19. 5. 2013

Rozhovor s Tommym - Cesta je cíl :)

Po delší době je tu nový rozhovor. Tentokrát jsem zpovídala Tommyho, autora blogu Cesta je cíl a hlavně nadšeného jednokolkaře, který svou lásku k těmto strojům předává, kde může. Inspiruje lidi a mládež kolem sebe, aby neseděli doma na zadku a vydali se ven na jednokolkách :)

Pokud vás zajímá, jak vypadaly Tommyho začátky a co všechno chce na jednokolkách dokázat, přečtěte si náš rozhovor! :)


Jak ses dostal k jednokolce?
Zbožňuju věci, co mají kola a šlapátka a moc rád cestuji, ale jen po vlastní ose. Sedět v autě, či jiném smradlavém vehiklu mě nebaví. Než jsem přišel k jednokolce, hodně jsem jezdil na kole. Do školy, v létě v zimě, na výlety. Nebyl problém za rok najezdit 8 000 - 10 000 kilometrů.
S jednokolkařem jsem se poprvé setkal asi před sedmi lety, když jsme byli s našima na chatě. Setkání to bylo krátké. Jen se kolem mihnul a zase zmizel. Ani mě to moc nezaujalo.
Uběhla nějaká doba a já jsem v televizním spotu uviděl našeho mistra Evropy ve sjezdu na terénních jednokolkách - Jakuba Rulfa. Začalo mi to vrtat hlavou, ale ještě pořád jsem se nerozhodl si jednokolku pořídit.
S příchodem internetu však bylo rozhodnuto. Po shlédnutí pár videí jsem si řekl, že to chci taky umět. A za dva dny byl ten stroj doma.

Jaké byly začátky? Měl jsi někdy pocit, že s tím "praštíš" a zaměříš se na jiný koníček (sport)?

Začátky byly přímo strašné. První den jsem byl rád, když jsem se na ni byl schopen alespoň vyškrábat a chvíli se udržet v sedle. A to jsem se držel zdi! Po deseti minutách jsem ji schoval a říkal si, co jsem si to zase vymyslel za šílenost. Druhý den už to bylo lepší. Každý následující den byl cítit nějaký pokrok. A co je zvláštní, vždycky když jsem si večer lehl do postele, cítil jsem, jako bych pořád jezdil.
Praštit jsem s tím nikdy nechtěl. K takovým věcem mám určitý vztah. Ale tady šlo hlavně o tátu, neboť když viděl, na čem hodlám jezdit, řekl, že mě to za pár dnů přestane bavit a bude to doma akorát zavazet. A dneska je rád, když může říct, že oba jeho synové jezdí na jednokolce :)

Co všechno potřebuje člověk, který se chce vrhnout do "jednokolkaření"? Je to finančně/časově náročné?

Doporučil bych helmu, chrániče holení a lýtek a rukavice. Cenové rozpětí jednokolek je různé. Je lepší si na začátky koupit něco levnějšího. Opravdu jen na naučení. Takové jednokolky stojí kolem dvou tisíc. Ovšem není problém za jednokolku dát patnáct i víc tisíc. Například oproti kolu má jednokolka tu výhodu, že je prakticky bezúdržbová. Nikde se nic nemaže ani nečistí. Takže po finanční stránce je to taková levná cyklistika. Ale daleko zajímavější :) Pak tu jsou taky různé velikosti kol. Na naučení je ideální 20tipalcová jednokolka. Tento rozměr je taky velice oblíbený pro street, flat a trial, což jsou jedny z jednokolkařských disciplín. Malá jednokolka se totiž skvěle ovládá, ale člověk na ní nikam nedojede. Čím větší je kolo, tím horší je ovladatelnost, ale vyšší dojezd a rychlost.
Záleží na tom, čemu se člověk chce věnovat. Pokud holdujete trikům, skákání po schodech nebo třeba sjíždění zábradlí, tak vám to zabere spoustu času, než se všechno naučíte. Nemluvě o pádech :) Pokud chcete jen tak jezdit, je to asi tak časově náročné jako běžná cyklistika.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi jízdou na jednokolce a na kole? O kolik je jízda na jednokolce náročnější?

