Existuje hřích?

Je velmi zajímavé, co člověka napadne, při chození po venku. Určitě máte svá místa, která vás zavedou do vašeho podvědomí. Jen tak si jdete nebo sedíte nebo děláte jinou činnost a najednou vás navštíví myšlenka a v hlavě se vám začne rýsovat rozhovor. Nebo námět na článek. Jděte a pište :) Nemyslete si, že jste blázni, když si v duchu povídáte sami se sebou. Cokoliv vás napadne a v hlavě slyšíte odpověď, tak si to zapisujte. Nebo používejte veřejný deník - blog. Narazíte potom na možnost povídat si o vašic myšlenkách, možná narazíte na odpor, kritiku, ale v mnoha případech narazíte na hlubší rozebrání vašich myšlenek a opět vás tyto debaty popostrčí někam dál.

Včera ráno jsem četla zajímavý článek od Ng Rogue . S jejím článkem vesměs souhlasím. Jde vidět, že když článek psala, nemyslela, jen psala :) A to neberte jako něco špatného. Říká se tomu automatické psaní, kdy píše vaše moudré Já a vy potom velmi často ani nevíte, co jste napsali. Ale po přečtení se vším souhlasíte a kolikrát si říkáte, že je úžasné, že takovou moudrost jste vytvořili vy.

Je jedna věc, která mě napadla dnes ráno, když jsem byla na procházce s Tobim. A to je věta z výše zmiňovaného článku: "Zapření toho, po čem intuitivně toužíme je krutě egoistické, jak jsem psala - je to opravdu snad hřích, kdyby existoval.."Jde mi o to, že Ng píše, že hřích neexistuje. Já s tímto nesouhlasím. Mnoho lidí chápe hřích jako provinění se proti Bohu. Něco, co si vymyslela katolická církev, aby mohla ovládat věřící, kontrolovat jejich chování, strašit je zlým Bohem, který je potrestá, pokud se nebudou chovat jako poslušné ovce.

Hebrejské slovo pro "hřešit" je chata, řecké slovo pro výraz hřešit je "hamartia". Obojí znamenají v překaldu do češtiny "sejít cesty, minout se cíle".
Neznamená rozhněvat Boha, neznamená to, že se kvůli hříchu budete smažit v pekle.

Každý člověk hřeší a to tak, že ubližuje sám sobě. Hřešíme proti sobě, ničíme hříchem vlastní duši, ničíme vlastní cestu. V podstatě ubližujeme špatným chováním a hříchem sami sobě.

Každý bere to, že hříchy byly vytvořeny na ovládání. ale není to pravda. I Desatero, které bylo sepsáno a církev se jím řídí, má svůj význam. Pokud se na jednotlivé body podíváte, povězte mi, co je na tom špatně? Odmyslete si to, že to bylo vytvořeno pro skupinu lidížidovského vyznání, proto zde nebudu rozebírat body směrované přímo k Bohu. Chtěla bych ale ukázat, že i člověk, který není věřící, nehlásí se k žádné církvi, se z etických důvodů jistě k mnoha bodům Desatera hlásí a v podvědomí je uznává.

I když jsem říkala, že nebudu rozebírat do podrobna body Desatera o Bohu, chtěla bych vám ukázat, že i bod, který je o Bohu, je pro dobro lidí.

Nebudeš mít jiného Boha mimo mě.
Odmyslete si fanatické skupiny, které jsou odsuzovačné, praštěné a nechápou dostatečně tento bod Desatera. Pro věřící, kteří se Desaterem řídí má být tento bod signálem, že nemají podléhat závislostem. Nemají si vytvářet "boha" z alkoholu, z peněz, z materiálních věcí, z drog, z jídla. Vložím sem i velmi odvážné tvrzení, se kterým asi nebudete souhlasit, ale uvedu to v extrémní formě, která se ale může stát a já sama jsem se s ní potkala. Někteří rodiče nedají dopustit na své děti, dělají si z nich modlu. Odpustí jim drzost vůř´či jim samotným, vůči učitelům, dovolí jim špatné chování, protože to jsou jejich děti, jejich lásky. A jejich děti, i když mají vše, rodičů si stejně neváží, jsou rozmazlené. Rodiče nakonec v mnoha případech končí odkopnutí a pochopí až pozdě, že dítě zkazili a ne vychovali. Proto i pozor na zbožšťování si dětí a rodiny.

