Strach u psů je v dnešní době velmi rozšířený. Je také pravdou, že
strach, mohou ve svém psovi pěstovat právě ti, kdo ho mají vést k
sebevědomí - majitelé psa.
Začnu u malých plemen (čivavy, jorkšíři, apod.).
Tito psi jsou původně lovecká plemena, ať se vám to líbí nebo ne, ať tomu chcete nebo nechcete věřit.
Teriéři, čivavy, tito malí psi byli vyšlechtěni za účelem lovu malých škůdců (potkani, krysy ve stájích), větší teriéři byli šlechtěni pro podíleníse na lovu lišek, jezevců. V každém případě to mají být psi sebevědomí, schopni dát najevo, že ochrání třeba i svého pána, nadšeni pro různé sportové aktivity.
Místo toho dnes na ulici potkáváte psy, kteří jsou oblékaní jak panenky, většinou v náručí, protože přeci si můj pejsek neošlape ty parádní botičky, které jsem mu koupila nebo přece se nesmí moc unavit chozením.
Lidé si neuvědomují, že když tato plemena vznikala, byli jejich zástupci venku 24/7 a místo pelíšku se na noc zahrabali do sena v maštali, kde měli lovit hlodavce. Žádné papučky a žádné oblečky, pokud se neocitli u nějaké královské rodiny.
Mnoho lidí nemá rádočivavy a jorkšíry (nebo i palácové psíky, bišonky) obecně společenské psy. A důvodem je to, že jsou uštěkaní, útočí nejen na lidi, ale hlavně na psy.
Z 90% je to chyba majitelů. Tyto psy si pořizují většinou ženy, které si je ale pletou s dětmi a panenkami. Určitě jste zažili chvíli, kdy si kráčíte se svým psem po ulici a naproti vám jde paninka s čivavkou a jakmile vás paní/slečna uvidí, začne hysterickým hlasem volat: "Chyťte si toho psa, ať tomu mému neublíží!" Aby toho hysterčení a paniky (kvůli ničemu) nebylo málo, okamžitě svou čivavku chytne do náručí a začne ji konejšit "To nic, zlatíčko, maminka tě nedá." Musím vám říct, že když takovou situaci pozoruji, vypadám s Tobim takhle:
Začnu u malých plemen (čivavy, jorkšíři, apod.).
Tito psi jsou původně lovecká plemena, ať se vám to líbí nebo ne, ať tomu chcete nebo nechcete věřit.
Teriéři, čivavy, tito malí psi byli vyšlechtěni za účelem lovu malých škůdců (potkani, krysy ve stájích), větší teriéři byli šlechtěni pro podíleníse na lovu lišek, jezevců. V každém případě to mají být psi sebevědomí, schopni dát najevo, že ochrání třeba i svého pána, nadšeni pro různé sportové aktivity.
Místo toho dnes na ulici potkáváte psy, kteří jsou oblékaní jak panenky, většinou v náručí, protože přeci si můj pejsek neošlape ty parádní botičky, které jsem mu koupila nebo přece se nesmí moc unavit chozením.
Lidé si neuvědomují, že když tato plemena vznikala, byli jejich zástupci venku 24/7 a místo pelíšku se na noc zahrabali do sena v maštali, kde měli lovit hlodavce. Žádné papučky a žádné oblečky, pokud se neocitli u nějaké královské rodiny.
Mnoho lidí nemá rádočivavy a jorkšíry (nebo i palácové psíky, bišonky) obecně společenské psy. A důvodem je to, že jsou uštěkaní, útočí nejen na lidi, ale hlavně na psy.
Z 90% je to chyba majitelů. Tyto psy si pořizují většinou ženy, které si je ale pletou s dětmi a panenkami. Určitě jste zažili chvíli, kdy si kráčíte se svým psem po ulici a naproti vám jde paninka s čivavkou a jakmile vás paní/slečna uvidí, začne hysterickým hlasem volat: "Chyťte si toho psa, ať tomu mému neublíží!" Aby toho hysterčení a paniky (kvůli ničemu) nebylo málo, okamžitě svou čivavku chytne do náručí a začne ji konejšit "To nic, zlatíčko, maminka tě nedá." Musím vám říct, že když takovou situaci pozoruji, vypadám s Tobim takhle:

Tento obrázek velmi přesně vystihuje můj postoj k tomu, jak se v tu chvíli cítím. Nechápu :-D Opravdu nechápu tu paniku, která se bez rozumného vysvětlení, točí v hlavách žen, které takto ochraňují psa. Nemělo by to být naopak?
