Nacházím zde přesně to, co jsem ve městě postrádala. Na život ve městě si nestěžuji, člověk si zvykne na vše a já se svým neustále pendlujícím způsobem života si opravdu zvyknu všude. Je tu však jedno velké "ale"...
Kamkoliv jsem v Brně šla, tam bylo milion lidí, aut, šalin, psů, atd... Prostě nebyla tam volnost, nebyla tam možnost pustit Tobiša kdekoliv volně na vyběhání, protože hrozilo, že narazíme na psa a bude mela. Já jsem dítko stydlivé a při sportu můj obličej mění po 5 vteřinách barvu ze sněhobílé v rudě zářící :-D Proto i jakýkoliv sport (běh, koloběžka) jsem, pro klid mé duše, musela provádět nejlépe za tmy. Co je nejhlavnějíš, chyběla mi inspirace. Chyběl mi stimul, abych vyrazila sportovat ven, takže veškeré sportování jsem prováděla ve tmě nebo v místnostech.
Vše se změnilo s odstěhováním se. Přes zimu jsem jak medvěd. To se mnou nic a nikdo nehne, ještě ke všemu během takové "zimy", která nás letos poctila svou podivností. Ale s prvními slunečními hřejivými paprsky mě to začalo táhnout ven. A nejen na toulání se po přírodě s Tobiškem, ale táhne mě to i za sportem. Ve své podstatě jsem velmi líný a pohodlný člověk. Jsme akční, jak jde o zvířata. Když mám chvilku, blbneme s Tobiškem a klikrem, vypracovávám si postupy, jak ho naučit různé blbinky, chodím s ním na túry, dojdeme domů a naklikávám i kocoura :-D Ale do sportu jsem nikdy nebyla moc hrrrr...
Letos je to jinak. Otevřu dveře a hned u domu mám polňačku a ta láká k experimentům, láká k běhu, ke kolu, k rychlé chůzi, k hodinovým bloumáním mezi poli, k pozorování zvěře...
Dám příklad, který stojí za veškeré vysvětlování.
Nejsem člověk, který holduje alkoholu. Vždy sem byla ta, která hlídala opilé spolužáky, nepila, a když piju, tak málo a ráda jsem přitom pod dohledem.
No, stalo se, že jsme měli včera návštěvu, vypili jsme jedno víno a po odchodu návštěvy otevřeli druhé víno, a co čert nechtěl, prostě jsem měla chuť se opít :-P Nemám žádné výpadky ani zvracící "haha příběh", ale kdyby se to stalo ještě v Brně, prospala bych celý následující den. Vzala bych Tobiho na 5 minut na čurání a odebrala bych se zpět do postele, kde bych dostala bolehlav a už bych se nezvedla.
Ráno jsem se probudila s náznakem migrény, ale pohled z okna a vycházející slunce mě donutil vstát, nahodit teplákovou soupravu, nastartovat kolo a vyrazit do polí. Dali jsme si s Tobiškem 5 km trasu, s pozorováním srnek a kurzu ovládání při pozorování zajíců, kteří mi málem vlětěli pod kolo. Nebyla to žádná sranda, jet tou rozmlácenou polňačkou, když mi hlava třeštila, oči slzely, dlaně pálily a ještě mě trochu pobolíval zadek ze sobotního cyklo výletu, ale dojela jsem domů a zjistila jsem, že mě hlava nebolí, svaly jsem si hezky protáhla a je mi moc fajn.S kondičkou jsem na tom velmi bídně, ale ty vyhlídky, které mám, ty mi nedávají zahálet a ta polňačka, která vede do polí, je mi velkou inspirací :)
Neženu a nikdy jsem se nehnala za skvělou postavou, XS velikostí oblečení, to ne... Ale ženu se za tím, abych se cítila dobře a abych co nejvíce zapojila do sportování i Tobiho, který pohyb miluje - to je pro mě to hlavní! Jestli máte doma hafana, vymýšlejte a dělejte sporty, do kterých ho můžete zapojit. Je to úžasné, když můžete jezdit na kole, koloběžce, chodit běhat, chodit na túry a brát s sebou svého psa. Věřte, to je nejlepší naplnění psího života! A nic se tomu nevyrovná!
night.shine
Žádné komentáře:
Okomentovat