Cti otce svého i matku svou
Ani na tomto bodu nevidím a neshledávám nic špatného. Je to o vzájemném respektu rodičů a dětí. O pravidlech v rodině, o společném žití, které si navzájem lidé zpříjemňují. Rodiče nás vychovávají, snaží se nás vést životem, ukazují a učí nás, jak zdolávat různá úskalí, jak jít životem správně. Pokud upadneme a sejdeme z cesty, jsou to v mnoha případech rodiče, kdo vrátí své děti na správnou cestu. Proto věřím, že úctu k rodičům, ale vlastně úctu k rodině celé je potřeba připomínat.

Nezabiješ. Nesesmilníš.Nepokradeš. Nepromluvíš křivého svědectví.
Proti těmto bodům snad ani nejde nic namítat. Je přeci přirozené a pokud člvěk nepadne do spárů zlého, tak věřím, že je etické a naprosto přirozené nekrást, že člověk nemá v sobě touh zabíjet, že je jasné, že člověk nechce a ví, že nemá lhát.
Určitě v dnešní době je velmi propírané téma: nesesmilníš. Pokud pominete neustálé boje o (ne)užívání antikoncepce, podívejte se na to z pohledu dnešního věřícího.A nebo možná z mého pohledu ;) Sex je dnes věc, která je propagována bez zábran. Mluví se o něm, páry vykládají kde, s kým, v kolik, kolikrát. Bez zábran, bez studu. A třeba ani mně se tohle nelíbí. Neodsuzuji lidi, kteří jsou pár a spí spolu. Ovšem nepodporuji lidi, kteří mění partnera 2x do týdne, chlubí se tím. A není to z toho důvodu, že bych se nad tyto lidi nějak povyšovala. Já tyto lidi lituji. Protože oni hledají a nenacházejí a proto se to své hledání snaží ukojit ve věcech, které jim v konečném důsledku jen ubližují. Ničí jejich tělo, ničí jejich duši. Svádí je na špatnou cestu. Toť můj pohled. Ještě jednou, neodsuzuji, ale mrzí mě chování takových lidí, kteří hřeší sami proti sobě, proti svému tělu, proti své duši. Neodsuzuji ani lidi, kteří třeba před manželem/manželkou mají jiného sexuálního partnera. Jsme lidi a jsme zvědaví, takže je jisté, že po nějaké době většina lidí sex zkusí a samozřejmě, že se to lidem líbí :) Ale opravdu nepodporuji střídání partnerů jako na běžícím pásu a rozhlašování po všech čertech, co a kde se dělalo...
Do vztahu patří jisté tajemno, věci, které mezi sebou pár má a nemluví o nich. A je jedno jestli to jsou hezké věci nebo věci experimentální. Některé věci mají zůstat mezi 2 v ložnici ;)
Když si spolu 2 kamarádky sednou a poví si, jak a co, ještě to není nic hrozného, ale veřejné vypisování, popisování, to si myslím, že to není fajn...

Poslední 2 body -Nepožádáš manželky bližnho svého, aniž požádáš statku jeho - vlastně shrnují a znovu opakují základ - nepokradeš, nesesmilíš.

Není dobré říct nebo napsat, že hřích neexistuje. Nemusíte tomu říkat hřích, ale můžete tomu říkat "situace, kdy sejdeme z cesty". V článku o poslání http://ladynightshine.blogspot.cz/2013/02/poslani.html jsem psala o tom, že na tomto světě máme jistou cestu. A hřích znamená, že provedeme něco, co nás z té cesty svede. Protože pokud uděláme něco, čím ublížíme sobě, přestaneme se soustředit na svou cestu, na svůj cíl. Zapomínáme na něj, protože se trápíte tím hříchem, tím činem, kterým jste sešli z cesty.

Člověk by měl mít na paměti, že může být nějaká nástraha v životě, která nás může potopit, může nás i zničit. Neberte hříchy jako něco, co si někdo vymyslel, aby mohl kontrolovat a ovládat. Berte je jako situace a události, které děláme, do kterých se většinou vlastním počínáním dostáváne a ničíme tím sami sebe...

Každá mince má 2 strany a je dobré pohlížet na události a názory z obou pólů. Člověk má potom možnost přemýšlet o více názorech a třeba si tím zformovat názor nebo vytvořit názor nový a svůj :)

night.shine

P.S.:Omlouvám se za případné chyby, píši cestou do školy v autobuse, popadl mě záchvat psaní a muselo to ven :)