20. 4. 2012

Vyznání :)

Je pořád se mnou a to už víc jak rok. Ve skutečnosti je to 1 rok 3 měsíce a 9 dnů :) Možná není nejsilnější, nejrychlejší, nejinteligentnější, přesto je pro mě ten jediný a nejmilovanější.
Je pro mě ten nejúžasnější a nejlepší.

Je mu jedno, jestli jsem nenamalovaná, jestli mám mastné vlasy, jestli jsem v děravých teplácích nebo ve večerních šatech.
Má mě rád takovou, jaká jsem.

Když mě vyhodili ze školy, byl to on, kdo mě tahal ven z tmavého bytu, nijak to nekomentoval, prostě jsme šli, jakoby se nic nestalo... A já jsem časem pochopila, že se vlastně nic hrozného opravdu nestalo.

Má sny. Mluví a kope ze spaní, každou noc něco povídá. Dokáže mi zabrat peřinu, vytlačit mě
na okraj postele.

Když jsem líná nebo si ho delší dobu nevšímám, dá mi to najevo nesouhlasným a hlasitým protestem. Nedá se přeslechnout, nedá se ignorovat. Někdy přepadne lenora i jeho. Potom
se válíme v posteli a ládujeme se piškoty s mlíkem :-D
Je věrný a pozorný. Mám pocit, že mě má radši než sám sebe... Když cítí, že je mi opravdu mizerně, lehne si ke mně a snaží se mi být oporou.

Říká se, že je to jen kapitola života...
Pro mě tohle neplatí. Až odejde, bude tu pro mě i nadále. Nikdy ho nepustím ze srdce, nikdy
na něj nezapomenu, budu na něj myslet a vyprávět o něm až do doby, než odejdu za ním...



"Ty jsi já a já jsem ty.
Nemohu ti ublížit - poranil bych sebe."
- Mahatma Gandhi -


Vaše night.shine

1 komentář:

  1. Ano, přesně tak to s nimi je :-) Můj pes ke mně přišel (tedy já si ho vzala z útulku) v době, kdy mi bylo nejhůř. A on mě z toho dostal. Přesně jak říkáš, nemusí být objektivně nej..., ale je prostě můj, já ho miluju takového jaký je a na oplátku i on mě.

    OdpovědětVymazat