Pes není dítě, pes není panenka, která se při styku s jiným psem rozpadne... Přesně tyto čivavy a jorkšíři jsou ti nejubožejší psi, kteří mají na prvním místě sebe, potom někoho, kdo je ochrání, když bude zle. Rozmlazlení a vystrašení.
Můžete nebo nemusíte věřit na to, že člověk vydává vibrace a rozesílá energii, kudy chodí. Já vám dám důkaz. Malí společenští psi, když se narodí, nerodí se se strachem z jiných psů. to, že si štěně lehne při styku s novým, starším psem na záda a ukáže mu bříško, to je normální stav v hierarchii. Dává mu najevo, že je mladší a přijímá to, že je pod ním a nechce mu způsobit žádné ohrožení, jen si chce hrát nebo se jen očichat a jít dál. Proto si starší pes štěně očichá a i většina psů, která je ostřejší vůči jiným dospělým psům, nechá štěně být nebo si s ním pohraje. Je to totiž štěně, jediné vibrace a emoce, které vysílá při styku je submisivita. Není to strach, je to podřízenost a vědomí toho, že je mladší. Je to přirozenost. Proto je nesmírně důležité, abyste už od první chvíle, co si přivedete domů štěně, vyhledávali psi různého věku, velikosti a pohlaví a socializovali vašho prcka co to dá.
Během socializace se musíte naučit být klidní. Pamatujte, že pes vás následuje a jak se cítíte vy v různých situacích, on to přebírá od vás. Jak? Pomocí vodítka, pomocí polohy těla, pomocí výšky a vibrací v hlase. Váš pes se učí reagovat na lidi, auta, ostatní psi od vás.
Buďte klidní, musí z vás vyjadřovat jistota, klid, musíte vysílat pohodu a klidné vibrace, které při styku se druhým psem dávají klid i vašemu psovi. Když jste při setkání s druhým psem nervózní, cukáte vodítkem druhého psa, vedete ho tak, že je vodítko napjaté, váš pes přebírá vaši napjatost a nejistotu od vás. Přebírá od vás VÁŠ strach, který si váš pes vykládá jako hrozbu. "Moje panička se bojí, a když se bojí, tak napíná vodítko (1. asociace), bojí se, když vidí psa a tehdy to vodítko napne (2. asociace), to znamená, že se i já mám bát toho psa, protože vodítko je napjaté a to znamená, že se panička bojí (3. asociace)". Co z toho plyne? Pokud vysláte zprávu do okolí "bojím se, co se stane, když se můj a ten cizí pes setkají" první, kdo to zachytí je váš pes, který si spojí setkání s dalším psem jako situaci nepříjemnou, obavami vyplněnou.
Protože sebvědomý pes, ten nemá potřebu se rvát, ten ví, že jeho pán je v klidu, a proto ten druhý pes není hrozbou, ale jen objektem, se kterým se pozdraví a jde dál.
Problém je v tom, že když se psi k sobě dostanou, sebevědomý vycítí nejistotu, strach, vzrůstající agresivitu druhého, nejistého psa - tehdy stačí pohled a rvačka je na světě. A v 90% je rvačka vyvolána právě tím slabším a nejistým psem, který má v sobě nakupené ty špatné emoce, strach, nejistoty a obavy a potřebuje je ventilovat. Strach se mění na agresivitu.
Agresivní, bázliví a nepoddajní jedinci ve smečkách psů nemají šanci na přežití. Pokud se objeví ve smečce pes, který je vystrašený, nejistý a tím pádem nestabilní a je možnost, že bude agresivní, smečka ho zabije, v jeho lepším případě vyžene. Protože nikdo nemá zájem o jedince, který bude dělat problémy.
Jak tedy při setkání postupovat, pokud již máte problémového psa?
