Další rok končí a nový začíná...

Tolik se toho v minulém roce stalo, že když se mi v hlavě zrodila myšlenka na článek typu "shrnutí roku 2013" psala bych ho celý den a stejně bych ho nesepsala tak, jak bych chtěla.

Přestěhovala jsem se a to hned 2x. Jednou v Praze, kde jsem našla fajn ubytování s fajn spolubydlící. Hlavní stěhování mě potkalo v listopadu, kdy jsem opustila Brno a odstěhovala se na vesnici.

Postihly mě deprese. Nikdo o tom neví, ale přišlo na mě v listopadu období, kdy jsem na 3 týdny měla nedaleko k psychickému zhroucení. Nejhorší bylo, že jsem na vše byla sama. Když se nad tím dnes zamýšlím, možná to nakonec bylo dobře. Nebo vlastně nevím, co pro mě bylo v tu dobu nejlepší.

Naučila jsem se naslouchat a zvykla jsem si nestěžovat si. Občas si asi sama stěžuji situaci tím, že mám problémy a nemluvím o nich... Ale zjistila jsem, že mi moc to povídání nejde...

Byla jsem na mé první Veggie parade, jela jsem Bike ride na podporu boje proti těžbě na Arktidě, zúčastnila se protestu proti týrání psů v Rumunsku a pochodu na uctění památky smrti hospodářských zvířat.

Zklamala jsem se v několika lidech a přestala s nimi komunikovat. A nelituji toho...

Jsem hrdá na to, že si stále stojím za některými svymi názory a to i přesto, že jsem se kvůli nim dostala do křížku i s nejbližšími. O to víc jsem na sebe pyšná, když vím, že ač měli někteří lidé stejný názor, nechali se ovlivnit a sklouzli k druhé straně. Nevím a nezajímá mě, proč to udělali. Jsem ráda za takové události v životě, o to víc si cením sebe jako člověka.

Pochopila jsem, že i kdybyste některým lidem chtěli poradit nebo pomoct, pokud nechtějí, nemá smysl jim cokoliv říkat. Jen se setkáte s nepokorou a odmítáním, které vás bude mrzet víc, než mlčení.

Nejsem typ člověka, který by se nadchnul pro jinou lidskou bytost tak, že by o ní vyprávěl na potkání. Je ale fakt, že jsem letos blíže poznala autora blogu Cesta je cíl  a velmi často k němu lidi odkazuji :) Jsem ráda, že se mi do cesty postavil člověk, jehož názory a postoj k životu mě inspirují a dodávají odvahu v mnoha směrech.


Tobišek prodělal 2x silný zánět střev, kdy jednou skončil na klinice na kapačkách. Přešli jsme na BARF a mnoho problémů mu úplně vymizelo.
Začali jsme docházet na socializační hodiny, takže je schopný si hrát ve smečce, kde jsou fenky a vychází s některými psy.
Cvičíme už 2 měsíce pomocí klikru. Tobiš se učí tak rychle, že mu nestačím! Dělá otočky, proplétá se mezi nohami, skáče přes krabice, leze do nich, podává packy, dává mi placáka, sundává ponožky, umí sundat i tričko :-D
Díky socializačním hodinám a radám, které mi poskytla skvělá Soňa Šabacká, jsem se s Tobim odhodlala jít na první voříškiádu. Vyhráli jsme 3. místo v kategorii pes voříšek do 40 cm a 1. místo v kategorii nejpodobnější pár pejsků. Největší výhra pro mě byla ta, že Tobi zvládnul být celý den v přítomnosti desítek psů bez rvačky :)

Čičin se "porval" s jakousi plísní, která mu rozdrásala kůži. Spravily to zázračné sirné koupele!

Rodina je pro mě vším. Vždy to tak bylo, je a bude. Několikrát během minulého roku jsem zjistila, že bych pro mé milované dýchala, i kdybych se sama měla udusit. A i přes pár neshod, mám stejně nejlepšího chlapa na světě. Kdybychom se občas na něčem neshodli, asi bychom se ukousali nudou ;) :-*

_________________________________________________________________________________

Silvestra trávím sama s Tobim, Mimi a Čičinem. Celý den přemýšlím a rekapituluji. Myslím na to, jestli je něco, co bych udělala jinak. Uvědomuji si, že člověk by neměl hledět do minulosti, aby litoval svých činů. Měl by hledět do minulosti, aby našel chyby, poučil se z nich a neopakoval je v budoucnu.
Během roku se stalo několik zvláštních událostí, mnoho lidí mě prosilo o radu a pomoc. I za jejich prosby jsem vděčná, protože i v tom jsem nacházela inspiraci pro vlastní život. Někdy to bylo velmi náročné, když jsem měla vlastních problémů až nad hlavu a kolikrát těžko hledala sílu, abych se donutila vstát z postele a fungovala.
Ale o tomto tento rok byl. Byl to rok, kdy se vše rozhodovalo a volili jsme si cestu a směr našeho života. Věřím, že jsme nakonec zvolila správný směr.

Do nového roku vám přeji, abyste se na jeho konci nemuseli stydět za své činy. Jednejte tak, abyste se na konci každého dne mohli na sebe podívat do zrcadla a byli se sebou spokojení. I když budete mít oči uplakané, svaly bolavé, časem pochopíte, že to stálo za to a i ty nejtěžší zkoušky vám něco nového a skvělého přinesly.

Dbejte na své zdraví, usmívejte se, obklopujte a komunikujte jen s lidmi, se kterými se cítíte dobře a jste s nimi rádi. Nemáte povinnost komunikovat s nikým na sílu :)

Mějte se rádi, odpouštějte si a nevracejte se k věcem, které nemůžete změnit!


night.shine a kožíškované děti :)