30. 4. 2013

Ochoz u Brna


Dva víkendy po sobě jsme byli v Ochozu u Brna. Na druhém výletě nás doprovázely moje kamarádky z gymnázia a flat coated retriever Fíbo :)
Tobi sice trošku ze začátku držkoval, protože Fíbo je hafan v rozkvětu, ale kromě jednoho poměření zubů, kdy oba skončili zamotaní do sebe v příkopě, nedošlo k ničemu vážnému :)

Náš Tobiš si totiž hlídá každého člena smečky, i toho, který "je mu jedno". No a Fíbo, jako správný retriever začal prohánět kachny a v jednu chvíli zmizel v lese, když pádil k potoku. Tobi ho hledal a běžel za ním a jak viděl, že se Fíbo vrací, tak se ozdováděl, měl hroznou radost, že se vrací. Jenže náš Tobi, ten když má takovou tu "mega" radost, tak u toho dělá zvuky, které zní, jako kdyby šel někomu po krku. Najednou se před nimi objevily vystouplé kořeny a stačila chvilka a Tobi narazil s tím svým zvukem do Fíba a už byly vidět zuby, protože u Tobiho opět zavládla panika :-D Tak se náš milý prcek pustil do potyčky se skoro 30 kg Fíbem :-D Mám psa poděsáka, opravdu, je to magor :)
Ale po zařvání "dost" toho nechali, podívali se na sebe, na nás, jak stojíme nad tím příkopem, kam se svalili, jak se kutáleli v sobě z kopečka. Po odvolání přiběhli k nám, Fíbo k Vendě a Tobi ke mně. Dostali pár povelů na koncentraci, postavily jsme je k sobě, aby se očichali a vše bylo zase v pořádku.

Na tomto příkladu bych chtěla ukázat, že co se týče různých potyček ve smečce, i v té náhodně a dočasně vytvořené, stačí opravdu v 90 % odtrhnout psy od sebe buď fyzicky nebo je vyrušit zvukem a oni toho nechají. Fíbo s Tobim se skutáleli do příkopu, kam by se nám špatně lezlo, takže stačilo zvukem přerušit potyčku a oni toho nechali, i když jsme je nemohli odtrhnout ručně. Došlo mezi nimi k nedorozumnění a oni měli potřebu si to vyříkat. Zbytek cesty proběhl v pohodě, šli vedle sebe, Tobi Fíba pořád kontroloval, jestli zase někam neběží, jeli spolu domů autem.

Samozřejmě se může stát, že se do sebe psi pustí a skončí to zakousnutím, ale ve většině případů se to nestane. Vše je o majiteli a o jeho zásahu, o jeho koncentraci na psa.

V polovině procházky jsme si sedli "na farmě", kde nám slečna naúčtovala místo 4 kofol a tatranky 4 kofoly, tatranku a 3 svijany :-D A nikomu nebylo divné, že jsme platili 150 kč. No, ještě, že jsme si toho nakonec všimli :-D Stane se...

Vyvrcholení prochajdy byly kozy, které byly u farmy... Na přístřešku stála koza, která začala po chvilce, co jsme přišli, přežvykovat. A já si říkám, že koza je přežvýkavec, stejně jako kráva, a že určitě má stejné procesy v trávení jako kráva. Samozřejmě jsem si takové zjištění nenechala pro sebe a tak jsme se asi 15 minut bavili na pozorování procesu ruminace u kozy. Jde o to, že koza přežvýká sousto, polkne ho a asi po 30 vteřinách jde vidět, jak se jí krkem vrací do pusy sousto nové :-D Je to maličkost, ale chechtali jsme se a oslavovali každou novou vlnu jak malé děti :)

O tom to je, ne? Těšit se z maličkostí, krás a zajímavostí, které nám život ukazuje a předkládá ;)

Pár fotek, které nafotila Vendula (http://flatik-fibo.webnode.cz/) najdete u článku na mém FB, protože mi z neznámého důvodu nejdou vložit do článku :)

night.shine

1 komentář:

  1. Krásný článek :)
    Taky mi nejdou vkládat fotky na blog :-(

    OdpovědětVymazat