4. 4. 2013

Tobi - úvod

Založila jsem nový štítek s příznačným názvem: Tobi.

Kdo sledujete můj blog, tak víte, že Tobi je náš čtyřnohý kamarád z OZ Túlavá labka v Bánské Štiavnici. Pokud si chcete přečíst jeho příběh, podívejte se na článek, který jsem nedávno sepsala tady na stránkách.

O čem jsem doposud moc nepsala, je Tobiho problém, se kterým se potýkáme.

Tobiho našli jako malinké asi 2 - 3 měsíční štěňátko v zimě u obchodu. Stál tam sám a čekal, až ho někdo zachrání. Co s ním bylo předtím, to nikdo neví. Proto se už nikdy nedozvím, jestli byl mezi 5. - 6. týdnem, v období nejdůležitějšího získávání sociálního chování, s matkou a sourozenci. Kdo ví, třeba už ani nebyl s matkou, třeba v tom období už cestoval sám po městě.

Že má Tobi trošku problémy se strachem, to jsem zjistila hned 2. den, kdy se poprvé setkal v uzavřeném prostoru s manželem. Po příjezdu byl se mnou doma a byl v naprostém klidu, snažil se nahánět Mimi, takže jsme od prvního večera cvičili poslušnost, protože to bylo zapotřebí. Ustlal si sám na zemi všechny polštáře, které našel a usnul.Když přišel manžel domů, vyplaval na svět Tobiho první problém: nejistota a strach z mužů. Před manželem se schovával a krčil se. Naštěstí, my jsme lidé mírní a klidní, takže během pár dní byli dvojka, jak se patří.

Tobi neměl problém s jízdou v autě, ve vlaku, v autobuse, v MHD. Na ulici je ostražitý, ale ne bázlivý.

Strach z mužů v sobě má pořád, ale je to spíše strach z hlučných a velkých lidí. Když k nám přijel na návštěvu tchán, musela jsem víc jak hodinu s Tobim chodit z místnosti do místnosti, aby se oťukal a přestal ho vnímat. Itak ležel pod stolem a při každém pohybu tchána začal štěkat. Po 2 letech už dokáže být s tchány v místnosti a ležet v klidu u jejich noh... Stačí však prudký pohyb nebo výkřik a hned vše komentuje štěkáním.

Od prvního dne jsme s Tobim chodili do parků a vyhledávali pejsky, aby se Tobi otrkal a prošel si náležitou socializací s pejsky obou pohlaví a všech velikostí. Hned ze začátku se však stranil větších smeček. Když k němu přišel 1 nebo 2 pejsci, bylo vše v pořádku. Jakmile přišlo pejsků víc, Tobi se schovával a chtěl pryč. Pamatuji si na ty hodiny, kdy jsme procházeli schválně kolem větších smeček pejsků, aby si zvyknul. Ale nezvyknul si nikdy. I na cvičáku, když měli pejsci "rozchod" před a po cvičení, Tobi se držel u mě, občas poodběhl, když se nějaká fenka odloučila od skupinky, ale když se k ní vracela, otočil se a šel zase ke mně.

Jednoho dne se mi po něm navíc několikrát proběhl afghánský chrt. Šli jsme si po parku a z ničeho nic se přiřítil pes který si sice chtěl hrát. Ale jeho 30 kg s Tobiho tehdy ještě štěňěcími 6 kg, to se opravdu nedá porovnávat. Majitelé chrta se smáli, já jsem se marně snažila psa odehnat a kňučícího Tobiho dostat pruč. Až už jsem celá zoufalá zařvala na majitele, že jim jejich psa budu nucena odkopnout, protože tensi pískot Tobiho užíval a opravdu ho to rozdovádělo ještě víc. Teprve tehdy si majitelé psa odvolali. Tobi to odnesl nataženým svalem a měsíčním kulháním.

Od té doby ale začal vrčet na psy a jednu dobu dokonce i na větší feny. Není to agrese s cílem zabít, protože jde kolem cizí pes, který ho může sesadit z pozice. Je to vrčení ze strachu.
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem přišla na to, co se vlastně děje. Poznala jsem to na Slovensku, když si mě začal zuřivě bránit před Bennym, pejskem, kterého mají tcháni. Když mě Benny přiběhl přivítat, Tobi na něj skočil a začal mrmlat, vrčet, třást se. Přitom Benny na něj nevěřícně koukal a nechápal, co se děje.
Je to strach. Strach z toho, že toho pejska, kterého si hladím, budu mít radši, než Tobiho. Obavy, které si kompenzuje tím, že je agresivní. Je to i žárlivost, protože stejně jako mě si dokáže během minuty hlídat fenku, kterou náhodou potká v parku a přiblíží se k ní jiný pes.
Není to procházka růžovým sadem, protože člověk musí změnit přístup k pejskovi, který má takový problém. Nikdy totiž nemůžu vědět, na jakého psa Tobi zaútočí, protože někdy má strach i z velkých fen a dokáže i během hry okamžitě obrátit o 180 stupňů, pokud se stane, že ho fena nějak povalí, že se začne cítit v nebezpečí.

Nic nevzdáváme, protože jsme si k sobě Tobiho už jednou vzali a proto vše, co ho trápí a neví si s tím rady, vše řešíme. Je pravda, že jsme udělali pár chyb a Tobi je na nás hodně fixovaný. Nemá problém být 8 hodin o samotě, když jsme v práci a ve škole, ale když je s námi, položil by snad i život, aby nás ochránil před jakýmkoliv psem. Je hezké, když si váš pes chrání, ale ta ochrana by měla přijít, když je potřeba. nesmí v ní být žárlivost, ale zdravé sebevědomí, kdy se postaví pes za svého pána.

V následujících článcích bych se s vámi chtěla podělit o všechny své zážitky z převýchovy Tobiho. Podělím se s vámi o své cíle, které si při každé převýchově vytyčím snažím se jich dosáhnout. Někdy úspěšně, jindy musíme slevit. Ale vše má svůj čas a i malý pokrok je důvod k oslavě a radosti. Popíši každý krok, který jsme podnikli a podnikáme, jak řešíme různé situace, jak cvičíme nápravu i doma bez psů, jak se k Tobimu chováme ve vyjatých situacích a jak jsme změnili přístup celkově od chvíle, kdy nám došlo, s jakým problémem se Tobi v sobě pere. Pokud se mi bude dařit, občas natočím nějaké video nebo se budu snažit aspoň dokumentovat náš postup fotografiemi :)

night.shine

1 komentář:

  1. Těším se. Mám taky problém s tím, že můj útuláček ze strachu agresivně reaguje na větší psy. Už taky vyjel i po feně. Takže budu ráda za jakoukoliv radu.

    OdpovědětVymazat