud se budete chovat podle svého nejlepšího svědomí, nebudete proti sobě a světu hřešit, vaše duše bude rychle očištěna a půjdete do nebe... Záleží na tom, jak se chováte, podle toho strávíte různě dlouhou dobu v očistci, než bude vaše duše opět čistá.
Tak nějak chápu také princip minulých a budoucích životů, pokud nějaké jsou. Dokud duše není doformovaná, bude se tu vracet, aby se očistila dobrými skutky a mohla v klidu odejít, odkud přišla.
Když se nad tím zamyslíte, je to velmi jednoduché. Buďte hodní, nedělejte ni, čím byste ubližovali sobě, všem a všemu kolem sobě.

Je to asi 10 let, co jsem se začala zajímat o věci "vesmírné". Začínala jsem s tarotem, přešla k čarodějnictví a díky moji milé Zuzce Z. a náhodnému nalezení milion let starého kancionálu jsem se dostala ke křesťanské víře. Ta mě zanesla na pole meditací a léčitelství, kde se momentálně vzdělávám ve svém volném čase a snažím se tak nacházet způsoby, kterými bych mohla pomáhat lidem a zvířatům kolem sebe. A také hledám ten vnitřní klid v situacích a v rozpolcených životních situacích.

Prošla jsem si obrovskou cestou za těch 10 let, zůstala jsem u křesťanství, nezavrhuji nic z toho, co jsem dělala v minulosti a občas se k tomu vracím. Ale stejně mě nejbližší nikdy nebudou brát jako stejnou křesťanku, kterou jsou ti lidé, kteří byli vychováváni ve víře od malička.

Pravda je taková, že mě některé mše a někteří kněží vysloveně nudí. Co jsme se přestěhovali, začali jsme jezdit do kostela ve vedlejší vesnici. Pro mě je to neskutečně únavná a nudná chvíle. Můžu se soustředit jak chci na to, co se děje, co kdo říká, ale zívám, neustále prý vzdychám (i když o tom ani sama nevím), čučím kam můžu. A nehorázně se mi tak stýská po brněnském kostele u Jezuitů a u sv. Tomáška... No, byla z toho doma hádka - nebo ani ne tak hádka, jak taková "napjatá" výměna názorů. Je hodně těžké být s člověkem, který vyrůstal v katolické rodině a nemá potřebu nebo spíš nechce přemýšlet o tom, jestli je opravdu vše tak, jak to má "naučené". Je neskutečně deprimující, že s čímkoliv vlastním přijdete, je to ve většině případů označeno jako "to špatné"... A úplně nejvíc nejtěžší je pro mě to, že si většinu těch pro mě krásných a nových postřehů takto nechávám pro sebe, protože nechci, aby mi je někdo hanil a označoval za křesťansky nesprávné a nepřípustné.

Stejně tak si dokážu představit, jak musí být těžké poslouchat, jak se někdo nabourávádo vlatních jistot... Asi to taky žádná pohádka není...

Co očekávám od mše, od návštěvy v kostele?

Že mi tam bude dobře. Jdu tam na rozmluvu ke svému stvořiteli, který mě tam zve a chce se mnou strávit čas, stejně jako já chci strávit čas s ním. A přes kněze a jeho kázeň mi snese poselství, které se bude týkat mých těžkostí a najdu tak úlevu a klid v duši, protože mi bude připomenuto, že na to nejsem sama. Jen musím vydržet...

Že prý to tak není, protože mše má být jakýsi styl oběti, jinak snad žádnou oběť v životě nemám.

Má největší oběť, kvůli které budu do konce života smutnit, trápit se a plakat je to, že vím, že nemůžu nikoho, hlavně ne vlastní rodinu, nutit do vegetariánství nebo veganství. Protože stejně jako volba náboženství, i toto je na vlastím rozhodnutí. A největší smutek mi přivádí to, že jednou za čas musím nakoupit a vařit maso, a ne vždy mám na maso z malých farem. Je to oběť, které bych se mohla vzdát. Prostě bych doma řekla - nebudu to dělat a nechci, aby to doma bylo. Ale z lásky to dělám, protože láska je pro mě základ všeho.

Hlásím se ke křesťanské víře, ale budu zde citovat Dalajlámu, abych vám naznačila, jaké je mé hlavní náboženství a můj životní postoj:

Mé náboženství je velmi jednoduché. Mým náboženství je laskavost. Dalai Lama XIV

Snažím se být laskavá tam, kde to jde... Ale to však neznamená, že budu laskavá a budu pehlížet věci, které jsou nesprávné. Že tam, kde je potřeba být důsledný, budu dělat kompromisy, ustupovat a omlouvat si vlastní jednání a činy podle momentálních potřeb.
Stejně tak se učím, nenechat po sobě šlapat a nenechat se využívat. Zdraví má člověk jen jedno a nervy taky :)

Je jedno, jestli existuje karma, minulé životy nebo nebe. To, co děláme se zapisuje do naší duše a je jen otázkou času, jak se to projeví.

night.shine