Nejhorší byly první kilometry. Člověk padal na každém hrbolku a zatáčení taky nebylo nic moc. Když se to člověk naučí, není pak problém si za jízdy sundat batoh, vytáhnout z něj lahev a napít se. Je to jen o tréninku. Asi největším nepřítelem jednokolkaře je vítr. Především boční vítr. Nejezdí se v něm zrovna moc dobře. Obecně je jednokolka oproti kolu samozřejmě hůř ovladatelná. Ale má spoustu výhod. Nejste shrbení, zapojujete maximum svalů, máte panoramatický výhled do krajiny, máte volné obě ruce a také obdiv okolí.
Ovšem má to i své mouchy. Nemůžete jet moc rychle (vyjma "královské třídy" 36" jednokolek), musíte pořád šlapat, takže jedete pořád stejně nehledě na kopce a celkem slušně z toho po delší době bolí zadek. A taky na jednokolku nic nenaložíte. Jednoduše to není kam dát. Je to ale úplně jiný svět, který stojí za to objevovat.

Je možné se na jednokolce učit jezdit sám nebo je lepší učit se od někoho, kdo již na jednokolce jezdí?

Mě učila videa na internetu. Než jsem to nějak zvládnul, trvalo mi to 14 dnů při hodinovém denním tréninku. Kamarád Zbyněk, který "jednomu kolu" podlehl hned po mě, to za mé asistence zvládl za necelý týden. Ta doba je individuální věc. Někdo je víc a někdo míň šikovný. Ale naučit se to může každý, kdo má ruce, nohy a pevné nervy. Průměrná doba nutná k osvojení jednokolky je kolem 15ti hodin. To už člověk zvládá jezdit a nasedat bez opory. Ovšem v naší partě je kluk, který se to naučil asi za 4 hodiny.
Rozhodně je lepší asistence někoho, kdo to už umí, ale není to nutnost. Existují různé fígle, jak si učení ulehčit. Například ježdění podél zdi, odrážení se od sloupů, nebo přidržování se "instruktora" :)

Na svém blogu píšeš o svých kamarádech, vkládáte videa, zážitky z cest. Kolik lidí ve tvém okolí jsi již inspiroval k tomu, aby se přidali k partě jednokolkařů?
V současné době je nás 9, což je určitě nejvyšší koncentrace jednokolkařů na počet obyvatel v ČR, neboť naše vesnice jich má něco kolem 250 :D Máme stránky na Facebooku a naše parta se jmenuje O kolečko míň. Až budeme mít deset členů, budeme mít i stejnokroje v podobě originálních triček.
Snažíme se nějak zviditelnit alespoň v rámci Znojemska. Rozdáváme vizitky, snažíme se účastnit různých veřejných akcí, jezdíme na výlety. Zrovna nedávno jsme dělali doprovod klukovi, který jede kolem republiky na longboardu.


autor fotografie http://cesta-je-cil.blogspot.cz/


Zmínil jsi, že máme mistra Evropy ve sjezdu na terénní jednokolce. Přemýšlíš, že by ses taky zúčastnil nějakého závodu? Nebo už ses zúčastnil?
Když jsem se ještě většinu času věnoval kolu, krátce jsem o závodění přemýšlel. Dokonce jsem se na jeden i přihlásil. Ale nakonec jsem se nezúčastnil. Závodění není pro mě. Tam se hledí na to, aby byl člověk i stroj co nejlepší. Nepotřebuji se někam hnát. Když chci jet rychle, jedu rychle. Když chci jet pomalu, jedu pomalu. Když chci zastavit a udělat fotku, zastavím. Závody už nejsou taková svoboda. Člověk jede po předem dané trati a nemůže ji měnit.
S jednokolkou je to obdobné. Na žádné závody se nehrnu a v budoucnu s tím ani moc nepočítám. Jsem turista, ne závodník. Ale letos se pojedeme podívat na festival Pelhřimov-město rekordů. Bude tam závod v trialu, tedy nic pro mě. Ale už jen kvůli početné jednokolkařské účasti tam s parťákem nebudeme chybět.

