5. 11. 2013

Stěhování

O víkendu přišel den D, hodina H. Došlo na dlouho očekávané stěhování a můžu napsat, že jsem čekala, že budu více plašit. Já jsem tak nějak neplašila vůbec. Nejhorší stavy jsem měla ve chvíli, kdy jsem zapomněla pytel s odpadky v kuchyni a po příchodu jsem našla dvě vytažené a nahryzané (pečené) kosti. Celý den jsem nervózně pozorovala Tobiho, abych zjistila, že je vlastně úplně v pohodě.

Stěhování nábytku, malování, úklid, malování, další stěhování - až nám z toho málem praskla hlava. Zvládli jsme všechno a jen mě mrzí, že jsem neudělala žádné "stěhovací fotky". Mám jen malovací a na nich je k vidění jen spinkací Tobišek :)

Nebydlím už v centru, ale v malé vesničce za Brnem. V přírodě, uprostřed ničeho a tak nějak zjišťuji, že si tam hodně rychle zvyknu. Bude to změna, ale věřím, že k lepšímu. celý život jsem bydlela v centrech měst. Když jsme v neděli zjistili, že nemáme nějakou přísadu do vaření, mohli jsme vyběhnout a zajít do obchodu nebo do večerky. Teď už to nepůjde...

Mám strach, ale ten strach se mi líbí a láká mě...



 


Hezký a klidný nový týden!

night.shine


2 komentáře:

  1. Stěhování nenávidím. A to jsem si kdysi stěhoval jen kousíček pokoje do zatuchlýho paneláku kdesi v Brně. A s malováním je to stejný :D
    Tak ať se daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se stěhovala už tolikrát, že už mi to ani nepřijde :-D

      Jo, je to na palici pořád něco nosit a přesouvat a potom to ještě dlouho hledat po všech čertech, ale když se člověk stěhuje do svého a do lepšího, je to paráda :)

      Vymazat