Earthlings...

Někteří nevzdělaní lidé tvrdí, že méně inteligentní zvířata necítí bolest stejně jako my. Pravdou je, že víme velmi málo o tom, jak přesně zvířata cítí. S výjimkou toho, že pro ně také platí univerzální zákon, který způsobuje každému organismu umírajícímu nepřirozenou smrtí velké utrpení před konečnou smrtí. Je ale nesmysl říkat, že zvířata netrpí, protože mají nižší řád inteligence. Bolest je bolest, vedená nervy do mozku, ne všechny nervy souvisí s inteligencí. Existují také nervy zraku, čichu, doteku a sluchu; a některá zvířata mají tyto nervy mnohem vyvinutější než člověk. Víme, že v dějinách nikdy nebylo období, kdy jsme se mohli něco naučit o fyziologii člověka týráním zvířat. Naučíme se pouze něco o zvířatech. A pokud se od nich můžeme něco naučit na psychologické úrovni, není to pomocí oceli nebo elektrického proudu, tím méně psychického násilí. Toto systematické týrání vnímajících bytostí z kteréhokoli důvodu a jakékoli formy, nemůže dosáhnout nic víc než co už dosáhlo: ukázat nám, jak nízko až může člověk klesnout.

Ignorace je hlavní ochranou druhově nadřazeného člověka; dá se však narušit každým, kdo má čas a odhodlání objevit pravdu. ignorace převládá tak dlouho pouze proto, že lidé nechtějí zjistit pravdu. „Neříkej mi to, zkazíš mi večeři“, to je běžná reakce na jakoukoli snahu povědět, jak ta večeře vznikla. I lidé, kteří jsou si vědomi nahrazení tradičních rodinných farem velkým průmyslem, že jejich oblečení pochází ze zabitých krav, že jejich zábava znamená utrpení a zabíjení miliónů zvířat, a že v laboratořích probíhají nějaké pochybné experimenty, stále lpí na neurčité víře, že věci nemohou být tak zlé, jinak by vláda nebo organizace na ochranu práv zvířat něco udělaly. Ale není to ani tak neschopnost zjistit, co se děje, jako touha nevědět o faktech, která by mohla tížit naše svědomí, které je za nedostatek této uvědomělosti zodpovědné. Vždyť konečně oběti čehokoli, co se na těch hrozných místech odehrává, nejsou členové našeho vlastního druhu.

To podstatné je ale bolest a utrpení, ne inteligence, ne síla, ne sociální třída ani občanské právo. Bolest a utrpení jsou samy o sobě špatné a mělo by se jim předcházet nebo je minimalizovat bez ohledu na rasu, pohlaví nebo druh stvoření, které trpí. Všichni jsme zvířata na této planetě. Všichni jsme bytosti. A nelidská zvířata prožívají smyslové vnímání tak jako my. Také ona jsou silná, inteligentní, pracovitá, mobilní a vyvíjející se. také ona se s růstem musí adaptovat. Hlavně a především, jsou to pozemšťané. A jako my – přežívají. Jako my hledají pohodlí, spíše než nepohodlí. A jako my vyjadřují různé emoce. A samozřejmě jsou jako my živá. Většina z nich jsou dokonce obratlovci, stejně jako my.

Když se zamyslíme, jak stěžejní jsou zvířata pro lidské přežití, jak jsme na nich absolutně závislí – jsou to naši společníci, jídlo, oblečení, sport a zábava, využíváme je na vědecký a lékařský výzkum – paradoxně vidíme pouze naprostý nerespekt člověka k těmto mimolidským živitelům. Není pochyb o tom, co to znamená: Koušeme do ruky, která nás živí. Ve skutečnosti na ni pliveme a šlapeme. Teď čelíme nevyhnutelnému následku. To je evidentní ze zdravotních zpráv o naší nadměrné konzumaci zvířat – rakovina, nemoci srdce, mrtvice, diabetes, ledvinové kameny, chudokrevnost a další. Teď už je napadeno i naše jídlo, a to jde o samotný zdroj. Antibiotiky, která se podávají zvířatům pro rychlejší růst ve stresových, přeplněných podmínkách velkochovů. Nadmírou pesticidů a insekticidů, umělými hormony navrženými k tomu, aby zvýšily produkci, objem a frekvenci odběru mléka. Umělými barvivy, herbicidy, larvicidy, umělými hnojivy, stimulátory chuti a růstu. není divu, že nemoci šílených krav, slintavka a kulhavka. pfiesteria a mnoho dalších abnormalit u zvířat zaplavilo lidskou populaci. Příroda není zodpovědná za tyto procesy. My jsme….

Změna je nevyhnutelná. Buď ji uděláme my nebo nás k tomu donutí sama příroda. Nadešel čas, aby každý přehodnotil své stravovací návyky, své tradice, styl a módu a především – naše myšlení.

Takže pokud platí rčení: „Všechny činy se ti jednou vrátí“, co potom zvířata dostanou za svou bolest? Zamyslíme se nad tím vůbec pořádně? Co tedy za svou bolest dostanou?! 

Jsou to pozemšťané. Mají právo tu být stejně jako ho máme my lidé. Možná, že odpověď najdeme v jiném prastarém rčení. V jednom stejně pravdivém: „Jak zasejeme, tak sklidíme.“

Takže samozřejmě, že zvířata cítí, samozřejmě, že zažívají bolest. Vždyť proč by příroda obdařila tato nádherná zvířata smysly? Proto, aby necítila? Nebo mají zvířata nervy proto, aby byla nevnímavá? Odůvodnění vyžaduje lepší odpověď. Ale jedna věc je naprosto jistá: zvířata využívaná na jídlo, oblečení, pro zábavu a vědecké výzkumy – a všechny ta příkoří, která se jim ději pod sluncem – všechna ta zvířata umírají v bolestech. Každé do jednoho…

Nestačí, že zvířata na celém světě žijí v neustálém útlaku ze strany lidského pokroku a expanze? A pro mnoho druhů zvířat jednoduše není jiné místo, kam jít. Zdá se, jako by bylo osudem mnoha zvířat být člověkem oblíbena buď moc, nebo málo.

Máme se za pány světa, užíváme stejně síly teroru i milosti. Ale lidé by měli milovat zvířata opravdovou láskou pro jejich nevinnost a silnou láskou pro jejich zranitelnost. pokud zkřivíme tvář při utrpení zvířat, ten pocit o nás hodně vypovídá, i když ho ignorujeme. A ti, kdo snižují lásku k našim blízkým bytostem na pouhý sentiment, přehlížejí dobrou a důležitou část naší humánnosti. Ale člověka nestojí NIC být milý ke zvířeti. A je to opravdu na nás, abychom jim poskytli šťastný a dlouhý život. 

zdroj

Na louce se král Lear zeptal Glostera: „Jak vidíš svět?“ a Gloster, který byl slepý, odpověděl: „Cítím jej. Cítím jej…“

Na této planetě existují tři základní životní síly: příroda, zvířata a lidstvo. Všichni jsme pozemšťané.

Spojme si to….

http://www.earthlings.com/