Praha

Celý říjen a část listopadu uběhlo tak rychle, že jsem ani nestačila registrovat čas... Jsem tu teprve měsíc a půl, přitom mi připadá, že jsem v Praze už několik let.

Naučená cesta ze školy na privát, z privátu do školy. Vyzuji si boty, zapnu konvici na čaj, zaliji čaj, hodím na skříň chemii, vezmu si anatomii...

A tak to jde den za dnem.

Díky za tento stereotyp!!!!!

Začátky v Praze byly příšerné, otřesné, odporné. Nasednu do první šaliny a prásk, bouračka.

Neměla jsem kde bydlet, takže jsem přespávala, kde se dalo (do slova a do písmene). Jen mně se totiž může stát, že se ocitnu v Praze v bytě, odkud musím utéct a najednou nemám kde být, a ke všemu zjistím, že nemám žádný doklad. Všechno v háji...

A tak se to táhne další 2 týdny, kdy jsem chodila po různých ubytovnách, přespávala s dalšími 8 cizími lidmi na kolejích...

Ono totiž v Praze jsou lidi. Zaměření hodně na sebe. Nikdo vás nenechá přespat za minimální peníze na 2 noci v týdnu ve spacáku. Nechápu to. my jsme s manželem nedávno přemýšleli, jestli nevezmeme k nám do 1-pokojového bytečku 6 muzikantů z Francie, kteří potřebovali u někoho zadarmo přespat. Nakonec přespali u nějaké slečny v domě na zahradě ve stanech. A já jsem malá, skladná, nenaáročná, se spacákem a v celé obrovské Praze se pro mě místo nenašlo. Jediný člověk, který mě neznal, nevěděl, kdo jsem, co jsem a proč jsem, mě k sobě vzal bez ptaní. A to slečna jménem Johanka, která mi opravdu zachránila život v nejhorší chvíli, poskytla gauč, cpala mě jídlem :-D a snažila se napájet vodou (já jsem člověk bez pocitu žízně, takže to moc nevyšlo)...

Po 3 týdnech, 20 prohlídkách bytu jsem se uvelebila na privátě se 3 slečnami a konečně mám stálé místo, kam se můžu vracet. Sice to mám do školy asi 45 minut, ale lepší, než drátem do oka :) Jsem vděčná za to, že mám kde složit hlavu a nemusím přemýšlet, kde budu spát zítra a jestli vůbec budu mít kde spát.

Člověk tak nějak naivně věří, že jsou dobří lidé, kterým nezáleží na penězích, kteří nechají druhého člověka jen tak přespat u sebe. A v Praze je 1 takový člověk.

Není to nadávání na Prahu, je to óda na tu jednu hodnou a milou slečnu, na toho anděla, který v Praze žije :)

Na světě existují dobří a hodní lidé, stojí za to tady být... Stojí za to věřit, že jsou lidé, kteří pomáhají a nechtějí za to nic. A díky Bohu za ně :o)

night.shine