Máš nějaký zážitek spojený s jízdou na jednokolce, o který by ses chtěl podělit?
Zážitků mám spoustu. Většina z nich je na blogu. Tento ale ne.
Když jsem ještě kvůli studiu bydlel v Brně, vyrážel jsem na jednokolce na krátké výlety. Tou dobou jsem to ještě moc neuměl, ale už jsem měl současný stroj - tedy 29" jednokolku do terénu určenou na větší vzdálenosti. A zrovna jsem ve škole uspěl v jednom testu, což byl dobrý důvod k oslavě formou výletu. Ještě téhož dne jsem vyrazil do lesa. Byl podzim, tudíž se brzy stmívalo. Zjistil jsem, že ve tmě se v terénu i přes kvalitní osvětlení celkem špatně jezdí. Ale jel jsem dál. Najednou se mi začalo těžce šlapat, načež jsem zjistil, že jedu po ráfek zabořený v blátě. Ale pořád jsem jel dál. Přišel kopec, jednokolka se rozjela, aby se pak dole zapíchla do blátivého nánosu. Následovalo katapultování ze sedla, a jelikož jsem měl celkem těžký batoh, nedoběhl jsem to a celý jsem se vyválel v tom blátě.
To byl ale jen začátek. Dál už jsem to tlačil, neboť jsem se nemohl rozjet. Z jednokolky byla jedna velká hrouda bláta, o mně ani nemluvě. Když už jsem se konečně dostal ven z lesa a zpátky na asfalt, přišel další kopec dolů. Tentokrát jsem si dával pozor a jel hezky pomalu. Když jsem ale dole chtěl slézt, nějakým zázračným způsobem jsem nechal nohu na pedálu a spadl po zádech rovnou na beton. Takže jsem byl špinavý, měl naražený loket a pochroumanou náladu. Ovšem výlet ještě neskončil.
Musel jsem se dostat na zastávku MHD, abych dojel zpátky do bytu, protože vlastními silami jsem toho nebyl schopen a taky se mi vůbec nechtělo. Trošku jsem si vyčistil jednokolku a oblečení, nastoupil do šaliny a jel domů se slovy "Že já vůl jsem se na to nevykašlal!".
Opravdu perfektní oslava úspěšného testu :) Ale člověk prostě neodolá a jezdí dál.

Během příštího roku se chystáš splnit si sen, na který již teď pilně trénuješ a připravuješ se. Prozraď, o co jde, prosím.
Je tu takový nápad objet Českou republiku kolem hranic na jednokolkách. Původně to mělo být na kolech, ale to už není ono a není to tak náročné. Jednokolky jsou atraktivnější a cesta bude větší očistec :)
V současné době už mám na cestu jednoho stálého parťáka a dál se ozvalo pár lidí, kteří by dělali dočasný doprovod. Postupně přizpůsobujeme jednokolky pro delší trasy a taky se věnujeme tréninku. Je mi jasné, že to nebude snadné, ale o to mi jde. Cesta má tím větší smysl, čím je náročnější.
Délka trasy by měla být dlouhá do 1 800 kilometrů s celkovým převýšením asi 15 výškových kilometrů. Chtěli bychom to stihnout do měsíce, což vychází asi na 60-70 km denně. Celé této problematice se podrobně věnuji na blogu. Největší problém bude náklad. Ten musíme omezit jen na to opravdu nejnutnější, protože na jednokolce nemůžeme mít nosič a tudíž to povezeme na zádech.

Až budeš na cestách, bude možné, aby se k tobě na nějakém úseku připojili lidé, kteří by tě chtěli podpořit, popovídat si nebo tě jen kousek doprovodit?
Nepojedu sám, mám parťáka. Budeme samozřejmě rádi za jakoukoliv společnost. Už se nám pár lidí i ozvalo, takže věřím, že bude sranda :-) O naší aktuální poloze budeme informovat veřejnost nejspíš prostřednictvím sociální sítě, takže kdo bude chtít, může se přidat v místě, kde se mu to bude hodit.


Jestli vás povídání o jednokolkách zaujalo a chcete se o nich dozvědět víc, neváhejte a zavítejte na Tommyho blog http://cesta-je-cil.blogspot.cz/
Dále můžete navštívit youtube stránky, kam Tommy a jeho kamarádi vkládají videa z cest, ale také videa výuková, podle kterých se můžete učit jezdit na jednokolce :) Stránku najdete ZDE
A potom je tu facebooková stránka, o které se Tommy zmínil v rozhovoru - O Kolečko Míň, kde můžete sledovat novinky, blogové příspěvky a nové fotografie :)
A jestli budete chtít Tommyho a jeho parťáka na jejich cestě kolem hranic ČR podpořit, nestyďte se a připojte se! Ale začněte trénovat, jinak se vám ztratí v dáli ;)


Jednokolkám, zdar! :)

night.shine

_____________________________________________________________
Rozhovor je dostupný také v angličtině na adrese:
http://www.theinspiration.eu/2013/05/interview-about-unicyclists-world-with.html

Žádné komentáře:

Okomentovat