Vy jste vedoucí smečky, vy jste alfa, která vysílá jako první informace do okolí. Proto vy musíte být ti klidní, vyrovnaní a uvolnění. Pokud uvidíte cizího psa, řekněte si klidně nahlas: "Vše je v pořádku. Jdeme se pozdravit." Vodítko mějte povolené, ve chvíli, kdy váš pes začne tahat, aměňte směr od druhého psa. Nikdy nenechejte vést vašeho psa! Váš pes musí být v každé chvíli koncentrovaný na vás, i kdyby před vámi stála hárající fena. Vy musíte být středem vesmíru, dokud to po psovi vyžadujete. Jen tak budete mít situaci pod kontrolou. Protože jak na vás pes nereaguje, nemáte šanci takové situace zvládat.Klidně dejte páníčkovi, který se s druhým psem blíží, vědět, že potřebujete chvilku, než se váš pes uklidní. K cizímu psovi se vydejte, až bude váš pes klidný, stejně jako vy. Žádné afektivní chování! (pamatujte, že i přehnaná radost se může změnit ve rvačku, a když se vidí 2 psi, vrtění ocasem může znamenat, že se těší, až se pobijí)
Když jsou již psi u sebe, moc na svého nemluvte, jen pozorujte jeho tělo. Při prvních známkách ztuhlosti, napjatosti, zježení se psa otočte a kráčejte pryč. Třeba jen pár kroků a jak si získáte jeho pozornost (např. cvikem poslušnosti), můžete se vrátit. Když bude pes v klidu, pochvalte ho za hezké chování při setkání. Musíte vystihnout tu chvíli, kdy je hodný, hezky a v klidu se očichává. Pokud se opět začne ježit, znovu se otočte a beze slova s ním odkráčejte. To, že se pes ježí, ztuhne, napne tělo, to je první známka toho, že bude útočit, vysílá v tu chvíli nejisté a negativní emoce ke druhému psovi.
Buďte po celou dobu klidní, pamatujte si, že vaše nervozita třeba i z neúspěchu, je to nejhorší, co můžete v tu chvíli dělat. Pokud budete nervózní a deprimovaní, jen podporujete ty špatné emoce ve svém psovi. Proto tyto situace a práce s bázlivým psem vyžaduje klidnou hlavu a mysl. Radost při správném chování, klid při stresové situaci. Pokud budete se svým psem měnit směr, abyste ho uklidnili, berte to i možnost pro zklidnění svých emocí. Žádná frustrace, žádné znepokojování, žádné vyčítání si. Nic takového!
Pokud víte, že by váš pes mohl i kousnout, nechte ho všude nosit košík, budete klidnější a vytváříte tím možnost, setkávat se s každým psem. Je totož velmi důležité řešit tento problém tím, že budete psa dostávat do situací, ve kterých chybuje a jedná špatně. Jen tak přijde náprava. Naučte ho získávat si snadno vaši pozornost a vyražte do parků ,kde víte, že potkáte hodně psů. Ozbrojte se trpělivostí, klidnou myslí, hromadou pamlsků a setkávejte se se psy. Při hezkém chování, pochvala, při náznaku agresivity, beze slova otočka o 180 stupňů a jde se znovu. Buď se stejným nebo jiným psem. Nic nevzdávejte, ale učte svého psa, co je a není správné. Vy jste jeho učitel, vy mu musíte dát jistotu a sebevědomí.
Jestli budete mít možnost, domluvte se na setkávání s různými lidmi, kteří mají vyrovnané psy, a kteří budou ochotní vám pomoct. Pamatujte, že opakování je matka moudrosti a pozitivní motivace je 100x lepší, než frustrace a snaha o předělání psa tím, že budete protivní a nervózní víc, než on sám.
V příštím článku vám popíšu, jak pracuji přímo s Tobim a co všechno už spolu dokážeme :) Pokud budete mít nějaké dotazy, na které jste nenašli odpověď v článku, můžete mi napsat mail: ladynightshine.blogspot.cz@centrum.cz
night.shine
Tak ten obrázek k tomu fakt sedí! :D
OdpovědětVymazatKdyž jdu s tou mou smečkou a potkáme nějakou malou uřvanou potvoru, tak oni si jí prakticky vůbec nevšímají. Znáš to takovej ten výraz "se na ni můžu vy..."
Vždycky, když vidím psa-panenku, lituju ho. Sice jorkšíři, čivavy atd. jsou podle mě parodie na psa, ale oni za to nemůžou...
Kolikrát si v šalině říkám, že ta slečna má nějakou divnou kabelku a za chvíli na mě z té kabelky juká chlupaté třesoucí se něco :)